„I když jsme fungující rodina, žijeme stále v obavách. Pořád musíme mít na paměti, že když se jedné z nás něco stane, bude naše dcera bezprizorní. Neustále musíme řešit situace u lékaře, v budoucnu navíc ve školce a ve škole," popisuje nesnáze Tereza Mikšaníková.

Situaci by měla vyřešit novela zákona o registrovaném partnerství, kterou předkládá skupina poslanců v čele s Radkou Maxovou (ANO). Stejná úprava měla jít do sněmovny už před rokem, ale kvůli pádu vlády se ji nepovedlo schválit.
„Důležitým faktorem pro mě je to, zda dítě bude vyrůstat 
v rodinném prostředí, nebo 
v ústavní péči, pokud by došlo ke krizové situaci. Argumentem jsou také závěry odborníků u nás i v zahraničí, kde mají dlouholeté zkušenosti. Všichni se shodují, že dětem nehrozí žádné narušení, co se týká sexuální orientace, identity či postavení ve školním kolektivu. Z výzkumů navíc vyplývá, že tyto děti mají vyšší míru tolerance a citlivosti vůči diskriminaci," zdůvodňuje Maxová.

Co přesně má tedy novela přinést? Umožní, aby si žena nebo muž osvojili dítě své partnerky či partnera v případech, kdy je v rodném listě uveden pouze jeden rodič, případně pokud ten druhý o dítě nepečuje 
a dá s adopcí souhlas. Pod návrh se už teď podepsalo 12 předkladatelů napříč politickým spektrem, a pokud vše půjde hladce, mohla by novela platit začátkem příštího roku.

Osvojení z dětského domova?

Adopce biologického dítěte stejnopohlavního partnera není jediné téma, o němž se teď mluví. Ombudsmanka Anna Šabatová označila za proti-ústavní znemožňovat „duhovým" párům osvojení dítěte 
z dětského domova. Reagovala tak na podnět stěžovatele, jehož úřad Prahy 13 odmítl zařadit do evidence žadatelů o osvojení dítěte. Důvodem přitom bylo pouze to, že žije v registrovaném partnerství.

Možnost osvojit si dítě zakazuje registrovaným párům zákon – jenže podle Šabatové tak porušuje úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, protože gayům a lesbám odepírá právo na rovné zacházení. Už celý proces schvalování ve sněmovně byl dle ombudsmanky plný předsudků.

„Absurdnost situace je dokreslena tím, že se zákonodárce snaží zabránit něčemu, co není normativně regulovatelné, a sice aby byly děti vychovávány registrovanými partnery. Tato situace reálně existuje. Nejčastěji jde o případy, kdy se jeden z partnerů stal rodičem ještě před vznikem partnerství a o dítě nadále pečuje. Rozpolcenost zákonodárce lze ilustrovat ustanovením, které v takovém případě stanoví druhému partnerovi povinnost 
o dítě pečovat," píše Šabatová ve zprávě pro sněmovnu.

Celý případ tak zřejmě bude muset posoudit Ústavní soud. Stejnou problematikou už se přitom zabýval i Evropský soud pro lidská práva, který rozhodl, že pouhá sexuální orientace není důvod ke znemožnění adopce.

Gayové a lesby u nás a v Evropě.

Předseda výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva a člen Platformy pro Předseda výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva a člen Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) Zdeněk Sloboda.rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) Zdeněk Sloboda pro Deník:

Registrované partnerství má být stabilizační prvek. Ne naopak

Praha – Se stejnopohlavními páry žije zřejmě mnohem více dětí, než udává ČSÚ, říká sociolog Zdeněk Sloboda.

Nakolik je PROUD spokojen s podobou navrhované novely zákona o registrovaném partnerství?
Napsali ji právníci PROUDu, takže jsme s ní v tomto ohledu spokojeni. Nicméně jde o minimalistický návrh. Původně PROUD oslovil vytipované klíčové poslance a poslankyně se dvěma variantami – všeobecného práva na adopci a s adopcí jen nebiologickým rodičem. Pro první nebyla přílišná podpora, pro druhou o poznání vyšší. Protože druhá varianta řeší daleko palčivější situaci, rozhodli jsme se jít cestou, která má větší vidinu na úspěch.

Podle ČSÚ se novela dotkne až 900 dětí. Je číslo reálné?
Podle mého odhadu coby sociologa je s velkou pravděpodobností číslo vyšší. V analýze ČSÚ byly zahrnuty páry, které při sčítání lidu 2011 v dotazníku deklarovali faktické nebo registrované soužití. LGBT lidé (lesby, gayové, bisexuálové, transgender osoby, pozn. red.) mají tendenci se schovávat a rodiny, které se cítí jakýmkoliv zviditelňováním ohroženy, obzvláště.

