Organizátoři při něm testovali pohybové schopnosti skoro osmdesáti tisíc školáků v osmi základních pohybových schopnostech – například běhu, skoku, ale i hlubokém předklonu či hodu basketbalovým míčem.
Kde jsou nejšikovnější
Už potřetí v řadě se potvrdilo, že děti z velkých měst dosahují lepších výsledků než školáci z vesnic a malých obcí. Čím to je?
„K hlavním důvodům patří dostupnost sportovišť,“ říká pro Deník Tomáš Perič, odborník na sport dětí z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, který výsledky víceboje analyzoval.
„Ve velkém městě máte množství sportovních klubů a díky městské hromadné dopravě se děti dostanou i do relativně vzdálených míst,“ podotýká Perič.
To potvrzuje i bývalá úspěšná trojskokanka Šárka Kašpárková, která trénuje dětské basketbalové naděje: „Z vlastní zkušenosti vím, že u rodičů, kteří sami nejsou aktivními sportovci, je rozhodující kritérium pro výběr sportovního klubu právě to, aby byl blízko a dítě do něj došlo či dojelo samo.“
close
info
Zdroj: Deník Data / David Valenta
zoom_in
V menších obcích naproti tomu mívají – v lepším případě – jen fotbalové hřiště. Dopravní obslužnost je tam také horší.
Pokud tedy děti mají zájem sportovat, rodiče je musí do kroužků a na tréninky vozit, což stojí čas i peníze.
Navíc odezněly časy, kdy si děti spontánně hrály celé dny samy venku.
„Přichází doba spíše komerčního vyžití, tedy že se chodí sportovat do kroužků a klubů. Jejich dostupnost a finanční náročnost může vést k tomu, že děti z rodin žijících v menších obcích mají méně možností sportovat,“ vysvětluje docent Perič.
Co se týče pořadí krajů, to se v posledních třech letech příliš nemění. Praha spolu s Libereckým a Pardubickým krajem patří stabilně mezi nejlepší. A jak uvádějí organizátoři projektu, rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími kraji je významný, neboť je dělí deset a více bodů.
Jak povzbudit potomky
Také platí, že dnešní děti jsou obecně méně pohybově zdatné než ty třeba před dvaceti lety.
„Nejsou nuceny hýbat se spontánně,“ říká Perič s tím, že rodiče potomky všude vozí autem.
A právě vliv rodiny na to, zda školáci budou zdatní, či ne, je zásadní.
„Pokud se dítě v osmi letech nechce hýbat, tak je problém většinou v rodině,“ vysvětluje Perič.
Malé děti mají pohyb primárně rády. Potřebují ale, aby při něm prožily něco zajímavého, aby získaly pocit, že se jim něco povedlo.
„Musíme proto vytvářet situace, kdy děti mají při pohybu emocionální prožitek a také subjektivní pocit, že jsou úspěšné. Toto prostředí musíme nastavit ve sportu i ve školní sportovní výchově,“ dodává docent Perič.
