Prezident Petr Pavel v novoročním projevu uvedl, že euro je pro Česko logickou budoucností. Jak to vidíte vy?
V zásadě sdílím jeho názor. Už před mnoha lety jsem říkal, že potřebujeme takovou měnu, jakou má Německo. Je pravda, že zhruba před deseti lety nebylo úplně jasné, zda Německo bude mít dlouhodobě euro, ale teď už to vypadá, že z mnoha důvodů ano. Proto bychom i my měli spět k naplnění smluvního závazku vůči sobě i Evropské unii. Logiku to má.

Reakce dominantní vládní strany a opozice byla ovšem negativní. Politici ODS zdůraznili, že ve vládním prohlášení se hovoří pouze o „prověření přínosů a rizika vstupu ČR do ERM II z pohledu veřejných financí a celé ekonomiky“. Ještě zásadnější roli asi hraje fakt, že 75 procent obyvatel je proti vstupu do eurozóny.
Nechuť obyvatelstva k této změně je v politické rovině klíčová. Důvodů tohoto postoje je vícero. Tím prvním je, že lidé nezažili nějakou fatální devalvaci, zhroucení měny. Od měnové reformy v roce 1953 jsme podobný dramatický šok nezaznamenali. Po revoluci sice přišla transformační inflační vlna a teď jsme prožívali postcovidovou energeticko-válečnou krizi, ale když se občan podívá, kolik stál dolar v roce 1991, zjistí, že koruna je přes všechny otřesy pevnější, než byla tehdy. Koruna vůči etalonům stability typu dolaru či eura, předtím západoněmecké marky, vlastně posílila.

Prezident Petr Pavel v promluvě k občanům prohlásil, že je čas zahájit kroky k přijetí eura:

Český prezident Petr Pavel
Česko musí po tragédii v Praze překonat strach, řekl Pavel v novoročním projevu

Tlak byznysu a průmyslové sféry, které jsou jednoznačně pro přijetí eura, není dostatečnou pákou?
Ten se nikdy neprojevoval tak, že by byl schopen změnit pohled obyvatelstva, potažmo politické scény. Nyní ovšem jejich tlak narůstá a narůstat bude, ale logika je jednoduchá. Politici primárně reflektují názory voličů. To neznamená, že by je nemohli ovlivňovat, ovšem k tomu se v minulosti neodhodlali. Nikdy tu nebyl politický subjekt, který by si dal do vývěsního štítu heslo, že je stranou pro přijetí eura.

TOP 09 se o to pokoušela, ale dosti nesměle.
Tak, aby to nebylo moc slyšet. Vzhledem k tomu, jak je to nepopulární, nikdo nechce jít do rizika, že zejména na začátku to nebude politicky efektivní. Nedávno jsem měl na konferenci ve Varšavě prezentaci na téma Česko a jeho pohled na euro. Když se podíváte na časovou osu a řadu parametrů, pak do dluhové evropské neboli řecké krize to s podporou eura nebylo tak špatné. Oscilovalo to mezi mírně pro a mírně proti. Dramaticky se to zhoršilo po roce 2010, kdy převládl názor, že nechceme být v klubu se zkrachovanci, za něž bychom ještě mohli něco platit.

Jiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíJiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíZdroj: Deník/Martin Divíšek

To je hlavní argument Tomia Okamury, Andreje Babiše či Václava Klause, kteří tvrdí, že Česko přece nebude platit dluhy za neschopné jihoevropské státy.
Nic takového se ale nestalo. Dané země budou muset svoje dluhy splácet. Navíc jejich váha není nijak závratná. I kdyby se někdy odepsaly, tak když se vezme maličké Řecko v porovnání s velkou eurozónou, na jednoho daňového poplatníka by to byla minimální částka. Ve veřejném mínění tento argument sehrál velkou roli, avšak z makroekonomického pohledu není příliš relevantní.

Je přijetí eura ekonomická, nebo politická záležitost?
Je výsostně politická a vždycky byla. V našem případě obzvláště. Z hlediska míry propojenosti s eurozónou jsme jednou z nejvíce integrovaných ekonomik. Z povahy věci jsme navázáni na Německo či Slovensko, to je samá eurozóna. Jde o danost, fyzikální záležitost, gravitační sílu. Proto jde o politickou záležitost, o to, zda jsme připraveni se vzdát některých aspektů své hospodářsko-politické suverenity, což je primárně měnová politika. Museli bychom pracovat s tím, že když přijdeme o jeden nástroj, budeme schopni flexibilněji používat ty ostatní, to znamená politiku rozpočtovou, strukturální, trhu práce atd.

