Malý radioaktivní váleček, který zářil na dětském hřišti v pražském Podolí, kde se nacházel osm centimetrů pod zemí, byl patrně kdysi součástí lékařského přístroje sloužícího k léčbě nádorů. Podle všeho to ale bylo už před půlstoletím – nebo ještě ve vzdálenější minulosti.

Stařičký díl léčící nádory

K této myšlence se zatím přiklánějí experti, potvrzeno to ale nemají. Podle dosavadních předpokladů by se mohlo jednat o součást nějakého léčivého aparátu z padesátých či šedesátých let, který by byl zhruba před čtyřmi desetiletími nesprávně zlikvidován – taková věc by už ale měla mít sériové číslo, které by umožnilo pokusit se dohledat její původ.

Nic takového se ale nenašlo. Prozatím. Experti ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) nevylučují, že evidenční číslo nemusí být na obalu, ale až na samotném zářiči s nepatrným množstvím radioaktivního radia uvnitř. Pokud žádné číslo neodhalí ani další zkoumání, svědčilo by to o tom, že váleček by mohl být i podstatně starší. Možná je i pozůstatkem z počátků radiologie, která se jako obor začala rozvíjet již ve dvacátých letech minulého století – přičemž evidence tehdy neexistovala.

Předsedkyně SÚJB Dana Drábová věří, že na zveřejněných snímcích váleček poznají pamětníci – a ozvou se s vysvětlením, o jaký předmět se přesně jedná a odkud by mohl pocházet.

Žádné nebezpečí nehrozí

Ať už se jedná o cokoli, experti trvají na tom, že záření vycházející z radioaktivního válečku bylo natolik slabé, že pro své okolí nepředstavovalo vážnější hrozbu. A to přesto, že v zemi zřejmě leželo dlouhou dobu – a to navíc na místě, které už po desetiletá slouží k dětským hrám.

„K obavám ze závažných zdravotních účinků není důvod,“ ujistila Deník náměstkyně pro radiační ochranu SÚJB Karla Petrová. Podle jejích výpočtů i ta nejčernější varianta, kdy by někdo na lavičce v blízkosti zdroje záření trávil každodenně spoustu času po několik let, představuje přijatelnou dávku ozáření. „Stále by se jednalo o dávky srovnatelné s dávkami obdrženými například při jednom vyšetření na počítačovém tomografu,“ konstatovala Petrová. A pokud by tam někdo sedával hodinu denně, a to i v zimně, což není pravděpodobné, obdržená dávka by odpovídala radiaci, kterou organismus za rok dostane od přírodního pozadí.

Odborníky SÚJB již kontaktovalo několik rodičů, kteří zářící hřiště častěji docházeli se svými dětmi. Dostalo se jim podrobného vysvětlení. Ve stručnosti lze však stanoviska expertů – a to i z dalších institucí – shrnout slovy: nebezpečí nehrozí a návštěva lékaře se nejeví jako potřebná; beztak by nic nezjistil.

Čistě náhodné odhalení, následuje cílené pátrání


Na přítomnost radiace na dětském hřišti upozornil ve středu večer amatérský zájemce o fyziku, 29letý systémový inženýr Pavel Bykov. Měl na ruce hodinky s funkcí dozimetru, které dokážou měřit radiační úroveň. Tento u nás málo rozšířená přístroj lze na internetu koupit za 15 – 17 tisíc korun.

Varovnému pípání hodinek (které teprve nedávno dostal jako dárek k narozeninám) sice objevitel příliš nevěřil, ale přesto na hřiště přinesl další přístroje, které má doma. Ty zvýšenou radiaci potvrdily – a tak volal na linku 112. Následně ke stejným závěrům dospěli i pražští hasiči a po nich rovněž přivolaní experti ze Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO). V jejich režii se pak odehrávaly další akce. Ve čtvrtek monitorovací tým SÚRO určil místo, odkud záření vychází – a poté se podařilo objevit váleček. To, že po jeho vyzvednutí je už hřiště zcela „čisté“, potvrdily nejen přístroje odborných institucí, ale i hodinky Pavla Bykova.

Po této zkušenosti si radnice Prahy 4 objednala proměření i dalších dětských hřišť a veřejných prostranství, aby se zjistilo, zda radiace nezáří i jinde. Na výsledky této akce čeká i pražský magistrát, který podle zjištěných poznatků bude rozhodovat o dalším postupu.