Obsáhlé odůvodnění začal po 14:00 číst soudce Jiří Zemánek. "Model přístupu v Česku je nejotevřenější v Evropě," řekl úvodem Zemánek.

Návrh NS ústavní soudci částečně zamítli, částečně odmítli. V praxi to znamená, že právní úprava nadále platí beze změn. Soud se sice věcně zabýval zněním zákona před poslední novelizací, současné znění je však prakticky stejné, změnilo se jen číslování paragrafů.

Čtěte také: Východní Evropa se vrací k totalitě, tvrdí psycholog Zimbardo

Někteří historici v poslední době vyjádřili obavu, že případný zásah do zákona o archivnictví by značně zkomplikoval a zpomalil jejich práci. Dokumenty by dostávali se začerněnými osobními údaji, případně by pro ně zůstaly nedostupné. Proti zásahu do zákona se postavil Archiv bezpečnostních složek, Ústav pro studium totalitních režimů, ale také vláda. Poukázala na potřebu poznávat historické prameny a přinášet svědectví o obou totalitách.

Zákon říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jde o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu.

NS konkrétně řeší případ muže, který od státu neúspěšně žádal odškodnění 300.000 korun za to, že archiv zpřístupnil novinářům z České televize jeho citlivé osobní údaje ze svazku vedeného komunistickou Státní bezpečností. Soud řízení o mužově dovolání přerušil a obrátil se na ústavní soudce.

NS zdůraznil, že nechce historikům uzavřít cestu k dokumentům, ani nezpochybňuje potřebu zkoumat totalitní režimy. Od ústavních soudců však očekával vyjádření, zda je široce vymezené zpřístupnění osobních údajů přiměřené a zda nepřipadá v úvahu citlivější řešení.

Čtěte také: Češi chtějí znát své kořeny, jen půlka z nich pro to něco dělá