Češi chtějí pomáhat i po smrti. Dobročinné závěti jsou čím dál populárnější

Na začátku září děti a jejich rodiče ohromeně prohlíželi barevnou fasádu a prostory zářící novotou. „Atmosféra prvního dne byla nepopsatelná. Ti, kdo si pamatují, jak vypadala škola dříve, měli pocit, že se ocitli v pohádce, kde se z ošklivého kačátka stala labuť,“ popsali zástupci Diakonie.

Státu? Ne, raději na charitu

Dojemný příběh umožnili i lidé, kteří se rozhodli poskytnout na dobrou věc svou pozůstalost. „Ač je to u nás v očích veřejnosti zatím nezvyklé, může být dar formou závěti pro neziskové organizace velkou pomocí,“ uvedla vedoucí oddělení péče o dárce z Diakonie Zdeňka Marešová. Případů, kdy někdo odkáže část svého majetku na podobné účely, přitom stále přibývá.

Nadacím a dobročinným organizacím se podařilo dostat k lidem informaci, že nemají-li či neurčí-li žádného dědice, propadá jejich veškerý majetek státu. Variantu přesměrovat prostředky jinam pak volí třeba ti, kteří jsou zvyklí pomáhat celý život, nebo i ti, kteří to berou jako poděkování organizaci, jež jim pomohla.

Dar ze závěti zpopularizovala i Nadace Via, která v rámci Cen Via Bona pro filantropy a dobrovolníky, vyhlásila i kategorii Závěť pomáhá. První dar tohoto druhu jim v roce 2011 odkázali manželé Horovi, kteří měli pod Nadací i svůj fond. Do závěti si napsali, že po úmrtí jednoho připadne majetek tomu druhému a po jeho úmrtí Nadaci Via.

Dobré skutky i na věčnosti

Od poloviny září do poloviny října každoročně probíhá Měsíc dobročinné závěti. Vyhlašuje ho koalice Za snadné dárcovství. V tomto období proplatí notářský poplatek všem dárcům, kteří ve své poslední vůli pamatují na dobročinné účely. Cílem je upozornit, že díky takové závěti lze konat dobré skutky i po smrti. Věnovat lze peníze, nemovitosti či cenné papíry.

Čechů, kteří přemýšlí nad tím, komu jmění odkázat a jak předejít majetkovým sporům mezi pozůstalými, přitom obecně přibývá. Loni sepsalo u notáře závěť téměř o šedesát procent více lidí než před sedmi lety.

Digitální dědictví: Uspořádejte svůj odkaz, ať nadobro nezmizí, radí odborníci

„Pokud člověk závěť nesepíše, majetek se rozdělí podle zákonných dědických tříd. Ty ale nepamatují například na přátele zesnulých či instituce, které zesnulí po celý život podporovali,“ vysvětlila Marešová z Diakonie. Každý rok z jmění občanů, kteří neměli dědice ze zákona ani ze závěti, připadne státu majetek v hodnotě kolem čtvrt miliardy korun.

Chováme se k nim jako pozůstalí

S dobročinnou závětí má dobré zkušenosti také organizace Člověk v tísni. Té již takto dárci odkázali přes třicet milionů korun. „U každého, kdo se rozhodl nám nějakou část majetku odkázat a my se o tom dozvíme ještě za života, jde o velmi osobní vztah. Jedna zůstavitelka mi po sepsání závěti říkala, že konečně může klidně spát,“ vylíčil vedoucí oddělení fundraisingu Člověka v tísni Tomáš Vyhnálek. Jeden z dárců jim odkázal také činžovní dům na Žižkově, z jehož výtěžku může organizace pomáhat potřebným.

Peníze dostávají i další instituce. Stanislav Nábělek neměl vlastní potomky. A když se jeho život blížil ke konci, odkázal své úspory dětem, které podporoval řadu let: sepsal závěť ve prospěch SOS dětských vesniček. Podobně učinila i jeho sestra Sylvie. Z jejich dědictví organizace každý rok hradí část volnočasových aktivit pro děti z pěstounských rodin a ohrožených rodin.

O odkaz dárců, kteří zemřeli bez dědiců a své jmění velkoryse odkázali SOS dětským vesničkám, navíc pečuje organizace i jiným způsobem: „Bereme dědictví jako velký závazek. Tím, že nám dárci odkázali své jmění, přijali nás vlastně do své rodiny,“ popsala ředitelka organizace Jindra Šalátová.

„K odkazu těchto dárců ze závěti se proto chováme jako praví pozůstalí. Každoročně na ně vzpomínáme. A tím nemyslím vzpomínku od stolu v kanceláři, jdeme jim několikrát ročně na hřbitov položit květiny a zapálit svíčku, jako to děláme pro naše blízké,“ dodala.