Zdroj: DeníkNesouvisí tato debata tak trochu s nejistotou obyvatelstva i politické reprezentace ohledně role České republiky v EU? Na loňské pražské bezpečnostní konferenci jste uvedl, že je třeba si v Unii uspořádat hodnoty a Green Deal je typický příklad, že Evropa neví, co chce.
To platí. V rámci debaty o budoucím směřování a uspořádání EU může vznikat z mého pohledu falešný dojem, že když budeme mít euro, budeme v takzvaném jádru, u stolu, kde se rozhoduje. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to je falešná iluze. Nevím, nakolik jsou Slovensko nebo Chorvatsko jádrem a víc rozhodují o Evropě než před vstupem do eurozóny. Vzhledem k rozhodovacím mechanismům podle mě ani o píď. V politické debatě se to ale někomu může hodit jako argument.

Odpůrci eura mohou naopak říkat, že odmítají víc integrace, neboť se chtějí vrátit k původním pilířům evropského společenství, tedy volnému pohybu zboží, osob, kapitálu a služeb.
Samozřejmě, kdo chce psa bít, hůl si najde. Budou se používat různé, často deformované argumenty. Můj postoj je už patnáct let nudný, neboť říkám, že můžeme dobře fungovat s eurem i bez něj. Je to čistě politické rozhodnutí. Když bude kladné, nebudu s tím mít problém, možná se pak zbavíme jednoho malého traumatu, bude v tom jasno a můžeme se soustředit na jiné věci. Je třeba lidem vysvětlit, že je to logická cesta a nikomu se v důsledku tohoto kroku nic nepřihodí. Nepřinese to žádné dramatické zdražení, je to vlastně technikálie. Výhody pro rodiny a firmy budou převažovat, nikdo se nebude trápit s kurzem. Ale nemyslím, že je to za rohem, neboť politická reprezentace k tomuto verdiktu hned tak nedozraje. Tipuji, že do deseti let se nic nestane. Dneska euro nechce ODS a dvě opoziční strany na protievropském postoji dokonce zakládají svůj koncept. Přitom hnutí ANO je členem skoro nejvíc federalistické liberální frakce v Evropském parlamentu. Doma se ale tváří, jako by bylo součástí skupiny kolem Le Penové a Salviniho.

Politolog Lukáš Valeš pro Deník zhodnotil dva roky pětikoaličního vládnutí:

Politolog Lukáš Valeš
Politolog Lukáš Valeš o vládě: Jsme svědky permanentní improvizace a amatérismu

Možná proto, že politici obecně neumějí hovořit otevřeně. Na zmíněné konferenci jste prohlásil, že debata o šetření a zdravých veřejných financích je jen „politická esej“. Není výsledkem takového přístupu i ozdravný balíček, s nímž vlastně nikdo není spokojen?
Elementárním předpokladem řízení zdravých veřejných financí je, že by se ve společnosti měl neustále tvořit, obnovovat a aktualizovat konsenzus o tom, jakou míru přerozdělování si přejeme mít. Zda chceme na veřejné školství vydávat ze státního rozpočtu více či méně prostředků, totéž na zdravotnictví, důchody, vědu nebo armádu. Když si toto ujasníme, musí vláda zajistit dostatečné příjmy, tedy daně. Stát žádné jiné příjmy nemá. Jde jen o strukturu výběru, bude-li plošný, nebo větší od bohatých lidí či firem, z majetku, z ekonomické činnosti, od zaměstnanců. Tato diskuse se ale vede minimálně, platí jakási apriorní stranická stanoviska. Konsolidační balíček bych ale zcela neshazoval, vládu je třeba pochválit za odvahu do toho jít a sdělit diagnózu s tím, že jde o neudržitelný stav. Pacient sice ještě neumírá, ale pokud by pokračoval v dosavadním životním stylu, za pár let bude mít infarkt. Proto je nutné méně kouřit, méně pít a víc běhat. O to se balíček pokouší, zvolená terapie je ovšem jiná debata, tam mám spoustu výhrad. Pokud se všichni shodují, že největším problémem je podseknutí daňového výběru, terapie by na něj měla cílit.

