Korektní úsvit českých dějin? Barbar Marobud jako gay, Sámo bez dvanácti žen

Ne kupec Sámo, ale markomanský král Marobud či Marbod je první historicky doložený vládce na dnešním českém území a první obyvatel žijící v české kotlině, jehož známe jménem. Kolem roku 9 před naším letopočtem přivedl svůj kmen do „Boiohaema“.

Římský historik Tacitus jej označoval za krále. Marobud vybudoval velký kmenový svaz, sahající podle současných historiků od Dunaje zřejmě až k Baltu. Za římských císařů Octaviana a Tiberia se stali nejslavnějšími germánskými vladaři náčelník Cherusků Arminius a právě Marobud.

První bitva Karla IV.: Koně mu zabili, jeho zranili. Přesto v šestnácti zvítězil

Oba patřili k významným rodům svých kmenů a strávili část mládí v Římě. Patrně jako rukojmí, což bylo tehdy poměrně běžné, nebo při diplomatické misi. Vzdělávat se tak mohli po boku urozených římských chlapců.

Doteky drsňáků

Toho, zdá se, využili tvůrci německého seriálu Barbaři pro zapojení homosexuální menšiny do příběhu. Vybrali k tomu právě jednu z hlavních postav Marobuda. Fanoušci starověké historie na internetu bouřlivě diskutují o kontroverzních scénách, v nichž tvůrci otevřeli otázku Markomanovy sexuality. Marobud v seriálu má poměrně dominantní manželku. V několika scénách osamotě s postavou římského válečníka Flava si ale oba muži vyměňují láskyplné doteky.

Neexistují žádné historické důkazy, které by naznačovaly, že Marobud byl gay nebo bisexuál. Dokonce ani to, že se setkal s Flavem. Naproti tomu nelze dokázat ani opak.

Faktem je, že mužská homosexualita nebyla hříchem, ale běžnou skutečností starověkého Říma. I když její projevy měly tendenci klesat v souladu s třídou, mocí a maskulinitou. Těm, kteří byli dominantními partnery, jak společensky, tak sexuálně, přinášela orientace na stejné pohlaví malou ztrátu společenského postavení. Jisté pohrdání existovalo dle historiků pro ty, kteří zaujímali ve vztahu submisivní roli.

Již antická společnost starověkých Řeků tolerovala homosexuální chování, jak ale tvrdí sociální vědec Michel Foucault, spíše u nich budilo znepokojení.

Zbabělec, či pragmatik?

Pojetí tvůrců budí diskuzi i nad tím, že Marobuda sice vylíčili dle svědectví pramenů jako mocného, ale také jako prospěcháře, jenž se přidal k Římu a zradil Arminia. Historička Jarmila Bednaříková na základě poznámek Tacita vysvětlila rozdíl mezi oběma. „Arminius, byť původně také římský spojenec, měl mezi barbary pověst bojovníka za svobodu, zatímco král Marobud spíše toho, kdo svobodu Germánů ohrožuje,“ uvádí.

Přinesli dary z východu. Moravané slaví 1200 let na scéně evropských dějin

Nebezpečí pro jeho říši přišlo už roku 6 n. l. Podle Tacita panovník v čele Markomanů a dalších kmenů měl brzy čelit zhoubné válce s Římany. Do české kotliny se chystala vpochodovat obrovská armáda ze dvou směrů, vedená vojevůdci Tiberiem a Seutoniem. Ke střetu nedošlo jen o vlásek. Tiberius musel pochodující legie obrátit a potlačit aktuální povstání v Panonii (jižně od Vídně až k Dalmácii). Poté s Marobudem uzavřeli smlouvu a ten ji dodržoval. Historikové soudí, že chtěl vést účelovou neutrální politiku.

