„Jsem optimistický člověk," potvrzuje designérský záměr autor úspěšných televizních cyklů GEN, Cestománie nebo Česká soda. K dobré náladě má v těchto dnech důvod. Jeho iniciativa na pojmenování ruzyňského letiště po Václavu Havlovi včera došla naplnění.

Když jste vloni s touto ideou přišel, nakolik jste si byl jist, že se to povede?
Nebyl jsem si jist ničím kromě toho, že český národ, vláda a politici by měli udělat nějaký reálný krok k uctění Václava Havla a jeho trvalého zpřítomnění v našich životech. Všichni měli na jeho pohřbu krásné smuteční projevy, dojemně o něm mluvili v médiích, ale reálně udělali jen to, že přijali usnesení, v němž se říká, že se Václav Havel zasloužil o stát. To ale všichni víme.

Takže vás napadlo letiště?
Chtěl jsem, aby se Havlův význam promítl do jasného, výrazného a mezinárodně srozumitelného ocenění, které ho nám a všem dalším generacím bude denně připomínat. Naše současnost nenabízí moc možností, s kým se identifikovat. Jsme země bez hrdinů, protože pokud nějací byli, tak jsme je většinou zatratili, a noví se jen tak nerodí. Proto myšlenka pojmenování letiště po Havlovi pro mne vyplynula i jako příležitost přihlásit se k něčemu, co tento národ zviditelnilo a svět to obdivoval. Navíc je to standardní krok, kterým se oceňují velké politické osobnosti, jako byli de Gaulle, Kennedy, Gándhíová. Přišlo mi to jako nejlogičtější řešení, jak uctít jeho památku.

Režisér, dokumentarista a producent Fero Fenič.Odpovídaly tomu i reakce?
První odezva z politických pater byla chladná, zdrženlivá. Pozitivně reagovali občané, kteří se podepsali pod petici. Ke mně ale chodily především negativní ohlasy, denně jsem dostával desítky anonymních dopisů a mailů. Jejich pisatelé mě osočovali především z toho, že oslavuji Václava Havla, podle nich grázla, který chtěl naši zemi zaprodat, přivedl ji k bídě a vůbec je nejodpudivější postavou našich dějin. Z toho jsem pochopil, že lidé si do jeho osoby promítají osobní frustrace.

Přestože Václav Havel nikdy neměl exekutivní moc?
To je ten paradox. Směr ekonomického i právního vývoje udávali úplně jiní lidé, politické strany a volení zástupci občanů, kteří za něj nesou odpovědnost. Vždyť Havel dokonce sám proti určitým jevům veřejně v 90. letech protestoval, už tehdy pojmenovával problémy, které teď vrcholí.

Máte na mysli jeho projev 
o mafiánském kapitalismu?
Například. Mě zaslepenost lidí překvapuje. Vždyť Václav Havel je jediný novodobý Čech, který zaujal svět svými myšlenkami, nikoliv aférami. Dnes se o nás zahraniční média zajímají jen tehdy, když prezident sebere pero nebo když na něho někdo střílí z umělohmotné hračky.

Eventuálně když se trávíme alkoholem s metanolem.
Ano. Můžeme mít vůči Václavu Havlovi jakékoli výhrady, ale historicky je nezpochybnitelné, že byl vůdcem sametové revoluce, která nám přinesla svobodu a díky níž tento národ žije v nejlepším období svých dějin, ať je jakkoli komplikované. Byl prvním českým prezidentem a světově uznávaným obhájcem lidských práv. To už nikdo a nic z historie nevymaže, i kdyby se desítky odborníků jednomyslně shodly na kritickém hodnocení některých jeho kroků nebo činů.

