Nejsou odlišné kvůli platům učitelů nebo obsahu výuky, ale rozděluje je to, co by se dalo shrnout pod pojem školní klima. Dá se to přiblížit i jinak. Kapitána čerstvých hokejových mistrů světa Marko Antillu si jistě dovedete představit v nejrůznějších pozicích na ledě, ale co třeba v učebně? V ní se přitom klidně může ocitnout. Když totiž Finové na základě mezinárodních testů PISA zjistili, že chlapci na severu země zaostávají v čtenářské gramotnosti, pozvali místní hokejové idoly, aby jim ve školách předčítali.

Ve Finsku se navíc celonárodní shoda na vzdělávací strategii odvíjí od průzkumů, experimentů, pilotních projektů a permanentní diskuse učitelů, ředitelů, starostů a rodičů. Proto jejich školství patří k nejlepším na světě.

Výběrové povolání

„Základními pilíři jsou dlouhodobá vize podporovaná veřejností, spravedlnost v přístupu k dětem a kvalita na všech stupních,“ uvedl Jari Lavonen z Univerzity Helsinky. Když posléze dodal, že na pedagogické fakulty je přijato pět procent uchazečů, všem přítomným bylo jasné, jaká je vzdálenost mezi Finskem a Českem, kde je studium učitelství až čtvrtou či pátou volbou.

Průzkum také potvrdil, že mezi patnáctiletými finskými dětmi je touha stát se učitelem srovnatelná s přáním být lékařem či právníkem. „Pokud zájemce vybereme ke studiu učitelství, odměnou jim je velká autonomie při jejich povolání, příjemná pracovní atmosféra a všeobecná podpora,“ vysvětlil Lavonen.

Učí se chybami

Pozvané finské učitelky potvrdily, že dveře ředitelen jsou vždy otevřené, stejně jako na odborech školství. Známkuje se i tady, ale většinou nikoli na prvním stupni a vždy je to doprovázeno slovním hodnocením. „Chybná odpověď je vlastně ta nejlepší, protože na ní můžeme ukázat, co žák pochopil špatně a kudy se musí vydat příště,“ míní Sari Jylhäová ze ZŠ v Kannusu.

Dalším plusem finského školství je, že každý učitel má k ruce nejméně jednoho asistenta. Ve škole jsou běžně přítomni i psychologové, zdravotníci, sociální pracovníci. České kantorky, které byly na stáži ve Finsku, nejvíc hodnotí přívětivé prostředí na zdejších školách. „Ředitelé důvěřují učitelům a učitelé dětem. Žáci chodí sami na hřiště nebo do dílny, nikdo je nehlídá, věří se jim, že to zvládnou. Možná proto je na tamních školách neuvěřitelný klid,“ popsala své dojmy Petra Šubrtová. Často se přitom učí na chodbách či venku.

Nejlepší den je pondělí

Stejný důraz jako na matematiku a finštinu se klade na výtvarnou výchovu či pracovní vyučování. Žádný předmět nemá přednost, což se zdůvodňuje tím, že ne všechny děti mohou vyniknout třeba v mateřském jazyce, ale každé potřebuje zažít úspěch. Aška Luhanová, která pobývala na speciální škole v Nurmijärvi, doplnila, že lidé tam k sobě chovají velký respekt: „Ten největší mají učitelky, které se věnují dětem s nejtěžšími postiženími.“

Speciální a běžné školství je ve Finsku prostupné a všichni se snaží o jediný cíl: udělat to nejlepší pro každé dítě. Nikoho tudíž nepřekvapila slova Sari Jylhäové: „Pondělí je pro mě krásný den, protože jdu do školy. Večer jsem vždycky vycucaná, ale děti mi vše vrátí. Strašně ráda chodím do práce.“