Kliknutím zvětšíteStudujete vysokou školu Ambis v Praze, hrajete futsal v Chrudimi, bydlíte v Pardubicích. Jak to všechno zvládáte?
Je to náročné, ale dá se to. I když občas to nevyjde. Tuhle jsem měl zkoušku v deset hodin v Praze a trénink od dvou odpoledne v Chrudimi. Říkal jsem trenérovi, že to stihnu, ale nakonec se mi podařilo dorazit jen na závěr. Ve smlouvě mám sice napsáno, že mohu tréninky kvůli škole vynechávat, ale na většinu se snažím chodit.
Studujete obor bezpečnostní management - kriminalistika a kriminologie. Budete detektivem?
To bych taky mohl. Lze dělat cokoliv v rámci bezpečnosti, od kriminálky přes policii až po bezpečnostní sbory.
Za tři týdny vás čekají bakalářské zkoušky a s Chrudimí jste postoupili do finále futsalové ligy. Stíháte? Máte to pod kontrolou?
Doufám. Mám to přesně rozpočítané. Vím, že se každý den musím naučit dvě otázky, raději před tréninkem než po něm. A tři dny jsem si nechal rezervu na opakování.
Vystudoval jste sportovní gymnázium v Pardubicích. Byl jste i před maturitou takto klidný?
Ano, přiznám se, že jsem se začal učit až tři dny před ní. On totiž začal covid a říkali, že maturity zřejmě zruší. Tak jsem pořád čekal, až to schválí. Ale když to neschválili ani tři dny před mým termínem, vrhnul jsem se na to.
Kde spočívá klíč k vašim úspěchům? Co bylo ve vašem životě jinak než u dalších romských dětí?
Myslím, že výchova rodičů. Nastavili mně a bráchovi priority a nějaký směr. Na nás bylo, abychom se ho drželi. Zdůrazňovali nám, jak důležitá je škola. Když jsme přinesli špatnou známku, vysvětlili nám, že takto to nejde a že přece nechceme špatně dopadnout. Učili se s námi. I můj brácha studoval vysokou školu, ekonomku. Měl ji skoro hotovou, bohužel mu teď nevyšla jedna zkouška. A táta nás dovedl ke sportu. Od tří let jsem s ním byl každý den na fotbalovém hřišti.
Dominik Balog je členem české mládežnické reprezentace. Zahrál si i na akademickém MS ve futsale.
Můžete inspirovat další romské kluky? Jste v romské komunitě na Pardubicku populární?
Celkem asi ano. Doufám, že mohu inspirovat další a snažím se o to. Když mě nějaký romský kluk kontaktuje, vysvětluju mu, že to bez pořádné školy nejde. A že i sport je nedílnou součástí života, protože vám dá řád a disciplínu. Musíte být někde včas, nějak se chovat, být zodpovědný vůči týmu, nepoškodit ho.
Setkal jste se ve škole nebo ve sportu s nějakými obtížemi kvůli tomu, že jste Rom?
Teď už je to míň a míň. Ale dříve byla nenávist vůči Romům větší a setkával jsem se s tím docela často. Vždy se našel někdo, kdo mě odsoudil jen proto, že jsem Rom. Snažil jsem se dokázat, že také mohu studovat a také můžu být dobrý sportovec, že každý Rom nepobírá dávky a nefláká se. Pak si vás většinou lidi začnou vážit. Ale některým to nestačí a stejně vás hodí se všemi do jednoho pytle. Rodiče mi vždycky říkali, že Rom, aby se prosadil, musí být třikrát lepší, tak ať se snažím.
Takže i to může být jeden z důvodů vašich úspěchů?
Je to možné a do života to člověka dost naučí, posílí ho to. Už vás nic dvakrát nepřekvapí. Zkrátka víte, že život není jednoduchý.
Jak jste se dostal do delegace úspěšných romských studentů, která zamířila za prezidentským párem na Pražský hrad?
Oslovil mě nadační fond Verda, jenž podporuje romské studenty. Podporuje i mě na vysoké škole a jsem mu za to vděčný. Sdělil mi, že se má u pana prezidenta na Pražském hradě řešit romská problematika a co dělat, aby čím dál víc Romů bylo úspěšných. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, i když jsem kvůli tomu nestihl trénink.
Ajaj. A co jste řekl trenérovi? „Nemůžu na trénink, protože jdu za prezidentem?“
Něco v tom smyslu. Zpočátku na mě koukal, jestli si nedělám legraci. Ale pak to pochopil. Mám brazilského trenéra, takže on má na tyto věci integrace takový rozumný pohled.
Dominik Balog na setkání romských studentů s prezidentským párem na Pražském hradě.
Co na vás během hradní návštěvy zanechalo největší dojem?
Byl jsem hodně příjemně překvapen, kolik Romů studuje vysokou školu. A mile mě překvapili i prezident a jeho manželka, jaký k romské otázce mají postoj. Ptali se na náš názor, co by se mělo udělat, aby se soužití romské menšiny s majoritou zlepšilo.