A co když jde o překonané hodnoty, které ocenění nezaslouží? Premiér Petr Nečas dal přece jasně najevo, že nějaký dalajlamismus nebo podpora Pussy Riot nesmějí ohrožovat náš export.
S Václavem Havlem odešel étos v politice, vyčistil se prostor pro obhájce teorie, že peníze a volný trh jsou nade vše, nad mravní hodnoty, principy, občanskou společnost. Mimochodem i proto je třeba si Václava Havla připomínat, neboť tu není nikdo, kdo by nás mohl znepokojovat myšlenkou, že to není pravda. Politika je pragmatická, morálka a kultura jsou na okraji zájmu, média zpovrchněla, zcyničtěla, zbulvárněla. 
V garniturách politiků široko daleko není osobnost, která by tento národ kultivovala a myšlenkově obohacovala, jedinou prioritou jsou zájmy byznysu. Proto je společnost demoralizovaná, lhostejná, skeptická, naštvaná a bez zřejmých ideálů.

Režisér, dokumentarista a producent Fero Fenič.Nedopouštíte se náhodou rozeštvávání jako všichni ti pisálkové, kteří mají podle Václava Klause vlastně na svědomí incident, pardon, atentát 
v Chrastavě?
Za stav společnosti nesou přímou odpovědnost lidé, kteří měli přes dvacet let výkonnou moc a dodnes zastávají nejvyšší posty. Oni navrhovali a uváděli v život všechny zákony, oni vytvářeli a vytvořili podmínky k tomu, v čem dnes žijeme a co se dnes děje.

Socioložka Jiřina Šiklová říká, že Vondroušova střelba z plastové pistole je výrazem bezmoci lidí, kteří nemají přístup do médií, k politikům, zato už mají plné zuby rozkrádání veřejného majetku.
Jsme denně zaplavováni negativními informacemi plnými odporných činů, přesto jde jen o zlomek toho, čeho jsme každý osobně svědky ve svém nejbližším okolí. Infekce arogance moci nakazila celou zemi, stát si mocní postupně přerozdělují mezi sebou podle osobních zájmů. 
A je jedno, pod jakým praporem se to dělá. Proto mě příliš nepřekvapilo, že tato situace zplodila tak nešťastný čin, pouze se bojím, aby neeskalovala v ještě zoufalejší kroky.

Co máte na mysli?
Vezměte si člověka, který žije svůj život v nějakém malém městě či vesnici, bojí se 
o jedinou práci, která tam je, nemá komu a čemu důvěřovat a vidí před sebou jen tunel bez světla naděje na jeho konci. Mezi námi, jmenujte mi jednoho jediného politika, jemuž bezmezně věříte a dala byste ruku do ohně, že není spojen s žádnou korupční aférou, klanem, mafiánskými praktikami a s plným nasazením nezištně pracuje pro vlast.

Děláte si legraci?
To byla řečnická otázka. Aktuální případ z Chrastavy dokonale odráží stav naší společnosti. Myslíte si, že někdo z té ochranky by bez váhání za Václava Klause položil život, kdyby se skutečně střílelo? Absolutní lhostejnost a laxnost v chování osobních strážců je pro mě jen důkazem současného celkového rozkladu. Jsem hluboce přesvědčen, že poslední prezident, kvůli němuž by některý osobní strážce byl schopen vběhnout před kulku, byl Václav Havel.

Režisér, dokumentarista a producent Fero Fenič.Vidíte mezi prezidentskými kandidáty někoho, kvůli němuž by se bodyguardi vrhali před hlaveň pistole?
Politici jsou jen vzorkem této společnosti. Výjimečných osobností se nedostává. Mezi těmi kandidáty jsou různí lidé, někdo je více či méně sympatický, více či méně všeho schopný nebo ctižádostivý – ale celkově jsou to jen hráči lokální úrovně.

