Kliknutím zvětšíteMohla tu být. Takový název nese mezinárodní výstava šatů, které zbyly po ženských obětech domácího násilí z Izraele, Kypru, Řecka, Hondurasu či Česka. Obsahuje i panely s příběhy týraných žen. Do konce března je expozice instalována v Atriu Poslanecké sněmovny a po předchozí domluvě ji zdarma mohou navštívit i zájemci z řad veřejnosti.
Jeden z panelů přibližuje tragický osud české spisovatelky a matky tří dětí Simony Monyové, kterou před necelými dvanácti lety jako čtyřiačtyřicetiletou zavraždil její manžel, televizní kameraman Boris Ingr. Podle přátel ji manžel dlouhodobě psychicky i fyzicky týral a žárlil na ni.
K tragédii došlo, kdy s mužem byla v rozvodovém řízení. Tehdy přišel do jejího domu s lahví vína a bonboniérou. Řekl, že chce uspat jejich syna. Hádali se a on ji šestkrát bodl nožem do břicha a hrudi.
Pak pobodal sám sebe a vyskočil z okna. Následně přivolal záchranáře a zakrvavený na ně začal křičet, že nemají pomáhat jemu, ale jeho choti. Proto nedostal původně navržených osmnáct, ale patnáct let natvrdo. Tento trest mu po sérii soudních stání potvrdil v roce 2013 Nejvyšší soud.
Na výstavě jsou k vidění fialové šaty, které po Monyové zbyly. Zapůjčila je rodina. „Jejím blízkým za to děkuji. Z pozůstalých po českých obětech byli jediní, kteří s poskytnutím šatů souhlasili,“ řekla Deníku někdejší ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová.
Šaty Simony Monyové, kterou zavraždil její manžel
V současné době působí v obecně prospěšné organizaci Women for Women, díky které se – ve spolupráci izraelským velvyslanectvím – putovní výstava dostala do České republiky. Hlavní autorkou je Izraelka Keren Goldstein Jechezkeli. Na panelech je uvedena i výše trestů, kterou jednotliví agresoři za své činy dostali. Roky se různí, někdy je to dvacet, jindy třeba dvanáct let. Záleží na konkrétním soudu.
Spor o Istanbulskou úmluvu
Tresty se napříč podobnými případy liší i v Česku, kde se oběti navíc mnohdy nedočkají ani finančního odškodnění. Výjimkou nejsou ani podmíněné tresty. „V mnoha případech je pachatel sice pohnán k zodpovědnosti, ale trest je směšný,“ sdělila Deníku předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).
Ta nad výstavou převzala záštitu spolu se svým stranickým kolegou, členem podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Michalem Zunou. „Téma bychom měli zvedat razantněji i my v Poslanecké sněmovně, například přijetím Istanbulské úmluvy (Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí – pozn. red.),“ dodala Pekarová.
Ratifikaci úmluvy by uvítala i vedoucí právních služeb obecně prospěšné společnosti proFem Petra Presserová. „V Česku stále chybí krizová centra a lůžka s odborným personálem i specializované krizové telefonické linky. Jejich zřízení a podpoře se úmluva věnuje. V zahraničí se jedná o běžnou praxi,“ uvedla pro Deník.
Za důležitý považuje i symbolický signál, že toto násilí nelze tolerovat. „Obětem domácího násilí by pomohla i redefinice znásilnění, kterou úmluva vyžaduje. Byl by tak označen každý sexuální kontakt bez souhlasu. Ratifikace by též zajistila větší mezinárodní dohled nad tím, jak se Česko k tématu ochrany obětí staví,“ doplnila Presserová.
Odpůrcem úmluvy je naopak ředitel Občanského institutu Roman Joch. „Pětadevadesát procent jejího textu je v pořádku a v českém právním řádu ho již máme,“ řekl Deníku. Zbylých pět procent ale odmítá. „Nejvíc toxické je, že úmluva zavádí pojem gender, který český právní řád nezná a ani znát nepotřebuje,“ zdůraznil.
Zmínil ještě jednu výhradu. „Státy se v úmluvě zavazují k bojům proti stereotypům ohledně mužů a žen. Určitě je třeba bojovat proti stereotypům vedoucím k násilí na ženách. Ale jinak, stereotyp je většinová zvyklost. A nemyslím si, že stát se má zavázat k boji proti většinovým zvyklostem, pokud nejsou násilné,“ uzavřel.
Jak na výstavu
Výstavu je možné v Poslanecké sněmovně navštívit ve všední dny do 31. března, a to po předchozí domluvě s její koordinátorkou Annou Teturovou.
8
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