Bylo to tři roky před římskou katastrofou v Teutoburském lese, kde germánské kmeny stály proti násobně menšímu počtu vojáků. Už bez Marobuda. Při masakru tří legií padl i generál Publius Quinctilius Varus. Jeho hlavu měl Arminius poslat právě Marobudovi, aby mu ukázal, kdo jsou nepřátelé, které je třeba porážet. „Arminius nazýval Marobuda zbabělcem, který se vyhýbal bojům, uhájil se ve skrýších Hercynského lesa a pak posílal vyslance a dary do Říma prosit o spolek, zrádce vlasti,“ přibližuje následná léta Tacitus.

Zlomený meč

Druhá série Barbarů navazuje právě na tuto slavnou porážku římských legií z úvodní sezony. Díky porážce Varovy armády se germánským hrdinou jednou provždy stal vítězný Arminius.

Římané pak podněcovali sváry mezi Germány, aby je oslabili vzájemnou válkou. Vztah obou náčelníků přerostl v otevřené nepřátelství. V roce 17 našeho letopočtu se Arminius a Marobud srazili mezi sebou v prvnímu střetu.

Stál za smrtí Jana Lucemburského, uvěznil matku. Eduard III. uměl překvapit

Seriál Barbaři není historickým dokumentem, je třeba ctít autorskou licenci. Ale pro srovnání, v šedesátých letech poprvé vyšla povídka o Marobudovi z pera Eduarda Štorcha s názvem Zlomený meč. Už anotace knihy líčí vládce docela v jiných barvách. „Čelí Římanům, kteří se pokoušejí zotročit germánskou říši. Statečný a spravedlivý Marobud sice vítězí nad budoucím římským císařem Tiberiem, avšak později nedokáže zvládnout proradnost, chamtivost a faleš svých bývalých přátel a stoupenců.“

Dvanáct žen Sáma. Tabu

Se seriály na pozadí dávné historie se v poslední době roztrhl pytel. Zrod příběhu franckého kupce Sáma, zakladatele první slovanské říše, po svém pojali tvůrci slovensko-ukrajinského seriálu Slovania. Má dokonce prvky fantasy. Hrdina českých dějin ze sedmého století v úvodních dílech trpí ztrátou paměti.

Pokud by Slovania někdy měla mít pokračování, je otázka, zda tvůrci v současném společenském nastavení přijmou za vlastní informace z několika málo zmínek raně středověkých historických pramenů. Fredegarova kronika sepsaná v sedmém století v Burgundsku totiž popisuje i to, že Sámo měl daleko k monogamii. „Tak se stalo, že Sámo založil první slovanskou říši. Oženil se pak s dvanácti slovanskými ženami, měl s nimi dvacet dva synů a patnáct dcer a šťastně vládl 35 let.“

Marobudova říše

• Státní útvar z přelomu letopočtu ve střední Evropě, s jádrem na území českých zemí.
• Říše nazývána podle krále germánských Markomanů Marobuda. Vychovali jej na dvoře římského císaře Octaviana Augusta.
• Její centrum není dosud lokalizováno, bývají za něj považována některá keltská opidda (dříve třeba Závist).
• Roku 6 n. l. vedl proti Marobudově říši velké tažení pozdější císař Tiberius. Útok šel ze dvou směrů, sám pochodoval do české kotliny z Carnunta (Dolní Rakousko nedaleko Bratislavy), další legie vytáhly z vojenského tábora v dnešní Mohuči.
• K válce nedošlo kvůli povstání v budoucí provincii Panonie (zahrnující západní polovinu dnešního Maďarska, Burgenland a část Vídeňské pánve v Rakousku, Srem v Srbsku a slovinské a chorvatské území mezi řekami Drávou a Sávou).
• Marobudovým velkým germánským sokem byl později Arminius, v německé tradici Hermann der Cherusker. Ten svedl při vzpouře roku 9 n. l. s Římany bitvu v Teutoburském lese, v níž zcela zničil tři římské legie. Připravil tak římské říši jednu z nejtěžších porážek v její historii.
• V roce 19 n. l. Marobuda vyhnal jeho synovec Katvalda. Padlý král se uchýlil pod římská křídla do Ravenny, kde i zemřel. Jeho říše se rozpadla.