„Přece k Černý díře. Vy nevíte, kde to je? Asi dvě stě metrů od vaší redakce,“ kroutil nechápavě hlavou informátor. Redaktorky Deníku se ho ptaly, kam se v Děčíně vypravit pro drogy. A netušily, že to bude tak snadné. Jako ostatně na mnoha dalších místech republiky, jak test Deníku ukázal. Na této stránce jsou jen tři příklady ze všech.

Černá díra je nová hospoda. A feťáci si ji rychle oblíbili. „Běžte v kteroukoliv hodinu, vždycky tam někdo postává a určitě vám prodá,“ zní rada.
Občanka a mobil do zástavy

V lokále bylo prázdno. Nikde žádný dealer, žádný feťák. Číšník byl nevšímavý. Po několika minutách se dívky zvedly a vyšly ven. Tam už ale postávali dva mladíci pochybného vzezření. „Nevíte, kde bychom něco sehnaly?“ ptají se dívky a okamžitě dostanou nabídku. „Pedro?“ – „Hm,“ kývly a jen mlhavě tušily, že jde asi o pervitin. „Za kolik?“ zněla otázka prodejce. „Za pět set,“ nabídly nejistě cenu figurantky Deníku a vytáhly z peněženky šest set korun. „Tak mi to dejte celý a já vám za to donesu fet,“ tvrdil mladík.

Děvčata nechtěla peníze z ruky dát, a tak od něj vzala do zástavy mobilní telefon a občanku. Za pět minut byl mladík zpátky, zatáhl dívky do chodby lokálu a předal jim dvě psaníčka zabalená do papírků nastříhaných z tiketů sportky. „Je to crack. Nechceš ochutnat?“ vybízí hned překupník. „Nechci, rychle mi to dej, potřebuju to,“ odbyla ho redaktorka a zmizela.

„Crack? To je blbost, ten v republice není,“ vysvětluje později kriminalista, když si prohlíží koupené balíčky. Do papírků od sportky prý balí dealeři pervitin. A také se redaktorkám vysmál, že je prodejci natáhli. „Za šest stovek? Psaníčko se prodává za dvě stě korun,“ tvrdil. Ta, která koupil Deník, jsou prý ještě ošizená a měla stát jen asi 150 korun.

„Jsou to sami feťáci, kteří si někde koupí dávku, tu rozdělí do ještě menších a pak na tom vydělávají, aby měli na svůj vlastní fet,“ vysvětloval kriminalista.

Alice Klaubenschalková, Michaela Hlinková

Drogu bez problému koupíte v polovině republiky

Vyrábět drogy? Není třeba, mám své zdroje

„Žádná výroba tvrdých drog tady není. Když potřebuji tvrdé drogy na prodej, zajedu si pro ně do Plzně, Mariánských Lázní nebo Karlových Varů. Tam mám své styky,“ popisuje Deníku dealer, jehož se redaktorům podařilo během testu kontaktovat. Odmítl však prozradit své jméno, povolání a věk.

A komu drogy prodává? „Mám svoji stálou klientelu, jsou to lidé, kterým v rámci možností věřím. Dělám to samozřejmě pro peníze. Nemám proč se cítit špatně, neprodávám dětem a ani to nikomu nenutím. Když si o drogu řeknou, tak to nejspíš chtějí sami. Jsou to lidé dospělí a ti už snad vědí, co dělají. Jsem vlastně jenom zprostředkovatel. Místo předání si domluvíme úplně nezávisle. Když to neseženu já, koupí si to od jiného a u mě už se přesvědčili, že jim neprodám nějaký zabiják. Už to dělám delší dobu. Je to dědictví po starších kamarádech, kteří už v tom jeli,“ upřesnil dealer.

Sám ale drogy nebere. „Tvrdé drogy neberu, ale trávu si dám. K té se tady dostanete snadno. Dá se koupit skoro v každé herně. Žiju úplně normálně. Chodím do práce a tohle je jen přivýdělek. Plním pouze přání svých zákazníků. Když to nebudou chtít, tak to nikomu nutit nebudu,“ končí svoji zpověď dealer.

Čeští prodejci drog už si dokonce osvojili marketingové triky. V opavských klubech Mrkev a Jam nebyl pro redaktory Deníku žádný problém sehnat marihuanu a extázi. Byli však v místě novými tvářemi, a tak je dealeři za první návštěvu odměnili: první dávku dostali zadarmo. A ani se nemuseli příliš snažit – prodejci je s nabídkou oslovili sami.

(jek, per, ela)