Tím rozdělili společnost, jejíž jedna část považuje prohlášení za výraz slabosti až srabáctví, zatímco druhá část mu při představě neohrožovaných čínských investic tleská. S tibetským duchovním vůdcem se setkali i další ministři Pavel Bělobrádek a Jiří Dienstbier.

JAROSLAV HANÁKprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
Jaroslav Hanák.Zdroj: ČTK

TOMÁŠ MACHULAkatolický teolog a filosof, rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Tomáš Machula. Zdroj: ČTK

 

1. Měli naši vrcholní politici přijmout dalajlamu oficiálně a nebrat ohledy na požadavky Číny, která trvá na politice přehlížení Tibetu?

Svaz průmyslu ČR prosazuje dlouhodobě zájmy českých firem v Číně. V posledních letech se podařilo výrazně zlepšit i vztahy na oficiální úrovni, což je v Číně nutným předpokladem úspěchu zejména velkých projektů. Přijetí dalajlamy na oficiální úrovni v roce 2009 vztahy výrazně zhoršilo. I na základě této zkušenosti bychom pokládali za kontraproduktivní, aby ho vrcholní politici oficiálně přijali v rámci jeho soukromé návštěvy. 

Nemyslím, že by měli povinnost se s dalajlámou při jeho návštěvě republiky setkat, ale pokud se s ním setkat chtěli, tak se setkat měli, bez ohledu na Čínu. Jsme totiž svobodná země s určitými zásadami a nemáme se bát to dávat najevo.

 

2. Byla podle vás adekvátní reakce ústavních činitelů, kteří se od schůzky ministra kultury Hermana s tibetským duchovním vůdcem distancovali?

Přijetí dalajlamy na oficiální úrovni mohlo být druhou stranou vnímáno jako určitý nesouhlas s politikou jedné Číny. Pokud vláda tuto politiku akceptovala, měli by se jí řídit všichni její členové. Reakce ústavních činitelů tak měla podle nás za účel tuto situaci korigovat.

Ne, byla podle mého soudu jednoznačně přehnaná. Působila skutečně jako akt vrcholné servility. Myslím, že něco takového skutečně nemá naše země zapotřebí. A zdůrazňuji, že to říkám bez jakýchkoli politických ambicí nebo snahy kohokoli politicky preferovat. Kdyby se takto zachovali představitelé z jiných stran, můj názor by se nezměnil. 

 

3. Má podle vás mít ekonomický pakt s jakoukoliv zemí přednost před havlovskými idejemi o lidskoprávním rozměru politiky?

To, co nazýváte s pejorativním nádechem „ekonomický pakt", zahrnuje dlouhodobé a velmi obtížné úsilí mnoha českých firem prosadit se, v tomto případě v Číně. S lidskoprávním rozměrem politiky se to nevylučuje a jak ukazují příklady zemí, jako je Německo nebo USA, je možné najít rozumný kompromis. 

Pokud nehrozí přímo hladomor nebo naprostý ekonomický kolaps, pak mít přednost určitě nemá.

 

Čtěte také: Kdo by byl pro Česko lepší? Donald, či Hillary?