Opozice přece tvrdí, že ozdravný balíček je ve skutečnosti daňový, neboť zvyšuje plošně daně. Oproti obrovské díře, kterou způsobilo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu fyzických osob, je to ale asi nicotné, že?
Minimální a ještě ve špatné struktuře. Opozice bohužel nenabízí žádnou alternativu, protože v roce 2020 byla součástí tohoto chybného kroku (snížení daní podpořily ODS, ANO a SPD – pozn. red.), koneckonců inicioval ho ve sněmovně poslanec Babiš. Současná terapie tedy měla směřovat k napravení tehdejšího špatného rozhodnutí. Ale zaplať pánbůh aspoň za to, že se balíčkem prolomilo patnáctileté tabu ohledně daně z nemovitosti, která se konečně zvýšila. Stejně jako odvody OSVČ, byť tam to šlo nahoru málo. Správně se zvedly i daně právnických osob.

Zdroj: Youtube

Zato hýbání s DPH bylo nepochopitelné, neboť lidem se neuleví a rozpočet přijde o čtyři miliardy. Souhlasíte?
Ano, to bylo naprosto zbytečné. Dělat operaci, která nic nepřinese, nedává smysl. Systém se navíc nezjednodušil, neboť stále máme tři sazby, musíme počítat i nulovou na knihy. A pokud nějaká potravina zlevnila o korunu padesát, nikdo to nepozná. Problém českých veřejných financí tedy trvá, protože nemáme společenský ani makroekonomický soulad mezi tím, co má stát zajišťovat, a tím, kolik má vybírat daní. Stále přidáváme mandatorní výdaje, zákonnou valorizaci plateb za státní pojištěnce, učitelské platy navázané na průměrnou mzdu ve státě, armádní výdaje, ale u daní děláme jen drobounká opatření, aby se to celé nerozsypalo. To nemůže dlouhodobě stačit.

Ohledně společenské neshody připomínám, jakou bouři vyvolal váš názor, že by vysokoškoláci měli platit aspoň symbolické školné, třeba patnáct tisíc korun ročně, neboť by to přispělo ke zkvalitnění výuky, a z jejich pohledu jde o částku, kterou utratí za hospody. Nedokazuje to, že jakýkoli zásah do toho, na co je blahobytná společnost zvyklá, je disciplína jen pro mimořádně odvážné politiky?
Souhlasím. Politicky je to nesmírně složité, neboť když je obyvatelstvo zvyklé na to, že něco dostává, není připraveno o to přijít. Vždy to vyvolá nespokojenost. Pokud se tedy dohodneme, že nic odebírat nebudeme, musíme se domluvit, že se na financování těchto věcí budeme ve větší míře daňově podílet. To je jednoduchá aritmetika.

Co kvůli konsolidačnímu balíčku v Česku zdraží, a co naopak zlevní, se dočtete zde:

Co od ledna 2024 kvůli konsolidačnímu balíčku nejvíce zdraží, co naopak může mírně zlevnit? Deník připravil velký přehled k sazbám DPH
Velký přehled změn sazeb DPH: Co nejvíce zdraží, co naopak může mírně zlevnit

Miroslav Kalousek na adresu pětikoalice řekl, že volila mezi neodpovědným zadlužováním a prohranými volbami a zvolila neodpovědné zadlužování a prohraje volby. Petr Pithart v LN k tomu přidal tento pohled: „Opravují to, co udělali, a přesouvají peníze z jedné hromádky do druhé. Nabyl jsem dojmu, že to opravdu neumějí. Speciálně ministr financí, vždyť on neovládá látku. Teď už myslím, že je to nejen neschopnost mluvit, ale i neumětelství.“ Jak vy hodnotíte vládní výkon po dvou letech?
Nebyl bych tak příkrý jako pan Pithart. Nemyslím, že ve vládě absentuje nějaká zásadní znalost. Dokonce myslím, že z hlediska resortní agendy ministr financí patří k lepším článkům vládní sestavy. A to nejsem žádný jeho kamarád nebo oblíbenec. Vláda to objektivně nemá jednoduché. Přišla do velmi složité situace, kterou sama nezavinila, pokud pominu ono snížení daní, u něhož ODS byla. Druhá věc je, že oni byli volebním výsledkem zaskočeni a ani nepočítali s tím, že by sestavovali vládu. Předseda Senátu Miloš Vystrčil přiznal, že se na vládnutí věcně příliš nepřipravovali. Pravda je, že stačilo málo a bylo by všechno jinak, kdyby se do sněmovny dostala nějaká menší strana.

