Obec Zastávka najdeme asi 25 kilometrů od Brna. Svou rozlohou jen něco přes kilometr čtvereční patří k nejmenším v republice. Kdysi tu stával jen zájezdní hostinec, dnes je nevelký katastr plně zastavěn. Na kopečku zvaný Červený vrch se tyčí Domov pro seniory Zastávka. Jedná se o domov se zvláštním režimem pro klienty s demencí či Parkinsonovou chorobou, zřizovaný Jihomoravským krajem.

Zdejší stravování označuje jako příklad dobré praxe socioložka Marcela Petrová Kafková z Centra pro výzkum stárnutí na Masarykově univerzitě v Brně. „Líbí se mi, jak tady celé stravování probíhá. I takové drobnosti, že lidem odnesou talíř po polévce a teprve potom se servíruje druhé jídlo. Pečovatelé se snaží o co největší soběstačnost konzumentů, ale zároveň sledují, kdo s čím potřebuje pomoci. Pokrmu se věnuje péče, aby i dobře vypadal. Většina klientů nám říká, že si tu vždy pochutná,“ vysvětluje.

V Domově pro seniory v Zastávce na Brněnsku řeší jídelníček i výživu každého klienta profesionální nutriční terapeutka:

Na výběr jsou dva obědy. Jedním z jídel jsou játra s americkými brambory a tatarka.
Nejsou to pacienti. Jsou tu doma, říká nutriční terapeutka ke stravě důchodců

Ředitel domova Tomáš Kratochvíl cestou do jídelny vypráví, že si tady dává stejné jídlo jako klienti. „Je vynikající. Nepřipadáte si jako někde v ‚závodce‘, ale pochutnáte si, jako byste jedli doma. A tak to má v domově pro seniory být. Jídlo pro ně znamená hlavní náplň dne a oběd společenskou událost, na níž se těší,“ říká.

Jeho slova potvrzují senioři shromáždění v předsálí už půl hodiny předem a vyhlížející, kdy začne výdej. Vybírají si ze dvou jídel, a tak si zatím sdělují, kdo si co dá.

Podává se kyselo se zelím, houbami a šlehačkou a poté buď játra s americkými bramborami a tatarkou, nebo zapečené špagety. K tomu ještě strávníci dostanou okurkový salát a také šlehaný tvaroh s mangovým pyré. Tác hraje všemi barvami a takzvaně se tu dá jíst i očima. To je pro starší lidi velmi důležité, neboť pestrost jim podpoří odcházející chuť. „Vaří nám tu opravdu dobře. Já tomu říkám jídlo jako od maminky,“ líčí jedna z klientek domova. „Hodně nám dělají jídla na přání. Cítím se tu dobře, jenom je chválím,“ pokračuje.

Kuchyňka v každém patře

Aby co nejvíce obyvatel mohlo jíst ve společnosti a ne sami na pokoji, zřídili v každém patře kuchyňku s malou jídelnou. Zde se s dopomocí stravují ti, kteří k tomu potřebují klid a podporu pečovatelek a zároveň ještě zvládnou přesun mimo lůžko. „U těch, kdo si už nedokážou z jídelníčku sami vědomě vybrat, spolupracujeme s rodinou, vycházíme i z jejich biografie, kde máme zapsáno, co jedí rádi. Hodně už také máme odpozorováno,“ vysvětluje pečovatelka Andrea z přímé obslužné péče. Většina klientů prý má nejraději sladké, protože sladká chuť zůstává intenzivní i v pozdním stáří.

Oběd v hlavní jídelně.Oběd v hlavní jídelně.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Kuchyňky používají i klienti, které bavilo vařit a znají nějaký dobrý recept. „Jedna paní nám tu s dopomocí personálu peče naprosto vynikající koláče. Pořád tady podepisuji nějaké faktury na mouku,“ usmívá se ředitel a dodává: „Ale vůbec mi to nevadí, naopak to podporuji. Ti lidé cítí, že jsou ještě užiteční a mají radost, když ostatním chutná.“

Každému přizpůsobit jídelníček

Jídlo má na starosti vedoucí sekce stravování Pavla Báňová, vystudovaná dietní sestra. Během třinácti let, co tu pracuje, podle ředitele už ví, jak a kde nakupovat kvalitní suroviny, které může vzhledem k množství sehnat výhodně.

Deník se zeptal prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiřího Horeckého na nejčastější připomínky ke stravování v domovech pro seniory:

Prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký
Nutriční terapeuti dbají na energii, složení i chuť, hájí domovy šéf asociace

Na plný úvazek tu zaměstnávají také nutriční terapeutku s vysokoškolským vzděláním Kateřinu Suchomelovou. Díky tomu může upravit klientům složení stravy individuálně, kdykoliv se vyskytne problém s podvýživou, nechutenstvím či je potřeba speciální dieta. „Každou diagnózu umí pospojovat s odpovídající úpravou stravy, která klientovi chutná a má z ní radost,“ říká Báňová. „Bohužel se na tuto důležitou pozici v domovech stále málo dbá. Když k nám přestoupí lidé z jiného zařízení, kolikrát se až divíme, jak jsou někdy podvyživení,“ dodává.

Výhodou domova v Zastávce je podle ředitele Tomáše Kratochvíla jeho velikost. Jelikož tu k obědu vaří 220 porcí, mohou si dovolit zakoupit speciální přístroje do kuchyně a suroviny pořídí ve větším množství levněji. Cena za celodenní stravování se tu pohybuje na horní hranici vyhlášky, tedy kolem 240 korun. „Obyvatelé ale nelitují. Obědy si pochvalují i externí strávníci z řad místních seniorů, pro něž znamená možnost odebírat od nás jídlo také velkou pomoc,“ uzavírá Kratochvíl.

Jak jedí důchodci

Pro lidi v pokročilém věku bývá jídlo poslední velkou náplní dne, rituálem, radostí. Většina toho ale po odchodu do domovů pro seniory zmizí. Nepodílejí se na jeho přípravě, často si ho nemohou vybrat, „nemastná neslaná“ strava jim nechutná, nepřináší potěšení. I když mají jídla dost, leckdy trpí podvýživou. Existují však výjimky, domovy, kde vědí, že by jídlo mělo člověka nejen nasytit, ale i těšit. Deník.cz v novém seriálu Jak jedí důchodci mapuje dobré i špatné zkušenosti čtenářů a jejich blízkých se stravou pro seniory v různých typech domovů. Vaše náměty pište na zuzana.hronova@denik.cz.