Horolezec a místopředseda Českého horolezeckého svazu Petr Resch řekl Deníku:Horolezec a místopředseda Českého horolezeckého svazu Petr Resch.

K volnému pohybu po skalách jako v Alpách máme daleko

Praha – České podmínky jsou podle horolezce Petra Resche nejlepší pro bouldering. Nejvíce jsou lezci omezeni chráněnými přírodními oblastmi a zákonem o ochraně přírody.

Horolezectví není tak rozšířené jako cykloturistika nebo vodáctví. Jak vnímáte oblibu lezení?

Roste, dokonce bych řekl, že je horolezectví velice oblíbené, i když se to samozřejmě nedá srovnávat s velkými sporty typu fotbal nebo hokej. Stejně tak nelze srovnávat s alpskými zeměmi, kde do hor chodí téměř každý. Nárůst obliby dokazuje neustále rostoucí členská základna Českého horolezeckého svazu, která se momentálně pohybuje kolem třinácti čtrnácti tisíc lidí. Domnívám se však, že je to jen třetina těch, kteří se tomuto sportu aktivně věnují. Hodně lidí leze po horách, ale nejsou 
u nás registrovaní.

Velkým trendem je bouldering. Láká další lidi k horolezectví?

Ano, tento trend je logický ze dvou důvodů. Stojí relativně málo času i peněz na vybavení, a to z hlediska sportovce i podnikatele, který chce tento sport nabídnout veřejnosti. Postavit stěnu na bouldering je výrazně levnější než vybudovat stěnu na lezení s lanem. To je také důvod, proč rostou jako houby po dešti. Dalším trendem je lezení v přírodě, protože je 
u nás pro to hodně vhodných míst. Naopak míst pro vyšší horolezectví u nás moc není.

Dá se u nás dobře lézt, nebo spíš horolezci vyrážejí do zahraničí?

Máme dobré podmínky pro zmíněný bouldering, protože pro většinu oblastí, kde se u nás dá lézt s lany, platí přísná pravidla pro zajištění lezce. Lezení v takových místech totiž není příliš bezpečné. Terénů pro bezpečné lezení 
s lanem u nás na rozdíl od zahraničí zas tolik není. Takže za lanem se většinou jezdí ven. A samozřejmě do zahraničí jezdí také ti, kteří chtějí lézt ve vysokých horách.

V Krkonoších to nelze?

V minulosti to možné bylo, dnes je to z hlediska ochrany přírody omezené na absolutní minimum. V zimním období se tam dá částečně lézt na některých ledopádech, je to ale opravdu řídká záležitost. Stejné je to se skialpinismem. Obě aktivity se objevují, ale zdaleka to není ten volný pohyb v terénu, který je možný v Alpách.

Jak se tedy určují místa, kde se dá a nedá lézt?

Obecně se dá říct, že co není zakázáno, je dovoleno. Jsme ale hodně omezeni chráněnými přírodními oblastmi a zákonem o ochraně přírody, který zakazuje téměř vše. Taková naše anomálie je, že se musí o všechno žádat. Žádá se o značení turistických cest na chráněném území nebo o možnost provozování horolezecké nebo skialpinistické činnosti. Co se týká ostatních míst, pokud pro ně neplatí nějaký jiný zákaz nebo omezení, tak to, jestli a jak je vhodné se po těchto místech pohybovat, je popsáno v horolezeckých průvodcích. V terénu pak místa pro horolezce vymezují cedule nebo značky.

Pro různé lezecké terény v Česku existují různá lezecká pravidla. V čem se liší?

Nejzásadnější a pro laika pochopitelný rozdíl je, že na pískovcových skalách je zajištění horolezce mnohem složitější. Fixně, a tedy trvale osazených jistících pomůcek je na takových skalách daleko méně, takže lezení je méně bezpečné. V tomto případě přežívá tradicionalistický duch, který ve sportu vidí nejenom měřítko fyzického výkonu, ale i morální aspekt čili to, že člověk musí mít dostatečně navrch, aby zvládl 
i méně bezpečnou a zajištěnou skálu, aniž by se nějak zranil.

Existují nějaké bezpečnostní zásady, například ohledně vybavení?

Samozřejmě, nejde je ale vysvětlit ve dvou třech větách. Nejjednodušší a nejlepší možností, jak se je naučit, je přihlásit se do horolezeckého oddílu, ve kterém jsou zkušení instruktoři, kteří předávají své umění dál.

Kdybyste měl dvě pravidla vypíchnout, která by to byla?

Zaprvé by člověk měl perfektně znát horolezecký hardware, tedy vybavení. Měl by vědět, jak se s ním zachází a jak ho správně používat. Druhou věcí je, že by člověk nikdy neměl přeceňovat své síly. Vedeme statistiky úrazovosti a hlavním důvodem úrazů jsou bohužel 
z 90 procent fatální chyby plynoucí z neznalosti. Většinou jde o špatné použití jistící pomůcky. 

Typy lezení.

KATEŘINA CIBOROVÁ