Nakonec tedy máme pětikoaliční vládu, což je pro rozhodovací procesy pochopitelně komplikace. Sladit společného jmenovatele pěti politických programů je strašně obtížné. Některé věci se jim nedaří vysvětlovat a jiné se bojí udělat. To, co říká Miroslav Kalousek, je z tohoto pohledu pravda. Podobně to vyjádřil i předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Mají strach jít do větších reforem, které by teoreticky rádi udělali, ale převažují u nich obavy, že kdyby do nich šli, politická cena by byla příliš vysoká. A smlsla by si na nich opozice, která je velmi agresivní.

Jiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíJiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíZdroj: Deník/Martin Divíšek

Není to kardinální omyl, neboť jejich voliči by možná ocenili právě větší odvahu a tah na branku?
Může to být jejich omyl. Ve výsledku pravděpodobně voliče stejně naštvou, ty své proto, že toho dělají málo, a ostatní stejně nezískají, neboť dělají aspoň něco. Zůstane tedy toho po nich poskrovnu, a ještě prohrají.

Takže společenská nálada se příliš nevylepší ani letos?
Neexistuje žádné rychlé zázračné řešení. Podle mě má každý na tom svém místě dělat pořádně svou práci. Premiér, ministři i zákonodárci. Pak si lidé řeknou, že to jde směrem, který může vést k nějakému zlepšení. Bohužel Česko je země, která je hodně zasažená strukturálními změnami v Evropě. Ale filozofovat o tom, že máme moc průmyslu, je k ničemu. Je to naše tradice, jež nám většinu času dobře sloužila. Občas jsou momenty, kdy to je jisté minus, protože když se průmysl musí hodně změnit, je naše zátěž větší. To je realita.

Které osobnosti letos nejvíce hýbaly Českou republikou:

Osobnosti roku 2023
Hýbaly Českou republikou. Deník vybral osobnosti roku 2023

Zvládne se to?
Pokud se nestane nic dramatického, situace se bude mírně vylepšovat. Obávám se však, že z hlediska vnímání obyvatelstva to nic extra pozitivního nebude. Byť dojde k obnovení růstu reálných mezd, bude to velmi drobné zvýšení, které lidé ani nezaznamenají. Politické závěry bych z toho nedělal, ale uvidíme. Obyvatelstvo chce slyšet co nejupřímnější slova, která budou vyřčena tak, aby jim dobře rozumělo. Podle toho si udělá závěr. Nepodléhal bych skepsi, protože Česká republika není v žádné neřešitelné fatální situaci, byť nevzkvétáme a nerosteme, jak bychom si přáli. Některým vrstvám se nevede dobře. Na ně by vláda měla spíš soustředit pozornost než se starat o to, jestli jsou spokojené velké podniky. Víc by se měla zajímat o to, zda významné skupiny obyvatelstva nejsou zbytečně tlačeny do kouta, například cenami energií.

Kdo je Jiří Rusnok

Jiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíJiří Rusnok, guvernér České národní banky a bývalý ministr financíZdroj: Deník/Martin Divíšek

• Narodil se 16. října 1960 v Ostravě.
• Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Před listopadem 1989 pracoval ve Státní plánovací komisi a na Federálním ministerstvu pro strategické plánování.
• V lednu 1998 vstoupil do ČSSD, byl náměstkem ministra práce a sociálních věcí, v dubnu 2001 se stal ministrem financí ve vládě Miloše Zemana. Ve volbách 2002 byl zvolen poslancem a ve Špidlově vládě byl rok ministrem průmyslu a obchodu. Po roce 2003 pracoval ve finančnictví, byl členem vedení společnosti ING pro ČR a SR. V letech 2005–2012 rovněž zastával post prezidenta Asociace penzijních fondů.
• V roce 2010 vystoupil z ČSSD a v komunálních volbách kandidoval za SPO-Zemanovci.
• V červnu 2013 ho prezident Miloš Zeman jmenoval premiérem úřednické vlády, která ve sněmovně nezískala důvěru.
• V roce 2014 ho prezident jmenoval členem Bankovní rady ČNB, 25. května 2016 guvernérem ČNB. V této pozici skončil v červnu 2022. Nyní bude vést poradní sbor holdingu rodiny Kellnerových.