Do Jižní Ameriky Univerzita obrany vyslala Zbyňka Polku a Martina Hejdu. „Přistávali jsme večer, bylo zamračeno, snášel se déšť, kolem takové nepřátelské prostředí a já si říkal: To jsme přiletěli do pěknýho pekla!" uvedl k začátku pobytu Hejda.

Během kurzu museli jeho účastníci absolvovat koloběh cvičení, zdolávání důmyslných překážkových drah, instruktáží a úmorných přesunů. „V džungli stačí vzdálit se na deset metrů a už kolegu nevidíte, proto jsme často používali píšťalky a museli jsme postupovat v menších rozestupech," poznamenal Polka.

Spolu s kolegou Hejdou převzal navigaci celé čety. „Martin určoval azimut, já jsem krokoval, protože jsem znal délku svého kroku při chůzi s těžkým batohem," popsal Polka postup. Podle armádního webu se jejich četa díky tomuto postupu dostala na určené místo v čase, který překvapil i instruktory.

Minimální vybavení

Ověřit získané dovednosti a znalosti měla za cíl čtyřdenní zkouška přežití v džungli s minimálním vybavením. Účastníci kurzu byli se zavázanýma očima z člunů vysazeni na neznámém místě a tam museli přečkat čtyři dny a tři noci. Zkoušku jim komplikoval neustálý déšť i řada úkolů, které museli splnit, jako třeba postavení si voru na zpáteční cestu, zřízení pasti na zvěř a ryby nebo postavení přístřešku s lůžky. „Pokáceli jsme jeden strom a ověřili si, že plave. Pokáceli jsme vedlejší úplně stejný a ten šel ke dnu jako kámen," poznamenal Hejda.

Na závěr pak absolventi museli seskočit v pralese z vrtulníku do řeky. „Pro mě byl ohromným zážitkem už jenom ten let, vidět jak to probíhá v podmínkách džungle. Letěli jsme zajímavým způsobem v malé výšce, ve velkém náklonu a s rapidními manévry," popsal budoucí vojenský pilot Hejda několikaminutovou cestu z tábora nad řeku.