Téměř modelový případ domácího násilí řešili policisté z Pelhřimovska. Čtyřicetiletý muž týral svoji partnerku a ohrožoval i její dvě mladistvé dcery. Proto byl ze společného bytu policií nejdříve vykázán na deset dní, soudem pak později na půl roku.

Muž ovšem lhůtu nedodržel, koncem loňského října vnikl do obydlí a ohrožoval partnerku i obě dcery elektrickým paralyzérem a injekční stříkačkou. „Policisté muže zadrželi a na základě rozhodnutí soudu skončil ve vazbě,“ konstatovala policejní mluvčí Stanislava Miláčková.

Život s násilníkem zkrátka není jednoduchý a týrané osoby se často nemají jak bránit. A oběťmi ani zdaleka nemusí být pouze partnerky-ženy, ale i rodiče či mužští partneři. Pomoci jim má již zmíněný institut vykázání, kdy musí agresoři alespoň na pár dnů vyklidit obydlí. Oběti pak mají pár dnů na to, aby se rozhodly, jak budou postupovat do budoucna.

Rodinný teror

Jenže počet vykázaných násilníků v posledních letech klesá. Vyplývá to ze statistik organizace Bílý kruh bezpečí. Zatímco v roce 2017 se muselo z bytu nebo domu klidit 1348 násilníků, v roce 2018 jich bylo 1283 a loni už jen 1256. „V uplynulém roce se za domácí násilí nejvíce vykazovalo v Praze a v Ústeckém kraji,“ konstatuje neziskovka. Naopak nejméně osob bylo vykázáno v Plzeňském kraji.

Uvedené statistiky jsou samozřejmě celostátní a situace se může region od regionu lišit. Například v kraji Vysočina tak policisté zveřejnili loňský nárůst případů. „V jednom z případů vykázání se jednalo o osobu mladistvou,“ uvedla zdejší vrchní komisařka odboru služby pořádkové policie Miroslava Holubová.

Dopad na děti

Lidé, kteří se stávají obětmi domácího násilí, se často bojí jej ohlásit, protože nemají kam jít a obávají se, že to pak bude ještě horší. Navíc si ani často nejsou vědomi, že se jim něco podobného děje.  Narůstá totiž pozvolna a zpočátku, někdy i po celou dobu trvání a může mít jen psychickou podobu ve formě ponižování či urážek.

„Mezi typické znaky domácího násilí patří skutečnost, že probíhá mezi blízkými osobami v soukromí, tedy většinou beze svědků, a často jsou u těchto incidentů přítomny i děti,“ konstatuje Richard Krejčí, vedoucí pořádkové policie z Vysočiny.

Děti pak v dospělosti mohou přebírat chování násilníka nebo oběti. Trpí tím ale už během dětství. „V dětství a pubertě se většina potýkala s nedostatkem sebedůvěry, s uzavřeností, stydlivostí, nedůvěřivostí, straněním vrstevníků,“ konstatuje publikace Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, který před časem děti z těchto rodin zkoumal.