Jaké jsou znaky bezpečného hřiště? Označení a oplocení s dostupnými únikovými trasami. Hřiště je čisté a veškeré herní prvky jsou stabilní a kvalitní, nikde nesmí trčet hřebíky ani třísky. Ideální povrch je pak měkký materiál jako písek nebo pryž, který tlumí náraz a předchází tak zraněním. Příčky na šplhání se nesmějí otáčet a prolézačky jsou pevně ukotveny v zemi.

Dalším znakem je i písek, který musí být čistý, a na hřišti se nesmí držet voda. Soudní znalkyně v oboru bezpečnosti herních a sportovních zařízení Zdeňka Houžvičková ale upozorňuje, že ani bezpečné hřiště nezaručí, že se dítě nemůže zranit.

„Česká republika má zavedený režim posouzení shody herních prvků pro dětská hřiště před jejich uvedením na trh,“ vysvětluje Houžvičková. Znamená to, že autorizovaná osoba nové herní prvky zkontroluje a jejich bezpečnost potvrdí vydáním certifikátu.

Celé bezpečné hřiště pak poznáte podle známky kvality, kterou vydává Sdružení českých spotřebitelů ve spolupráci s Radou kvality ČR.

Kontrolami ale samozřejmě prochází i již existující hřiště. Jsou třístupňové a každá jejich úroveň by měla odhalit jiné nedostatky. Nejběžnější kontrola je běžná vizuální inspekce, která spočívá ve zkontrolování, jestli na hřišti neleží střepy nebo tam nehrozí jiné viditelné nebezpečí. Takovou kontrolu by měl podle Houžvičkové provádět provozovatel hřiště každý den, minimálně však jednou týdně. Dalším stupněm je provozní inspekce, která má odhalit závažnější technické nedostatky. Provádí se několikrát ročně.

Roční kontrola

Hlavní kontrola je však roční inspekce. Jak název napovídá, dělá se jednou ročně. Houžvičková však upozorňuje na možný problém: „Provozovatelé si zpravidla objednávají roční nezávislé inspekce sami, je to z hlediska jejich odpovědnosti v jejich zájmu. Horší zkušenosti jsou u soukromých provozovatelů. Pravděpodobně se nezajímají o požadavky legislativy a technických norem.“ Hlavní kontrolu provádí osoba nezávislá na provozovateli i na výrobci.

Kontrolám by měla podléhat všechna herní a sportovní zařízení, která může využívat veřejnost a mají konkrétního provozovatele. Pokud se totiž dítě na hřišti zraní, mají rodiče právo požadovat náhradu za způsobenou újmu na zdraví dítěte. Aby bylo hřiště bezpečné, je tak v zájmu všech.

Na soukromé zahradě si může vlastník nemovitosti hřiště provozovat bez ohledu na normy a požadavky legislativy.

A jak je to s hřišti během koronaviru? „Dětská hřiště, která jsou oplocená, byla uzavřená a provoz byl zastaven. Ale protože oplocení (mimo školní zařízení) není součástí požadavků legislativy či technických norem, byla hřiště s volným přístupem opatřena pouze vývěskou,“ popisuje Houžvičková. Dodává ale, že odborné inspekce se prováděly i přesto, že si na hřištích nikdo nehrál.

Hřiště v Česku pomáhá obcím financovat také Nadace ČEZ, která od roku 2003 podpořila vznik 531 Oranžových hřišť po celé republice.