Znal jste Marii Uchytilovou, původní  autorku sousoší lidických dětí, osobně?

Bývala to moje učitelka na střední umělecké škole ve Strašnicích. To byl rok 1957 nebo 1958. Tehdy ještě na sousoší nepracovala. Učila mě modelovat sice jen asi rok a půl, ale je to i její zásluha, že dneska dělám to, co dělám.

Zpráva o barbarské krádeži sochy lidického děvčátka pobouřila širokou veřejnost. Jak se ta zpráva donesla k vám?

Přečetl jsem si to v novinách a taky jsme se o tom bavili s kolegou, sochařem a přítelem Milanem Knoblochem, který s Marií Uchytilovou chodil do školy, takže se s ní velice dobře znal.

Hned potom vás napadlo, že kopii sochy vyrobíte?

Ta krádež se mě samotného velice dotkla. Zato se mi ale líbilo, když jsem se dozvěděl, jak se třeba na Gymnáziu Thomase Manna pořádá sbírka na novou sochu.

Hrozně si vážím těch dětí, které se na sochu skládaly, ale taky učitelek, které těm dětem řekly, že tady kdysi byla doba, a ne tak dávno, protože se do ní narodil i váš dědeček, kdy lidi vraždili děti od dvou do patnácti let tím nejhorším možným způsobem.

Plynovali je jako štěnice. Dodnes se mi to zdá jako science fiction. Normální člověk nemůže pochopit, co to bylo za zrůdnou ideologii. Teď, když je ze mě dědeček a mám šest vnoučat, to celé vnímám možná ještě silněji.

Za práci na soše jste nechtěl žádné peníze. Proč jste se honoráře vzdal?

Sama Marie Uchytilová dělala svoje sousoší taky zadarmo, srdcem. Myslím, že to je důležité, že je potřeba dělat věci srdcem, nevidět v tom jen peníze. Samozřejmě taky musím platit plyn a elektriku, ale nemohl bych přece vydělávat na tom, že nějaký grázl ukradl takovou sochu.

Tak to bylo i s Terezínem, pro který jsem vyrobil náhrady za ukradené bronzové destičky. Jsou to takové moje dobré skutky. Znáte Marka Knopflera a jeho písničku Ticket to Heaven? Tak já říkám, že ty skutky jsou takové moje „jízdenky do nebe".

Už jsem ve věku, kdy mi stačí, když mi moje žena namaže chleba s medem a dá mi čaj. Chodím oblečený jako bezdomovec, a hlavně musím mít na naftu. A jsem spokojený, protože dělám práci, která mě těší.

Jak se vám povedlo vyrobit kopii původní sochy v tak krátkém čase? Sochu zloději ukradli 
v listopadu 2010 a už 17. ledna 2011, v den nedožitých narozenin Marie Uchytilové, slavnostně odhalili novou sochu.

Ze všeho nejdřív jsem volal panu Hamplovi. Ten mi ale řekl, že už s tím dnes nemá nic společného a že je to věc lidického památníku. A tak jsem se spojil přímo s Památníkem Lidice, a když jsem panu řediteli řekl, že bych rád pomohl, měl strašnou radost. Druhý den mi přivezl sádrový model. To byla asi půlka prosince, takže Vánoce, které stejně nemám rád, odpadly a místo svátků jsem pracoval. Jsem hrozně hrdý, že se to tak rychle podařilo.

Máte vy sám na válku nějakou osobní vzpomínku?

Jsem ročník 1943, takže jsem zažil jenom poslední dva roky války a ty mi v paměti pochopitelně moc neutkvěly. Pamatuji si ale 14. únor 1945 a bombardování Prahy Američany. Bydleli jsme tehdy ve Vinohradské ulici číslo 44.

V poledne se ozvaly sirény, maminka popadla moji starší sestru a utíkaly do krytu, ale mě zapomněly pod stolem u okna. Měl jsem ale štěstí, i když nejbližší bomba spadla hned naproti. Je mi ale trochu hloupé mluvit o tom před snachou, která je Američanka a u ní v rodině měli samé vojáky.

Spor o spoluautorství sousoší

Pietní sousoší v Lidicích provází už několik let poněkud nedůstojný rodinný spor.

Sochař Jiří Václav Hampl se o spoluautorství lidických dětí pře od roku 2008, kdy ředitel památníku Milouš Červencl nechal bez jeho svolení odstranit informační desku k sousoší znázorňujícímu 82 zplynovaných lidických dětí. Ta Jiřího Václava Hampla jmenovala jako spoluautora.

Původní desku nahradila nová, na níž je jako autorka uvedena pouze Hamplova manželka, akademická sochařka Marie Uchytilová. Podle nové desky se sochař na pomníku podílel jen jako technický spolupracovník.

Letos 21. května dal ale soud sochaři za pravdu. „Já jsem vlastně nevyhrál. Ono se potvrdilo, že jsem měl pravdu," komentoval rozhodnutí soudu Jiří Václav Hampl.

Jiný názor má ale Sylvia Klánová, dcera Marie Uchytilové. „Pan soudce zřejmě nedokázal uvěřit, že by tak obrovské dílo dokázala vytvořit jediná žena," vyjádřila se k rozsudku.

Rozhodnutí soudu zatím není pravomocné a Památník Lidice se proti rozsudku může odvolat.

Pokud tak neučiní, bude muset k pomníku dětským obětem války vrátit informační desku, která Jiřího Václava Hampla uvádí jako spoluautora.

ANNA DVOŘÁKOVÁ