Keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1. listopadu – v noci z předešlého dne na den sváteční. Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „konec léta“.

Poslední věcí člověka.Zdroj: DeníkDnes se s ním setkáváme v křesťanské formě svátku Všech svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2. listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a přípravy na zimní období. Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje tedy na předkřesťanské tradice. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil do všech křesťanských zemí. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček.

„Vzpomínka na zemřelé je nejen dnem vzpomínání na ty, kteří už mezi námi nejsou. Je to i den víry, naděje a lásky,“ připomíná pro Deník arcibiskup Jan Graubner.

Více o tomto svátku, ale i další zajímavosti a užitečné informace najdete v příloze Poslední věci člověka, která vychází v Deníku 29. října. Lze objednat na www.mojepredplatne.cz nebo zakoupit v den vydání na novinových stáncích.

OČ VLASTNĚ JDE?

Svátek Všech svatých vychází z doložené historické události, jíž bylo vysvěcení Pantheonu v Římě v roce 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Protestanti tento den označují jako Památku zesnulých. Tento pojem vešel i do kalendáře veskrze ateistického.