Když člověk vejde dovnitř, prodírá se přes balíky plen, krabice s potravinami či s drogerií, ramínka se šaty, přepravky s nádobím, kola či kočárky. Zdánlivý chaos má ale přísný systém, což se ukáže hned, jak začne otevírací doba a dveře charitativní výdejny se otevřou.

Lidé spořádaně míří k recepci. Když tu jsou poprvé, musí se zaregistrovat a prokázat dokumenty, že mají na pomoc nárok. Stávající klienti předloží formulář s políčky ukazujícími, na co mají nárok, a také s datem své poslední návštěvy. Uplynout od ní musely alespoň dva týdny. K tomu případně přikládají seznam věcí, které potřebují. Přichystají je dobrovolníci, většinou Ukrajinky, a vyvolají jména těch, kteří mají zboží připraveno. Starají se téměř o dva tisíce klientů.

Ukrajinská žena prchá před válkou.
Rok války na Ukrajině: ČR pomohla miliardami i azylem, mapa bojů doznala změn

„Tady máme krabice s jídlem na pondělí. Nemůžeme všechno jídlo vydat v pátek. Musíme mít co nabídnout i lidem, kteří přijdou po víkendu,“ vysvětluje hlavní koordinátorka Dobrodějny Miluška Jarošová. „Tady jsou přebytky miminkovských věcí, které zamíří do Klokánků. Chceme, aby pomoc proudila, ne ji tu dlouho zadržovat,“ pokračuje v exkurzi.

Díky potravinové bance se tu dají sehnat nejen trvanlivé potraviny, ale i mléčné výrobky, ovoce či zelenina. Z toho, co je momentálně k dispozici, chystají balíčky a ty pak vydávají na recepci. Velkého dodavatele našli i ve společnosti Alza, posílá sem vadné výrobky, které by už neprodala. „Vidíte? Tady ty prací gely mají rozbité víčko, tyhle prášky na praní zase děravý obal,“ ukazuje průvodkyně. Dobrovolnice pak vše přesypávají do sáčků a přelévají do lahviček.

Na speciální věci, jako jsou třeba elektrospotřebiče, menší kusy nábytku či povlečení, si zde vedou pořadníky. A ty ještě netradičnější, jako třeba invalidní vozík pro děti nebo kamna, poptávají na Facebooku. „Většinou se nám lidé ozvou s nabídkou, umíme sehnat skoro všechno,“ říká spoluzakladatelka Dobrodějny Lenka Königsmark. Sama prý už sem odnosila spoustu věcí ze své domácnosti. „Když už nám zbývalo jen šest talířů a šest sad příborů, manžel mi řekl, ať už další neodnáším,“ usmívá se.

Měla to být jednorázová sbírka

Celý projekt vznikl nenápadně hned po napadení Ukrajiny Ruskem jako jednorázová sbírka. Jenže lidé jim tehdy na pražskou Národní třídu nanosili neuvěřitelné množství zboží od potravin, drogerie a oděvů až po spacáky, baterky a léky. „Mysleli jsme, že na hranice vypravíme dvě dodávky, jenže jsme nasbírali 250 palet věcí,“ popisuje Königsmark. Podařilo se jim nakonec naplnit až po strop jeden autobus. Na hranicích vyložil zboží a zpátky přivezl uprchlíky.

Koordinátorka Dobrodějny Miluška Jarošová a dvě zakladatelky Lenka Königsmark a Eva Juščáková se svým synem.Koordinátorka Dobrodějny Miluška Jarošová a dvě zakladatelky Lenka Königsmark a Eva Juščáková se svým synem.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Pak zakotvili v komerčním prostoru na pražské Bořislavce. „Dělali jsme to trochu pankáčsky, protože jsme mysleli, že to bude na pár měsíců. Nikoho tehdy nenapadlo, že bude potřeba dlouhodobá pomoc,“ vzpomíná Eva Juščáková, druhá spoluzakladatelka Dobrodějny a druhá žena Nadace Veroniky Kašákové.

Vydrželi tu rok, pak ale majitel potřeboval prostory k jinému využití. Praha 6 jim proto poskytla náhradní útočiště na Hradčanské ve starém městském domě, který byl prázdný a čekal na rekonstrukci.

Pomáhají i českým důchodcům a samoživitelkám

Zatímco dříve všechny přebytky vozili na Ukrajinu, dnes je více dávají českým chudým seniorům a matkám samoživitelkám. „Válka nepostihla jen uprchlíky, ale i naše lidi, protože se všechno hodně zdražilo,“ vysvětluje Juščáková.

Domnívali se, že pomoc Čechů postupně ustane a oni projekt ukončí. „Říkali jsme si, že lidé víc než rok pomáhat nevydrží. Ale jejich úsilí neustává, takže jedeme dál,“ pochvaluje si Jarošová.

Ukrajinští uprchlíci. Ilustrační snímek
Pomoc pro uprchlíky z Ukrajiny: Pravidla se změnila, někteří narážejí na potíže

„Jsem na Čechy pyšná, že vydrželi, že nosí dary a ptají se, co potřebujeme. A taky že nenosí staré hadry a rozbité krámy, ale opravdu hezké věci. Proruské hlasy jsou možná hodně slyšet, ale není jich hodně, jen jsou nejhlučnější,“ dodává spokojeně. Ukrajincům pomáhá už od začátku konfliktu, kdy pracovala jako dobrovolnice na hlavním nádraží v Praze.

Všechny tři ženy upozorňují, že Dobrodějna je posledním místem, kam si mohou Ukrajinci v Praze chodit pro materiální pomoc, všechny ostatní už ukončily činnost. Provozovat ji proto chtějí tak dlouho, jak bude potřeba. „Když by se to na Ukrajině urovnalo, což si všichni přejeme, patrně bychom pokračovali dál i jen pro české samoživitelky a seniory,“ plánuje Eva Juščáková.

Jak mohou lidé pomoci

• Spojit se s Dobrodějnou přes Facebook: facebook.com/dobrodejna/.

• Nabídnout věci nebo se zeptat, co je potřeba.

• Donést je kdykoliv v otevírací době nebo se domluvit na jiném termínu.

• Nejvíce se nyní poptává: teplé oblečení a boty, povlečení, nádobí, elektrospotřebiče, drogerie, dětská výživa, kaše či mléko.

• Lepší je koupit více levnějšího zboží než málo kusů luxusního.