S návratem těchto kopytníků počítá Státní program ochrany přírody na příštích deset let. „Uvádíme v něm, že chceme zvážit návrat zubra do některých lokalit. Například na Mimoňsko nebo Doupovsko, což jsou velké prostory,“ řekl Deníku náměstek ministra životního prostředí František Pelc.

Divocí kopytníci v přírodě chybí

Návrat zubra, který byl v Čechách vyhuben asi již ve středověku, by nejen pomohl odčinit vinu našich předků, ale také pomoci současné ochraně přírody. Řada vzácných druhů rostlin i živočichů, včetně ohrožených motýlů, je totiž nyní v Česku na pokraji vyhubení. V přírodě totiž chybí původní divoké druhy kopytníků, které by spásaly travnaté pastviny. Právě čerstvě spasená tráva je pak nezbytná pro vývoj řady vzácných exemplářů.

Vědci proto snahu o vysazení zubrů v Česku vítají. Vhodnou lokalitou je podle nich také Šumava. „Právě na Šumavě je pro něj zajisté dost místa. Ale paradoxně ne v nejvyšších částech, ale spíše v oblasti s mozaikami lesa a bezlesí, tedy v oblasti Knížecích plání, Bučiny a podobně,“ říká Martin Konvička z entomologického ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Výrazně by tím ušetřili i daňoví poplatníci. Za umělou údržbu pastvin kosením totiž stát i Evropská unie platí každým rokem na dvě miliardy korun.

Přestože je zubr mohutné zvíře, lidé se nemusejí bát, že ho v lese potkají. „Nemyslím, že by hrozilo nějaké riziko. Zubr je normální plaché zvíře, a velice rádo před člověkem uhne,“ říká Přemysl Rabas, poslanec za zelené a bývalý ředitel chomutovského zooparku. Toto zařízení v minulých letech poskytlo několik mladých zubrů pro obdobný projekt, který vrátil tato zvířata na Slovensko, konkrétně do Národního parku Poloniny.

Až dvanáct dalších

První zubři, dovezení z Itálie, Švýcarska, Holandska a Polska, tam byli vypuštěni v roce 2004. Vypuštění zubrů do přírody plánují také ochránci v Německu. Příští rok v lednu by se mělo až dvanáct kusů objevit v pahorkatině Rothaargebirge na pomezí spolkových zemí Severní Porýní-Vestfálsko a Hesensko, později mají další putovat do oblasti Döberitzského vřesoviště v Braniborsku.

Také vypuštění zubra v tuzemsku plánuje kromě ministerstva i ochranářská společnost Česká krajina. Není to přitom poprvé, kdy se v Česku o podobném kroku uvažuje. Zoologové se touto myšlenkou zabývali již v 90. letech minulého století, z plánů však tehdy nakonec sešlo. Nejpočetnější volně žijící populace zubrů žije u našich severních sousedů v Polsku, nejznámějším místem výskytu je tam Bělověžský prales.

Smutný příběh se šťastným koncem

Zubři se původně vyskytovali na většině území Evropy, na jihu zasahoval jejich výskyt až do výběžku severní Afriky a na východě až na Korejský poloostrov. Člověk je ve volné přírodě postupně vyhubil, poslední byli zastřeleni v Bělověžském pralese v Polsku v roce 1919 a na Kavkaze v roce 1925. V zoologických zahradách a soukromých chovech zůstalo pouhých 54 kusů. Z nich se podařilo zubry rozmnožit na dnešní více než tři tisíce kusů a postupně opět vracet do přírody v několika zemích.