A co se podle vás musí udělat?
Důležité je začleňování. Teď už naštěstí většina romských dětí chodí do školy s českými, což dříve tolik nebývalo. Z toho plyne i větší procento Romů, kteří studují, najdou si práci a žijí normální život. Lidé se musí dostávat mezi sebe, žít spolu, pracovat. Rom ve škole pochytí od Čecha třeba správný přízvuk a jak se má vyjadřovat, jak se chovat, pakliže mu jeho rodiče nedali ten dobrý příklad. A naopak Romové mají talent třeba na sport, na muziku, umí držet při sobě, nic si nezávidí. To zase od nich mohou pochytit Češi. Vše by se tak mohlo propojit.
Myslíte, že se může něco ve společnosti pohnout, když je tu najednou prezident, který se setká s romskými studenty na Pražském hradě a probírá s nimi otázky romské menšiny?
Domnívám se, že to může znamenat dobrý impuls k tomu, aby se zacelovaly ty velké propasti ve společnosti a vznikla tu stabilní a větší střední třída. A také aby se ukázalo, že všechny národnosti mohou vyrůstat a žít vedle sebe, mít stejné podmínky a dosáhnout stejných cílů.
Co říkáte zapojování dětí z vyloučených lokalit do pouličního fotbalu hraného třeba na betonových pláccích?
Je to dobrá věc. Děti získají disciplínu, mohou rozvinout svůj talent, někdo si jich může všimnout. Mnoho dnes slavných světových fotbalistů našli skauti právě na ulici.
Také jste hrával fotbal na ulici?
Když jsme měli letní prázdniny, s bráchou jsme hráli od rána do večera fotbal na takovém betonovém plácku na pardubickém sídlišti. Měli jsme jen přestávku na oběd. A když se rozsvítily lampy, byl to s rodiči domluvený signál, že máme jít domů.
Co plánujete do budoucnosti?
Na vysoké škole bych chtěl ještě absolvovat magisterské studium. Přemýšlím, že bych pracoval v nějakém odboru na romskou kriminalitu. Když budou mít Romové uvnitř svého člověka, může jim lépe vysvětlit, že to, co dělají, není správné a že mohou vést lepší život. Jsem toho názoru, že od svého společníka to pochopí lépe. Rád bych také pomohl romským dětem a studentům, aby se co nejlépe zapojili do společnosti. Tady v Pardubickém kraji moc romských vysokoškoláků není, takže nemám problém s rolí někoho, kdo bude inspirovat ostatní a podpoří je.
Jak byste to chtěl udělat?
Dneska v době sociálních sítí to není těžké. Ať se mi ozve přes messenger kterékoliv romské děcko, které by chtělo s čímkoliv pomoci – se studiem, se sportem, ukázat cestu, nasměrovat. Není problém. Vždycky jim zdůrazňuji, že nejdůležitější je se učit. Protože sport je hrozně dlouhá cesta, na níž se může stát cokoliv. Třeba kvůli zranění lze skončit ze dne na den. Ale když se budete učit, vzdělání vám nikdo nevezme a vždy se vám bude hodit. Naštěstí už na školu dává důraz i hodně fotbalových trenérů v mládežnických kategoriích. Kdo má špatné známky, hrozí mu, že si nezahraje, dokud si je neopraví. To je pak motivuje nekašlat na učení.
Kterak vidíte budoucnost romské komunity a její integraci do české společnosti?
Myslím, že to bude pořád lepší. Už teď se to zlepšuje. Pořád budeme Romové se svou kulturou a zvyky, ale už to nikdo nebude tolik řešit. Být Rom bude v očích ostatních jako třeba když je někdo plešatý. Tak si člověk řekne: On nemá vlasy, no a co. Nic víc.
Čím víc bude romských vysokoškoláků, tím více se budou Romové objevovat i na významnějších pozicích ve společnosti. Je podle vás i toto cesta?
Určitě ano. Podívejte se, jakou hranici třeba nastavila romská vládní zmocněnkyně Lucie Fuková. Tu jedná s premiérem, tu s prezidentem a lidi to začnou brát jako normální věc. Začnou si na takovéto obrázky zvykat a už to nebude: „Ty bláho, Rom byl na Hradě!“, ale už to bude normální věc.
Stipendijní programy pro romské studenty:
Nadační fond Verda: Vyhledává talentované romské žáky a podporuje je v jejich dalším vzdělávání, pomáhá financovat studium dětí ze sociálně slabých romských rodin.
Baruvas Romea: Stipendijní program organizace Romea, jenž podporuje romské studenty středních škol, vyšších odborných škol a vysokých škol a pořádá pro ně zážitková setkání.
Nadace Albatros: Podporuje předškolní péči o znevýhodněné děti, poskytuje stipendia dětem ze sociálně slabých rodin od základní po vysokou školu, financuje vzdělávání pedagogů v inkluzi.
18
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
