Vyplývá to ze statistik Bílého kruhu bezpečí, který se obětem násilí dlouhodobě věnuje. Policie může násilníka vykázat z domu na deset dnů. V letošním roce se podle statistik muselo „sbalit“ nejvíce z nich v Praze a Ústeckém kraji. Tyto dva regiony vedou i z dlouhodobého hlediska, v těsném závěsu je za nimi Moravskoslezský kraj.

„Jsou to nejlidnatější kraje, takže to ty údaje trochu zkresluje,“ říká Markéta Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí. Pokud by se to přepočetlo na počet obyvatel, pak by v počtu vykázání vedl Karlovarský kraj. Za výsledkem však nestojí pouze lidnatost krajů, ale i další faktory, například sociální složení daného regionu. V „rizikových“ krajích se policie na domácí násilníky více připravuje.

Počet vykázání je přitom podle Vitoušové nižší než například v sousedním Rakousku, což je dáno tím, že u našich jižních sousedů k němu přistupují už při sebemenším náznaku domácího násilí. „První incident tam stačí k tomu, aby to ‚stopnuli‘ hned,“ říká Vitoušová.

U nás se snaží policisté vycházet ze zkušeností s danou rodinou i z toho, nakolik je incident závažný.  Na míře domácího násilí se přitom podílí i to, že lidé ztrácejí schopnost spolu komunikovat napřímo. „A soužití, to je komunikace, což třeba ti mladí neovládají,“ dodává Vitoušová.

Miliardy ročně

Podle aktuální analýzy centra pro oběti domácího násilí proFem, dostupného na stránkách vládního výboru, který má prevenci na starosti, má zkušenosti s násilím ve vztahu třetina mladých lidí. O fyzické útoky se jednalo ve více než dvaceti procentech případů. Násilí ovšem nijak neřešila čtvrtina obětí.

Oběťmi však nejsou pouze sami týraní, ale i jejich děti. Jeho svědky se stane ročně okolo 2,5 tisíce z nich. Jejich zážitky se pak s nimi táhnou až do dospělosti. „Mám strach z toho, že dopadnu jako moji rodiče, že budu utopenej v dluzích, že to prostě nevyjde, že moje děti skončí někde v dětským domově bez rodičů. Mám strach z toho, že mě opustí přítelkyně…,“ cituje zkušenosti jednoho z nich publikace Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Děti, rodiče a domácí násilí.

Dopad má přitom domácí násilí nejenom na psychiku obětí, ale i na domácí hospodářství. Alespoň podle vládní analýzy, která ztráty odhadla na 14,5 miliardy korun. „Největší podíl na těchto nákladech představuje ztráta produktu v důsledku pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobenému při incidentu domácího násilí ve výši více než osm miliard korun,“ konstatuje vládní analýza.