"Takzvaná alternativní média mohou výrazně podporovat vyhraněnost a radikální názory svých adresátů. Obsah obvykle tvoří různé domněnky, které jsou prezentovány jako fakta či konspirační teorie. Často se rovněž objevují i příspěvky balancující na hranici trestněprávní odpovědnosti ve smyslu šíření poplašných zpráv, podněcování k nenávisti, hanobení nebo popírání holocaustu," píše se ve výroční zprávě NCOZ. 

"Velmi často je patrná určitá míra součinnosti mezi alternativními médii a populistickými subjekty, které vzájemně sdílejí stejná témata i názorové postoje. Řada alternativních médií také neskrývá svůj nekritický postoj vůči Ruské federaci, konfliktu na Ukrajině a anexi Krymu," píše se dále ve zprávě. Obdobně je tomu podle centrály i v oblasti politického extremismu v souvislosti se vznikem a působením radikalizovaných jednotlivců a skupin, u nichž se mohou projevovat násilné tendence.

NCOZ v této souvislosti připomíná případ důchodce Jaromíra Baldy, který úmyslně skácel stromy na regionální tratě na Mladoboleslavsku a rozšiřoval výhrůžné letáky, aby vyvolal dojem, že jde o útok ze strany džihadistické militantní skupiny. Podle NCOZ potvrzují jeho pohnutky, že zde existují skryté hrozby a rizika spojená s šířením dezinformací, včetně mobilizačních kampaní některých politických hnutí, které jsou založeny na vytváření atmosféry strachu, hrozeb z určitých skupin obyvatel a šíření nenávisti.

Riziko narostlo

"Možnost, že dezinformace způsobí radikalizaci a vyústí v násilný čin, tu byla vždy, s nástupem nových médií však toto riziko nepochybně narostlo. Internet lze vnímat jako jakýsi urychlovač a zesilovač společenských nálad a změn, a to jak těch kladných, tak i zaporných. Smutným faktem je, že roztříštěnost informačních zdrojů ve skutečnosti vede ne ke snazší domluvě a nalezení pravdy, ale naopak posílení a prohloubení názorů, at už jsou jakékoli," uvedl pro Denik.cz novinář Petr Nutil, zakladatel webu Manipulatori.cz, který se věnuje právě odhalování dezinformací.

Rizikovými faktory vedoucími k radikalizaci na internetu jsou podle Nutila uzavření se v názorových ghetech, odstranění korektivu nestejně smýšlejících lidí a postupná radikalizační spirála, která zasahuje příznivce jakéhokoli silného světonázoru.

"Nelze ale opominout svět tam venku - to, s jakými lidmi se stýkáme, v jakých poměrech žijeme, jak jsme s nimi spokojeni a především, kdo jsme my sami. Souzvuk těchto faktorů může - a nemusí - zrodit radikála, zmateného, vystrašeného člověka, který zareaguje útokem," uvedl Nutil. Baldův případ ale vnímá jako ojedinělý, protože v Česku podle něj není naštěstí trend radikalizace příliš silný. Nahrává tomu více faktorů - stabilní ekonomika i geopolitická situace, nízký výskyt velkých události (jako byla třeba migrační krize), jež fungují jako spouštěče a motivátory pro extrémisty. "To ale neznamená, že jej můžeme brát na lehkou váhu či podobná dezinformační centra ignorovat," dodává Nutil.

Podle publicistky Alexandry Alvarové je radikalizace jednotlivců celosvětový trend. "Pojem ´invaze´, který vyvolává silnou pudovou obrannou reakci u mužů, nevybrali propagandisté náhodně. Propaganda to slovo používá pro označení domnělé ( u nás) nebo skutečné migrace ( ve Francii)," vysvětluje Alvarová. Podle ní se většina lidí zasažených propagandistickými triky nachází ve "vnitřním válečném stavu, tedy v situaci, kdy mohu omluvit násilí a zabíjení vyšším cílem, tedy domnělou obranou země před invazí".

"Toto schéma radikalizace je typické pro tzv. Bílé teroristy, jak je dnes označuje FBI," dodává publicistka. Prvním bílým teroristou tohoto typu byl podle jejích slov Anders Behring Breivik, který tento pocit "nutnosti obrany" přetavil do vystřílení mládežnického letního tábora spojeného s levicovým hnutím, čímž si zajistil politickou pozornost.

Podle Jonáše Syrovátky, analytika Prague Security Studies Institute, se dezinformace projevily i na volební kampani před posledními volbami zástupců do Evropského parlamentu, byť ne tak silně, jak se mnozí odborníci obávali. Některé politické strany však využívaly dezinformace jako prostředek ke zviditelnění různých protiunijních příběhů a k diskreditaci svých politických protivníků. Nejvýznamnější politickou stranou šířící dezinformace byla podle analýzy SPD. Ta je využila nejen k mobilizaci svých příznivců, ale také k poškození svých odpůrců.