„Pozice ředitelů jsou v České republice neatraktivní a nepřitahují lidi, které by vzdělávací systém potřeboval,“ uvádějí autoři studie nadačního fondu Eduzměna Daniel Prokop a Tomáš Dvořák. Podle studie McKinsey z roku 2010 se v nejlepších systémech o místo ředitele ZŠ uchází alespoň dvakrát tolik kandidátů, než je volných míst.

Není z koho vybírat

V ČR se v minulém školním roce do 1638 konkurzů přihlásilo 3445 lidí, ale ve 39 procentech výběrových řízení měl zájem jediný uchazeč, ze dvou aspirantů si komise vybírala u čtvrtiny konkurzů, ze tří v 15 procentech. Ještě kritičtější je situace na SŠ, kde proběhlo 222 konkurzních řízení, přičemž více než poloviny se zúčastnil jediný zájemce.

Ředitelé škol - InfografikaPříčiny lze hledat v postavení ředitele. České školství je extrémně decentralizované, v regionu zemí OECD dokonce dosahuje maximálních hodnot. „Kvalita poskytované výuky je nadměrně ovlivněna konkrétním zřizovatelem, jeho pohledem na roli školství a také vlivy, které vycházejí od externích aktérů,“ uvádí studie. Ředitelé tudíž musejí plnit jak vzdělávací zadání z centra, tak pokyny obce či kraje, přičemž ne-existují obecně platná kritéria pro hodnocení škol. Navíc věnují až 70 procent veškerého času provoznímu řízení, neboť nemají lidi, na něž by tyto úkoly přenesli.

Svazující pokyny

Též je zatěžuje řada požadavků a pravidel, které jsou podle nich nadbytečné. Klasickým příkladem je používání mobilních telefonů. Na mnoha školách ředitelé rozhodli, že s nimi žáci mohou pracovat při vyučování, ale o přestávce je musejí odevzdávat, Česká školní inspekce však takové nařízení odmítla jako protiprávní.

Notoricky známé jsou ředitelské stesky na zbytečné papírování, kdy se musí vykazovat postup každého učitele. To se týká především žádostí o dotace. Dalším negativním momentem jsou neustálé změny politického zadání rozvoje školství a malá obecná shoda na tom, kam by mělo české školství směřovat.