Doma si v podstatě neodpočinou. Nemohou otevřít okno a relaxovat pohledem do okolí, ani trávit volné chvíle na vlastní zahradě. Jsou permanentně obtěžování hlukem z okolní dopravy. Teď jim došla trpělivost a podávají prostřednictvím Ekologického právního servisu žaloby na stát. Požadují, aby se úřady jejich problémem okamžitě začaly zabývat a umožnili jim opět důstojně obývat své domy a byty. Pomoci jim má politika Evropské komise, která vyhlásila hluku intenzivní boj.

Podle odhadů Ekologického právního servisu trpí v Česku hlukem zhruba 400 tisíc obyvatel. Čísla však nejsou kompletní, protože státní instituce stále ještě nezmapovaly celé území naší republiky.

V první plánu se zaměřily pouze na velká města nad 250 tisíc obyvatel a obce kolem rušných komunikací, kde ročně projede více jak 6 milionů obyvatel. Tato měření jsou však podle EPS nedostačující. Situaci v České republice považují za velmi vážnou. „Stále častěji se na nás obraceli lidé, jejichž pohár trpělivosti přetekl a rozhodli se hluku bránit všemi prostředky,“ vysvětluje právník Michal Bernard z EPS.

Rozsudek k minulého týdne v případě severojižní magistrály v Praze dává tušit, že šance dalších žalobců nejsou malé.

Mezi žalobci jsou například obyvatelé Plzně na ulici Klatovská, kde bylo ve dne naměřeno až 73 decibelů a v noci 69 decibelů. V Praze v Břevnově se jedná o dvanáct žalobců na ulici Patočkova a Bělohradská. Další žalobci jsou v Říčanech na ulici Černokostelecká a pět žalobců je v Domažlicích na ulici 28. října.

„Ten příběh je všude stejný. Postižení lidé vyzvali radnice a ministerstva, aby se začali tento problém řešit. Buď jim neodpověděli vůbec, nebo jim bylo sděleno, že se jedná o starou hlukovou zátěž a komunikace dostala výjimku z hygienických limitů,“ uvádí Bernard.

A co si od žalob ekologové slibují? Za ideální nástroj považuje takzvané akční plány snižování hlukové zátěže. „Takzvaný akční plán snižování hlukové zátěže, který musí obsahovat závazný časový program a alespoň rámcové finanční jištění,“ navrhuje Bernard.

Další informace o žalobách občanů postižených nadměrným hlukem přineseme v dalších dnech.

V Česku je postiženo hlukem odhadem 400 tisíc obyvatel. V Praze je to nejvíce – 100 tisíc. Brno a Ostrava mají shodně kolem 30 – 35 tisíc obyvatel postižených. Zbytek tvoří malé obce kolem rušných komunikací. Až dojde ke zmapování dalších velkých měst, počet postižených podstatně naroste, tvrdí EPS.

Ekolog: Zdrojem hluku je silniční doprava, ať tedy za následky platí ona

Výnosy z mýtného by měly v budoucnosti pomoci lidem, kteří jsou vážně postiženi hlukem. Navrhuje to právník Michal Bernard z Ekologického právního servisu, který dnes podal za několik svých klientů žaloby na správce komunikací.

Proč jste se rozhodli k tak radikálnímu kroku, jakým jsou žaloby na vlastníky hlučných komunikací?

Jedná se sice o krajní řešení, nicméně je to zcela logický důsledek selhání příslušných úřadů, které musí ze zákona chránit zdraví lidí před hlukem.

Protože se lidé nedočkali pomoci u hygieniků, Ministerstva zdravotnictví ani vlastníka silnice či obce, kde žijí, nezbylo jim než se obrátit na soud.

Jak vás ovlivnil vyhraný soud ve prospěch obyvatel kolem pražské magistrály?

Je to pro nás jasný signál, že by se příslušné úřady a stát jako celek měly začít problémem hluku vážně zabývat. Jinak zde hrozí desítky a stovky dalších žalob od lidí žijících podél hlučných komunikací.

Jaké opravné kroky tedy učinit majitelé komunikací, aby byli občané spokojeni?

Kromě obvyklé výměny oken musí stát začít uvažovat o dalších opatřeních, která mohou účinně snížit hluk. A samozřejmě by měli v mnohem větší míře investovat finance do těchto opatření. Nabízí se Státní fond dopravní infrastruktury, Operační program doprava či výnosy z mýtného. Je to přece silniční doprava, která je nejvýznamnějším zdrojem hluku, proto by se z více jak pěti miliardového ročního výnosu z mýtného měla relativně podstatná část věnovat na protihluková opatření.

Pod okny kamenolomu, tak se žije na hlučné ulici

Martin Čížek z Tábora se deset let musel dívat, jak na kdysi poklidné Budějovické ulici stále stoupá doprava. Pak to začínalo být neúnosné, už nemohl v létě celou noc otevřené okno, jak byl zvyklý. Nakonec nemohl ani pořádně vyvětrat a nakonec si musel pořídil dvoje protihluková okna, aby mohl ve svém domě žít. „Po pádu totality se zde stále zvyšovala intenzita dopravy, jak přibývalo vozidel. A přispívala k tomu i radnice, která z neznámých důvodů do Budějovické ulice přesměrovala veškerou dopravu z města. Teď už to přerostlo všechny myslitelné možnosti, už tu nejde žít,“ vypráví Čížek.
Po okny má totiž autobusovou zastávku, kde se mnohdy rozjíždí i několik autobusů za sebou. Zplodiny z naftových motorů jsou téměř hmatatelné a hluk neúnosný. Naměřil zde i 90 decibelů. „Je to jako pod okny kamenolomu,“ přirovnává Čížek hluk z ulice.

Poslední kapka přišla, když si stěžoval u radních města. „Usmívali se a říkali, to víte takový je život,“ říkali panu Čížkovi radní.

A má být hůř. Ulice Budějovická má projít obsáhlou rekonstrukcí, která by měla stávající ulici zrychlit a pokud možno rozšířit o další pruh. „Nikde není ani zmínka o alarmující hlukové zátěži,“ stěžuje si Čížek.

Žaloba na stát byla podle něj poslední šance. A čeho vlastně chce dosáhnout? „Použít všech dostupných možností ke snížení hlukové zátěže, změnou povrchu vozovky, zpomalení ulice a dalších opatření,“ vysvětluje Čížek.

Pokud se tak nestane, obává se táborský patriot o osud ulice. „Už dnes odtud mizí obchody, lidé se stěhují pryč. Stává se z této ulice mrtvé ghetto. To nedopustím,“ říká Čížek odhodlaně.