Pokud by se to přepočítalo na novorozence, kteří se loni v Česku narodili, vyšlo by číslo 11,5 tisíce. Drtivá většina „kukaččích dětí“ přitom zůstane neodhalena. Pokud totiž nepotřebují darovat krev či transplantovat nějaký orgán, otec se o jejich „cizím“ původu nemusí vůbec nikdy dozvědět. 

TŘETINA TESTŮ POTVRDÍ POCHYBNOSTI

„K testům, které mají otcovství potvrdit či vyvrátit, se totiž většinou uchylují lidé, kteří už mají nějaké podezření. Třeba u nás ročně podstoupí testy otcovství několik tisíc klientů. Procento negativních výsledků se přitom pohybuje v průměru kolem 24 až 32 procent,“ říká například Martin Pegner ze společnosti Advanced Genetics, která genetické analýzy provádí.

Necelá třetina testovaných mužů tedy podle něj skutečně zjistí, že vychovává potomka někoho jiného. Část těchto mužů se pak kvůli tomu obrací na soud. Žádají o rozvod a popření otcovství. 

PŘEDSTUPEŇ K SOUDU

Infografika„Otcovství mohou podle zákona popřít do šesti měsíců od okamžiku, co pojali důvodné podezření o tom, že dítě není jejich, což může být právě výsledek takového testu. Musí tak ale učinit nejpozději do šesti let věku dítěte,“ popisuje pražský právník Marek Zeman.

Pokud tuto lhůtu propásnou, mají většinou smůlu. „Soud totiž sice může zmeš-kání těchto lhůt v individuálních případech prominout, to se ale děje jen tehdy, když je to v zájmu dítěte a vyžaduje to veřejný pořádek,“ doplňuje právník Marek Zeman. To je například tehdy, když už „papírový“ otec s potomkem ve společné domácnosti nežije a jiný muž se naopak o otcovství dítěte uchází.

Vysoký počet „levobočků“ nepřímo potvrzuje i další statistika: nevěra či nemanželský potomek jsou druhou nejčastější příčinou rozvodu českých párů. Jako důvod ukončení manželství ji uvádí dokonce 51 procent lidí. 

A to je jen zlomek skutečného stavu. Podle sexuologa Jaroslava Zvěřiny se totiž v průzkumech k mimomanželskému poměru přiznává dokonce 55 procent mužů a 34 procent žen.

LABORATOŘ VYBÍREJTE PEČLIVĚ

Podle odborníka na genetiku Daniela Vaňka by si přesto měli podezíraví muži své rozhodnutí jít na testy důkladně rozmyslet. Měli by si také prověřit laboratoř, od které analýzu žádají. „Měli by si vybrat nejlépe takového odborníka, který učí někde na vysoké škole, má publikační čin-nost i vlastní laboratoř, kde vzorky zpracovává,“ shrnuje Vaněk. Jinak se totiž mohou stát obětí fatálního omylu.

„Vzpomínám si totiž na jeden případ, kdy se manželé kvůli výsledkům testu rozvedli. Muž si nechal zpracovat anonymní test otcovství, podle kterého vyšlo, že s ním dítě nemá genetickou shodu. Dohodli se tedy na rozvodu. Jenomže později se ukázalo, že vybraná laboratoř udělala chybu,“ přiblížil genetik možné komplikace. Do budoucna by v tom podle něj měl lidem pomoci také zákon, který by pravidla pro fungování laboratoří ukotvil.