A tím pádem neděsit například myslivce, že časem přijdou o možnost přechovávat a používat své pušky a brokovnice. Existuje také obava, že ústavní možnost střílení po atentátníkovi může být zneužita a postihne nevinné. Co z toho jsou nebezpečí reálná, a co ne?

JIŘÍ DIENSTBIERsenátor, bývalý ministr pro lidská práva (ČSSD)
Jiří Diensbier. Zdroj: ČTK/ Kateřina Šulová

JANA ČERNOCHOVÁposlankyně parlamentu a starostka Prahy 2 (ODS)
Jana Černochová. Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

 

1. Bylo by ústavní právo zastřelit teroristu správným krokem? Nešlo by jen o obhajobu podmínek legalizovaného držení zbraní, které hodlá Brusel výrazně zpřísnit?

Změnu ústavního pořádku ČR, která by garantovala právo držet a nosit zbraň, považuji za nepřijatelnou, nesmyslnou a zbytečnou. Bezpečnost lidí má zajišťovat v první řadě stát. Pokud mají lidé pocit, že se musí plošně ozbrojovat, aby byla zajištěna jejich bezpečnost, jde o selhání státu. Stávající právní úprava je dostatečná a už dnes samozřejmě v přesně stanovených limitech umožňuje použití zbraně v případě útoku na život a zdraví držitele zbraně nebo dalších lidí v jeho okolí, samozřejmě včetně teroristického útoku.

V novele ústavního zákona se nejedná o právo zastřelit teroristu, ale o právo za podmínky splnění všech zákonných povinností zbraň nabývat, držet a nosit za účelem ochrany života a toto právo povýšit na ústavní. Teroristu může zastřelit legální držitel zbraně už dnes, pokud se tedy bude jednat o nutnou obranu. Ačkoliv to málokdo řekne nahlas, tak se domnívám, že se jedná o možnost, jak obejít chystanou směrnici EU, která by neúměrně omezila legální držitele zbraně. Samotné provedení novely je však diskutabilní.

 

2. Obáváte se toho, že by nové právo bylo zneužitelné?

Nepřál bych si, abychom v budoucnu vedli podobné debaty jako v USA, kde jistá část konzervativních kruhů prosazuje na základě druhého ústavního dodatku téměř neomezené držení a nošení i velmi nebezpečných zbraní v zásadě kýmkoliv a kdekoliv. Velké rozšíření zbraní bez účinné kontroly tam vede k podstatně většímu počtu trestných činů spáchaných se střelnou zbraní, než je obvyklé v Evropě. V tomto smyslu by mohla být navrhovaná ústavní změna zneužitelná.

Přestože se k návrhu na změnu ústavního zákona vyjadřuje ODS veskrze pozitivně, provedení v režii ministra Chovance je přinejmenším nešťastné. Je otázkou, jak bude vypadat slibovaná novela zákona o zbraních a střelivu, kterou nám ministr Chovanec dodnes nepředstavil a novela ústavního zákona s ní počítá a odkazuje na ni. Taková práce je nekoncepční a nesystémová. Bez věcného záměru není možné identifikovat případné dopady na náš právní řád a možné zneužití.

 

3. Novelizace zákona o zbraních by měla zpřísnit nároky na jejich držitele. Souhlasíte s tím?

Nároky na držitele zbraní by měly být náročné v tom smyslu, že se zbraní by mezi lidmi měl chodit jen ten, kdo to potřebuje ze zřejmého v zákoně předpokládaného důvodu. Například k ochraně života, zdraví a majetku nebo ke sportovní činnosti nebo výkonu myslivosti.

ODS není pro zpřísňování podmínek legálního držení zbraní. Máme dobrou legislativu a trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní je v naší zemi minimum (ani ne půl procenta). V tuto chvíli je však těžké hovořit o dalším zpřísňování, když není ještě vyhotoven věcný záměr připravované novely zákona o zbraních. Počkám si, až návrh uvidím, nerada bych se dočkala toho, že nový návrh zákona bude ještě přísnější než návrh „odzbrojovací" směrnice Evropské komise. Pak by se veškerá aktivita ministerstva vnitra minula účinkem.

 

Čtěte také: Základní dávka pro všechny a už nic navíc?