České europoslance lze rozdělit na ty, kteří skutečně pracují, ale nejsou příliš vidět, a na ty, kteří budou podruhé zvoleni. Tento bonmot se šíří mezi zaměstnanci sekretariátu Evropského parlamentu (EP).

A kde se takový pohled bere? „Ti, kteří se věnují něčemu, co se přímo netýká českého piva nebo tvarůžků, se do médií prakticky nedostanou,“ vysvětlil Deníku jeden ze zaměstnanců EP pod příslibem zachování anonymity.

„A většinou tam nejsou ani ti, kteří pilně pracují ve výborech, ale ti, kteří mají provokativní prohlášení a dělají kolem sebe hodně hluku,“ souhlasí politolog bruselské univerzity Jean-Michel De Waele.

Pokud jde o to, jak se skupina stávajících čtyřiadvaceti českých europoslanců zapsala Bruselu jako celek, vychází z toho šedý průměr. Většina pozorovatelů se totiž shodne na tom, že nebyli příliš špatní, ale ani výrazně dobří. „Nějakou vlivnou roli si dokázalo vydobýt jenom velmi málo z nich,“ podotýká De Waele. 

Mikko Salo z Evropského institutu veřejné správy ale Deníku řekl, že na tom není nic divného: „Vybudování reputace založené na skutečných zásluhách a aktivitě vyžaduje dlouhou dobu,“ vysvětlil s tím, že on sám si vybavuje pouze Miroslava Ouzkého, který zastával post místopředsedy parlamentu.

Velká část politiků si ale často vystačí pouze s tím, že při hlasování zvedá ruce tak, jak se ve své frakci domluvili, a když je potřeba, tak občas vystoupí s vysvětlením, co je k tomu vedlo.

Právě na aktivitu jednotlivých členů EP si nyní posvítil i bývalý asistent italského poslance Flavien Deltort. Ten vytvořil webovou stránku, kde všem 785 poslancům spočítal, kolik toho během funkčního období udělali a jak často chyběli.

Už v pátek odpoledne, jen dva dny po tom, co žebříček zveřejnil, ale byla stránka zablokována, protože na ni přišlo příliš mnoho poslaneckých stížností.

Deltort totiž nezkoumal, jaký smysl měly návrhy nebo připomínky, které politici vznášeli, ale pouze jejich počet, a navíc ani nezvýhodnil ty, kteří vystupovali v roli zpravodajů.

„To je přitom to nejprestižnější, co může poslanec v EP dokázat,“ tvrdí europoslankyně Věra Flasarová (KSČM). Během pěti let se to povedlo jen jedenácti Čechům.

MICHAELA MUŽÍKOVÁ

Odchodné pro eurokomisaře: třicet milionů

Bývalí evropští komisaři se ani po skončení svého pětiletého funkčního období nemusí o budoucnost bát.

Podle údajů organizace Open Europe totiž odstupující eurokomisaři obdrží v průměru 1,1 milionu eur (téměř 30 milionů korun) v důchodových platbách a v rámci tzv. „přechodných“ a „vyrovnávacích“ příspěvků. Mají totiž nárok na tříleté odstupné, které činí až 65 procent základního platu. Řadový komisař si ročně přijde zhruba na 217 tisíc eur (asi šest milionů Kč), předseda Evropské komise (EK) asi na 296 tisíc eur (skoro osm milionů korun), což je více, než má prezident USA.

Strach o práci? Kdepak

Navíc se bývalí eurokomisaři nemusí obávat, že by nesehnali dobrou práci. Inspiraci lze hledat v osudech některých z nich: Ital Mario Monti se stal rektorem prestižní milánské Bocconiho univerzity, jeho britský kolega Chris Patten získal šlechtický titul a post čestného rektora Oxfordské univerzity a jeho krajan Niel Kinnock obdržel titul barona a šéfuje British Council.
Francouzský expředseda EK Jacques Delors si založil výzkumný institut Notre Europe, jeho krajan Pascal Lamy se stal šéfem Světové obchodní organizace a první český eurokomisař Pavel Telička má vlastní konzultační společnost – hostoval třeba na univerzitě vychovávající francouzské diplomaty Sciences Po.

Naopak klidnější život si zvolil Frits Bolkestein z Nizozemska, jenž pokračoval ve své spisovatelské kariéře. A skandály opředená Francouzka Édith Cressonová raději odešla do důchodu.

A jak to bude se českým eurokomisařem Vladimírem Špidlou? Zatím to není jasné ani jemu. „Zůstávám otevřen různým možnostem,“ řekl Deníku s tím, že by nicméně rád pokračoval v práci na poli zaměstnanosti a sociální politiky. Jak se ale včera nechal v ČT slyšet sociálnědemokratický místopředseda sněmovny Lubomír Zorálek, „Špidla by mohl kandidovat nadále, a i na místopředsedu Evropské komise“.

Odstupné pro europoslance

Přestože europoslaci nemají tak vysoké platy jako komisaři, rozhodně se nedá říci, že by byli škodní. Na ty, co se do parlamentu napodruhé nedostanou, čeká odchodné: svůj plat mohou pobírat až po dobu dvou let v rámci tzv. překlenovacího období, které je určeno pro hledání nového postu; v případě, že se jim podaří získat veřejnou funkci, tento nárok odpadá.

Navíc nové české zástupce čekají v příštím volebním období výrazně lepší platové podmínky. Všichni totiž budou pobírat měsíční mzdu ve výši sedmi tisíc eur (asi 190 tisíc korun; dosud to bylo „jen“ 61 tisíc) – tu jim již navíc některých zemí si však nebudou vyplácet národní vlády, ale přímo EU. Poslanci z výrazně pohorší: například Italové dosud brali dvanáct tisíc eur za měsíc.

JAN ROVENSKÝ

Aktivita europoslanců