Za pravdu mu dávají i další psychiatři. „Vláda sice konečně odsouhlasila vznik detenčních ústavů, po kterých už marně roky voláme, ale je potřeba ještě mnoho změn,“ řekl David.

Alfou a omegou jsou nejen peníze, ale i změna zákonů, což je záležitost na několik let. „Dosud nemáme dobře uzavřené a řádně střežené zařízení k výkonu sexuologické a psychiatrické ochranné léčby,“ vypočítává známý sexuolog a dnes europoslanec Jaroslav Zvěřina (ODS).

Zátěží pro psychiatrické léčebny jsou pacienti, kteří v rámci nařízené ochranné léčby nespolupracují a lékaři nemají možnost je účinně sankcionovat. Trest v podobě zákazu vycházek či telefonování je úsměvný. Lékaři mohou maximálně navrhnout soudu, aby uvážil, zda nespolupracující pacient nemaří výkon ochranné léčby.

Nápravu v oblasti soudem nařízené ochranné léčby slibuje ministerstvo zdravotnictví. „Připravujeme nový zákon, který by řešil nejen ústavní, ale také ambulantní ochrannou léčbu. Vláda by měla dostat do konce roku věcný záměr,“ řekl Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zdravotnictví.

Ministerstvo počítá s tím, že náklady ochranné léčby by byly hrazeny ze zdravotního pojištění. „Tedy u těch, kteří se léčit chtějí, a u kterých tomásmysl. Ostatní by měli pobývat v detenčních ústavech,“ vysvětlil Cikrt. Ústavy by pak financovalo ministerstvo spravedlnosti. Jak ale mluvčí přiznává, tvorba nového zákona je na počátku. Celý legislativní proces odhaduje na dva roky.

Léčení v Česku

Ochranná ústavní sexuologická léčba trvá v průměru 18 měsíců a nebývá kratší než půl roku. Soudy pošlou do léčeben ročně až 600 lidí, sexuální devianti tvoří asi šestinu z nich. Zavedením systematické ochranné léčby se snížila možnost opakování činů z 60 až 70 procent na deset až 17 procent.