„Doufala jsem, že konečně budu mít peníze na zaplacení asistenta a já si najdu zaměstnání alespoň na částečný úvazek. Jenže zákon je k pláči,“ zoufá si Jaroslava. Kromě neštěstí v podobě nemocné dcery je navíc sama. „Kdyby mi nepomáhali rodiče, tak vůbec netuším, co bychom dělaly. Zbývalo by jediné řešení, dát dceru do ústavu,“ líčí.

Výše příspěvku je podle jejích slov směšná. Dcera Jaroslavy N. má třetí stupeň postižení a nárok na příspěvek ve výši osmi tisíc korun. „Na první pohled se zdá, že jde o velkou sumu, ale my jsme vlastně dostaly navíc pouhých 1640 korun. Dříve se pobíral příspěvek na osobu blízkou, který byl 5400 korun, a příspěvek na invaliditu ve výši 960 korun. To se zrušilo a existuje jen jediný příspěvek osm tisíc korun,“ vysvětlila Jaroslava.

Problém podle ní je, že všechny služby výrazně podražily. „Dnes stojí hodina asistenční služby 85 korun. Nevím, kde bych brala peníze na to, abych zaplatila službu a mohla chodit do práce,“ říká matka postižené dcery. „Navíc mi ukažte, kdo by mě zaměstnal po devíti letech, co jsem s dcerou doma, a ještě by mi povolil částečný úvazek,“ dodává Jaroslava.

V současné době po martýriu, které podnikla na úřadech, stále čeká na přiznání příspěvku na péči. Má jediné štěstí, a to rodiče. Ti se jí snaží pomoci ze všech sil. Paní Jaroslava ví jediné, svou nemocnou dceru do ústavu nedá.