Ombudsmanka Anna Šabatová otevřela otázku možnosti adopce dítěte z dětského domova. Je na to česká společnost připravena?
Kdyby ženy na přelomu 
19. a 20. století čekaly, až bude společnost připravena na jejich volební právo, asi by se dodnes nedočkaly. Lidé často odmítají věci, s nimiž nemají zkušenost, bojí se neznámého. Proto je třeba veřejnosti říct, že gayové a lesby jsou úplně normální lidi – však je většinou ani nepoznáte. A jako běžní lidé touží značná část 
z nich mít děti, jsou motivovaní o ně pečovat. A zvládají to, ať jako učitelé ve školách, kroužcích, nebo sami coby rodiče. Vyjmutí osob v registrovaném partnerství z možnosti vstoupit do adopčního systému, když kdokoliv, kdo není registrovaný, vstoupit může, považujeme za protiústavní. Navíc je absurdní, když dvě osoby stejného pohlaví registrací deklarují, že spolu chtějí sdílet život, být si oporou 
a prožít to dobré i špatné, jsou onálepkovány jako nevhodné pro adopci. PROUD je v dlouhodobém horizontu pro úplné zrovnoprávnění ne-heterosexuálních občanů, a to i v oblasti rodičovství. A když člověk ví, jak funguje adopční systém, kdy páry i jednotlivci procházejí tvrdými testy psychických a sociálních kvalit, záhy pochopí, že nějaká sexuální orientace či identita je podružná charakteristika.

Nejednotnost v této otázce je 
i mezi českými odborníky. Zatímco psychologické společnosti jsou většinou proti, sexuologové jako Jaroslav Zvěřina nebo Petr Weiss nemají námitky. Čím je tato rozpolcenost dána?
To je otázka na ně samotné. V anglosaském prostoru, kde se dělalo nejvíce výzkumů na homoparentálních rodinách, se psychologické společnosti přiklánějí k neproblémovosti této výchovy. Nicméně ani vyjádření Českomoravské psychologické společnosti není v principu zamítavé, spíše všeobecné a neurčité – má se dbát o zájem dítěte a mělo by se přihlédnout k dlouhodobým citovým vztahům.

Obchází se nějak v ČR zákon neumožňující adopci stejnopohlavním párem?
Kvůli zákazu adopcí je obzvláště u lesbických párů nedůvěra v registrované partnerství. Raději do něj nevstupují a děti si pořizují neregistrované. Posledních pár let se u nás děti nejčastěji dostávají do lesbických párů domácí asistovanou reprodukcí, kdy kamarád vypomůže jako dárce spermatu a nechce být uveden jako otec. Pro tyto děti je současná novela důležitá.

ČT měla před pár měsíci reportáž o prvním pěstounském stejnopohlavním páru. Daří se stávat se pěstouny i dalším dvojicím?
Proces přijetí do systému náhradní rodinné péče (adopce, pěstounství) je pro stejnopohlavní páry stejně těžký jako pro kterékoliv jiné. Systém je, mírně řečeno, zkostnatělý a těžkopádný. Celkově v Česku není přílišný zájem o pěstounskou péči, proto ani gay či lesbických pěstounských párů není mnoho. Možná by ale mohlo být motivací, že Komora sociálních pracovníků ČR vydala vyjádření, že neshledává homosexualitu páru překážkou pro rodičovství.

Narážejí gayové a lesby na nějaké další legislativní nonsensy, jako např. u umělého oplodnění, kvůli němuž ženy odsouvají registrované partnerství?
Ti, co řeší rodičovství, mají tendenci nevstupovat do registrovaných partnerství. Což je paradox, protože by registrované partnerství mělo fungovat jako stabilizující prvek, ne naopak. Když se umělé oplodnění dělá na klinikách,
a ne doma svépomocí, vede to k tomu, že lesbický pár si musí zajistit kamaráda, který s jednou z žen předstírá neplodný heterosexuální pár. Aby té absurdity nebylo málo, nedávno jsem slyšel příběh jednoho gay páru, který je spolu mnoho let, ale neregistrovaný. Důvod je ten, že sestra jednoho z partnerů je nemocná, 
a v případě jejího úmrtí by její bratr, kdyby byl v registrovaném partnerství, nemohl adoptovat vlastní neteř.