„Je ústavně chráněným zájmem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt,“ říká se v nálezu Ústavního soudu. Podle něho by veřejná moc neměla ukládat dětem povinnosti, které jim zkomplikují či znemožní uzpůsobit si život podle vlastní potřeby. „Taková možnost není zachována, pokud jsou nezletilí do dospělého života vpuštěni se závažnými dluhy,“ napsal v nálezu soudce zpravodaj David Uhlíř.

Návrh na prohlášení neústavnosti části zákona o místních poplatcích ve znění účinném do 30. června 2012 podal Nejvyšší správní soud. Zákon se sice už změnil, řada mladých lidí právě kvůli jeho bývalému znění dosud nese důsledky staré právní úpravy. Dnešní nález ÚS tak lze zohlednit v konkrétních sporech navazujících na předešlou právní úpravu.

Po novelizaci zákon o místních poplatcích sice zachoval poplatkovou povinnost pro fyzické osoby s trvalým pobytem bez rozdílu věku, ovšem výslovně osvobodil od poplatku děti, které se nacházejí v ústavní péči a v dalších zařízeních obdobného druhu. Právě za děti bez rodinného zázemí často jejich zákonní zástupci neplatili, děti potom končily v exekuci.

Zákon nově říká, že nedoplatek za nezletilého přechází na zákonného zástupce nebo opatrovníka. Některé radnice v České republice děti zcela nebo částečně zprošťují povinnosti za odpady platit.

Nejvyšší správní soud se konkrétně zabýval případem dívky, za kterou matka nezaplatila poplatky v letech 2002, 2003 a 2006. Úřadům se nedařilo doručovat jejich matce výměry, později na výzvy nereagovala. Když dívka dospěla, byla na dívku uvalena exekuce a peníze jí strhávali ze mzdy. Dívka napadla exekuční příkaz žalobou a následnou kasační stížností.

V případě, že zákon ukládal poplatkovou povinnost také nezletilým dětem a nepřenášel ji alespoň v platební rovině na zákonné zástupce, nelze jej podle Nejvyššího správního soudu vykládat v souladu s ústavou. Tento výklad potvrdili ústavní soudci.

„Přiléhavým se v takové situaci jeví známý anekdotický výrok Benjamina Franklina, podle něhož na tomto světě nemůže být jisté nic, s výjimkou smrti a daní. Kromě těchto dvou jistot by však měla mít místo i jistota třetí - ochrana základních práv a svobod ze strany soudní moci,“ zdůraznili v dnešním rozhodnutí ústavní soudci.