Dne 28. srpna 1421 vtrhli na české území dvěma proudy účastníci druhé křížové výpravy, vyhlášené římským kardinálem a novým papežským nunciem Brandou Castiglionem.

Castiglione vyhověl návrhu porýnských kurfiřtů, konkrétně mohučského arcibiskupa Konráda, rýnského falckraběte Ludvíka, kolínského arcibiskupa Dětřicha z Mörsu a trevírského arcibiskupa Oty ze Ziegenhainu. Ti byli silně nespokojeni s výsledkem první výpravy, při níž římský císař Zikmund Lucemburský podlehl v Praze na Vítkově Janu Žižkovi, v důsledku čehož ztratil v českém panovnickém sídelním městě dva hlavní opěrné body: Prahu a Vyšehrad.

Rychlý a krvavý průchod

Vojsko vedené falckrabětem Ludvíkem III. se nejdříve dostalo údolím mezi Slavkovským a Českým lesem ke Kynžvartu, a poté postupovalo přes Žlutice, které se vzdaly bez boje, k hradu Mašťov. Ten kapituloval po dvou dnech, když si předtím velitel posádky vymínil, že bude vzat s každým desátým mužem do zajetí. To mu křižáci splnili, ale zbylých 84 obránců a tři kněze povraždili.

Falckrabě pak postupoval na Kadaň, kde se spojil s druhým proudem pod velením kolínského a trevírského arcibiskupa. Část spojeného vojska rychle dobyla a obsadila Chomutov, na což mohla mít vliv skutečnost, že ho nebránilo původní obyvatelstvo.

Také při druhé křížové výpravě se křižáci dostali do Kutné Hory, v lednu 1422 však byli vyhnáni Janem Žižkou. Obraz Josefa Mathausera zachycuje Žižku před tímto střetnutím
Podruhé na husity. Výprava do kacířských Čech skončila jen další sérií porážek

Město Chomutov totiž bylo od svého vzniku spojeno s řádem německých rytířů a mělo výrazně německý charakter, takže se po vypuknutí husitské revoluce postavilo proti husitům. V březnu 1421 je proto husitské vojsko dobylo a jeho obyvatelstvo z velké části vyvraždilo.

Teď se však karty obrátily. Před Chomutovem stálo křižácké vojsko a slabá husitská posádka musela brzy utíkat. Zamířila do Žatce, který se tak stal poslední neotevřenou branou před vstupem do centra země.

Město Slunce se začalo bránit

Pro husity měl Žatec zvláštní význam. Nazývali ho město Slunce a věřili, že jde o vyvolené místo, které bude ušetřeno zkázy při očekávaném konci světa. Byl také hlavním husitským centrem celého kraje a spolu s Louny (městem Měsíce) a Slaným (městem hvězdy) jedním z vrcholů obranného trojúhelníku severočeských husitů. Nemínili jej tedy vydat lacino.

Křižácká výprava oblehla Žatec záhy po pádu Chomutova, 2. září. Město se však stačilo do té doby na obléhání připravit a zajistit si zásoby, takže šlo o to, kdo vydrží déle.

Obraz Adolfa Liebschera "Bitva na hoře Vítkově dne 14. července roku 1420"" ukazuje boj o opevněné husitské sruby
Bitva na Vítkově: Žižkovi šlo o krk, smrt po pádu ze svahu nakonec našli křižáci

Následovalo šest křižáckých útoků proti městským hradbám, všechny ale byly neúspěšné. Žatečtí, podpoření ještě uprchlíky z Chomutova a z okolních obcí, odráželi všechny pokusy o zteč.

Statečnost obránců vnášela do nepřátelského ležení nervozitu. Křižákům navíc začaly koncem září docházet zásoby, proto část velmožů začala navrhovat, aby bylo obléhání ukončeno a vojáci mohli vydrancovat okolí. Falckrabě Ludvík však trval na dobytí.

V bitvě u Nekmíře před 600 lety husité poprvé využili vozovou hradbu
Před 600 lety Žižka poprvé použil vozové hradby. Ze smrtící taktiky udělal trumf

Spor rozhodly poplašné pověsti o blížícím se husitském vojsku. Paniku dovršil požár, jenž zachvátil kus ležení. Druhého října se křižáci dali na rychlý ústup. Jejich zadní voje přitom žatečtí ještě pronásledovali, o čemž svědčí i nález husitského klobouku před hradbami, jenž je dnes součástí expozic žateckého regionálního muzea.