Podle čísel z loňského října, která tam zazněla, je  v Česku 138 domovů s kapacitou pět tisíc míst. Bylo  v nich 4248 dětí. „Myslím, že letos ta statistika bude horší, protože zařízení praskají ve švech,“ konstatovala Jana Koubová, předsedkyně Federace dětských domovů  a současně ředitelka jednoho z nich. „U nás v Plzeňském kraji neumístíte dítě, já sama jsem jich během jednoho dne odmítla šestnáct,“ dodala. Navíc podle ní přibývají ty nejmenší do šesti let.

Nejsou lidi

A není jediná, která má tento poznatek. Podobnou zkušenost má i Martin Lněnička, její kolega z Federace, který šéfuje dětskému domovu  v pražských Dolních Počernicích. „Sociální pracovníci kolikrát volají a říkají: Vy už jste asi třicátý domov, kterému volám, mám čtyři děti, které potřebuji umístit,“ řekl.

Problém podle něj je, že je těžké najít i zaměstnance.  A to nejenom psychology, ale také kvalifikované vychovatele. Je jich zkrátka nedostatek.

Schází pěstouni

Potíže jsou i s tím, že nejsou ani dlouhodobí pěstouni. Tedy ti, kteří by se o děti starali až do jejich dospělosti. „Chybějí jich stovky,“ uvedla Magdalena Zemanová z Asociace náhradních rodin. Důvodem jsou podle ní nízké odměny pro ně i složitá administrativa, která jim bere chuť do života.

Děti tak zbytečně dlouhou dobu pobývají u přechodných pěstounů, kde mají být pouze krátkou dobu, než se pro ně najde vhodné řešení. Podle průzkumu Českomoravské psychologické společnosti je to mezi jedním až třiceti měsíci. Odchod od nich je pak pro děti velkou psychickou zátěží.