Osobně mi snad ještě víc vadí to, co řekl Jan Švejnar, když zdůvodňoval, proč nebude kandidovat – totiž že jde nikoliv o souboj idejí, ale vlivových skupin a jejich miliard.
Želbohu má pravdu. Jakkoli se některým kritikům může Švejnarův postoj zdát povýšenecký, podle mne dobře vystihuje situaci. U nás došlo k neskutečné degradaci politiky. Co je dnes hlavním předpokladem vstupu do politického života? Přizpůsobivost, ohebnost, dobré kontakty na byznys a neschopnost dostatečně uspět v původní profesi. Politika je nejlepší cesta, jak bez jakýchkoliv větších schopností nebo nadání přijít bezpracně k dobrému bydlu. Jak pak najít v politické garnituře nějakou naději?

Vy víte, koho budete volit?
Ne, spíš jsem v pozici člověka, který možná poprvé volit nepůjde. Mezi kandidáty nevidím natolik přesvědčivou osobnost, abych o ní nepochyboval. Ani nevíte, jak rád bych se mýlil!

A vidíte vůbec nějakou osobnost, která by se té role mohla ujmout, třeba z kultury či vědy?
Osobně mi byl nejblíž Jan Švejnar. Ale když už takovou funkci musíme mít, tak bych dal před vysloužilými politiky a úředníky raději přednost absolutně nekonformnímu řešení typu Vladimíra Franze. Tedy příchodu stranicky nezatíženého člověka, dostatečně citlivého, inteligentního a tvořivého, který by dokázal zaujmout i něčím jiným než hašteřením a sebestředností. Ostatně, čím vejde do historie Václav Klaus? Historkami z Chile a Chrastavy, výroky svých poradců. Před touto provinční bizarností bych raději dal přednost světově pitoreskní poštovní známce s tváří Vladimíra Franze.

Vraťme se ještě k Letišti Václava Havla. Jak to probíhalo? Napsal jste petici a vláda se toho hned chopila?
V této zemi to tak jednoduše nejde. Pro svou myšlenku jsem na začátku našel oporu hlavně mezi kolegy umělci, hodně pomohla i pozornost médií a, samozřejmě, více než 80 tisíc podpisů. Samotnou agendu a tíhu běžné realizace jsem ale z velké části musel nést sám. Zorganizovat podpisovou akci, internetové stránky, psát dopisy, atakovat politiky a neustále udržovat myšlenku při životě. Většina obdobných aktivit totiž hyne tak, že se postupem času rozplyne. Já jsem byl úporný a nakonec, jak se ukázalo, jsem nejspíš všechny udolal. Pomáhala mi i morální podpora rodiny Havlovy, především manželky Dagmar. O zásadní obrat se však zasloužil ministr dopravy Pavel Dobeš, který si vzal tuto myšlenku za svou a dotáhl ji do konce.

Znal jste Václava Havla osobně. Měl by z toho radost?
Věřím, že ano. On by pochopil, že nechceme, aby se na jeho zásluhy a myšlenkové výzvy zapomnělo, aby skončily jen v čítankách. Tímto dáváme jasně najevo, že se hlásíme ke všemu, co Václav Havel reprezentoval, tedy demokracii, lidská práva a občanskou společnost se všemi mravními hodnotami. Kdyby jednou někdo chtěl jeho jméno z názvu letiště odstranit, bude to pro lidi signál, že se 
s naší demokracií děje něco špatného. A pro mne osobně znamení, že je asi třeba sbalit si kufry a odejít jinam.

FERO FENIČ

Režisér, dokumentarista a producent Fero Fenič.
• Narodil se 20. března 1951 v Nižné Šebastové u Prešova. Studoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě žurnalistiku 
a na pražské FAMU dokumentární režii.
• V roce 1991 založil společnost FEBIO, v níž vzniklo přes 1300 děl. Nejslavnější jsou cykly GEN, OKO, Česká soda, Cestománie nebo naposled České milování.
• Od roku 1993 pořádá nejrozsáhlejší filmovou akci u nás, Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest.
• Je autorem řady oceněných dokumentů a čtyř hraných filmů. Jeho debut Džusový román skončil za minulého režimu v trezoru.