Kliknutím zvětšítePřed 110 lety, 1. dubna 1913, se v Jindřichově Hradci narodil František Peltán, pozdější český odbojář a radiotelegrafista, který po zatčení svých předchůdců obětavě zajišťoval životně důležité rádiové spojení českého odboje s Londýnem. Na svět přišel coby nejmladší ze tří synů manželů Antonína a Marie Peltánových. Svého otce, zednického mistra, však už poznat nestačil, protože Antonín Peltán narukoval po vypuknutí první světové války na frontu jako příslušník jindřichohradeckého 75. pěšího pluku a už v roce 1915 padl na ruské frontě.
Cesta k uniformě
Malý František tak vyrůstal ve společnosti svých dvou bratrů, o dva roky staršího Stanislava a prvorozeného Antonína, staršího o necelých pět let. Byl pro ně „bráškou“ nebo „Ferrym“, což byla přezdívka, která se ho držela i později v odboji. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem a chodil do Sokola, což byl znak vlastní mnoha pozdějším odbojářům.
Základní vojenský výcvik získal v roce 1933 u 6. leteckého pluku ve Kbelích a poté byl převelen do Kutné Hory, kde se začal cvičit na radiotelegrafistu.
„Během služby u prvního telegrafního praporu se poznal s dalšími radiotelegrafisty, s nimiž jej osud později znovu spojil v odboji proti německým okupantům,“ píše o Peltánovi předseda jednoty Jindřichův Hradec Československé obce legionářské Karel Ludvík.
V odboji
Československá armáda se odmítla smířit s vydáním okleštěného Československa hitlerovskému Německu, takže už 17. března 1939 založila vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa, de facto tajnou ilegální armádu působící na celém okupovaném území. Peltán, jenž v té době působil jako pomocný úředník v Ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách, se stal záložním radistou její spojovací skupiny.
Začátkem roku 1940 vzniklo v protektorátu Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD), což byl zastřešující orgán spojující Obranu národa s dalšími dvěma nejvýznamnějšími nekomunistickými odbojovými organizacemi, Petičním výborem „Věrni zůstaneme“ a Politickým ústředím. Velice záhy po svém vzniku začalo ÚVOD vyvíjet rozsáhlou zpravodajskou činnost a informovalo radiotelegraficky československou exilovou vládu v Londýně o situaci v protektorátu.
K vysílání sloužila domácímu odboji série radiostanic, které pracovaly pod krycími názvy Sparta I a Sparta II. Spartu II uvedl do provozu podplukovník Josef Balabán, člen zmíněné skupiny Tři králové, kterou kromě něj tvořili ještě podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek, přezdívaný pobožný střelec.
Štábní kapitán Václav Morávek se svým dobrmanem Rynem
Právě Balabán požádal na jaře 1941 Peltána, aby se stal radiotelegrafistou Sparty II. Ten pak odvysílal 21. března 1941 do Anglie svou první depeši.
Měsíc nato, 22. dubna 1941, padl Balabán při jedné z konspiračních schůzek do nastražené pasti gestapa a po krátké přestřelce byl zatčen. Sparta II tím byla dočasně vyřazená. Mašín s Morávkem proto začali své zpravodajské informace vysílat přes síť Sparta I, její vysílačku v pražských Hodkovičkách však odhalilo gestapo a 7. května 1941 se jí zmocnilo.
Tento zásah znamenal pro oba zbývající členy Tří králů pohromu, protože nezbytně potřebovali předat Londýnu informace o chystaném napadení Sovětského svazu.
Ve spolupráci s Peltánem proto znovu zprovoznili Spartu II a 13. května 1941 zkusili vysílat z Morávkova ilegálního bytu ve čtvrtém patře v ulici Pod Terebkou (dnešní Čiklově) v Nuslích. Vysílačku se však podařilo Němcům zaměřit, takže je záhy vyrušil přepad gestapa.
Dům v Čiklově ulici v Nuslích, kde došlo k přepadu Tří králů a zatčení Josefa Mašína. Šipka označuje okno, odkud se František Peltán s Václavem Morávkem spustili po ocelovém lanku
Pětkrát unikl
Mašín se rozhodl prostřílet sobě i svým spolubojovníkům cestu, při přestřelce v chodbě domu byl ale zasažen a po následné rvačce s několikanásobnou přesilou byl s mnoha zraněními zatčen. Morávkovi, který jej chtěl krýt střelbou ze dveří bytu, se zasekla zbraň, proto se s Peltánem v bytě raději improvizovaně zabarikádovali a unikli oknem po ocelovém lanku anténního svodu, který Morávkovi amputoval jeden prst. Ani Peltán nevyšel z tohoto dobrodružství bez zranění, protože si při dopadu vyvrkl kotník. Přesto se oběma podařilo tentokrát ještě zmizet. Byl to první z Peltánových pěti úniků.
Obětavý radiotelegrafista se totiž pokusil v červnu navázat spojení s Londýnem znovu, jenže gestapo už vědělo, po čem má jít, a opakovaně jeho vysílačku zaměřovalo. Poprvé se Peltánovi podařilo uniknout díky tomu, že kvůli přetékající vaně ukončil vysílání předčasně.
Podruhé ho gestapo zaměřilo 28. června 1941 v bytě manželů Františka a Marie Mandíkových v Horní ulici v pražských Nuslích. Tentokrát to bylo horší, protože gestapáci obklíčili dům. Odvážnému radiotelegrafistovi se však podařilo znovu proklouznout, neboť se v bytě převlékl za železničáře. Vysílačka ale zůstala na místě, což vedlo k zatčení a pozdějšímu popravení Františka Mandíka.
Poté Peltán opustil Prahu a ukrýval se na Křivoklátsku a v Plzni. Do hlavního města se vrátil až v říjnu 1941, kdy se také naposledy setkal se svým bratrem Stanislavem. Bohužel, německá policie měla pod kontrolou konspirační byt, v němž radiotelegrafista hledal úkryt, a když se do něj vracel, střetl se s číhajícím gestapákem. Znovu, tentokrát už počtvrté, se mu ale podařilo utéct.
Opět opustil Prahu a ukryl se ve východních Čechách u přátel. Později navázal kontakt s odbojářem Rudolfem Marešem, jenž v té době převzal odpovědnost za síť vysílaček Sparta I. Mareš ho koncem jara 1942 poslal k Čeňku Šillingerovi do Cerhovic na Berounsku, kam Peltán přišel v první polovině června, tedy už po atentátu na Heydricha. Znovu obnovil spojení s Londýnem, ale i toto vysílání Němci odhalili. 30. června 1942 tak byl v cerhovickém pivovaru obklíčen a následoval jeho pátý, nejdobrodružnější útěk.
S pistolí v ruce
„Společně s Čeňkem Šillingerem se prostřílel z obklíčení, přičemž smrtelně zranil tlumočníka gestapa SS-Obersturmanna Ferdinanda Schmidta. Čeněk Šillinger byl při pronásledování zraněn a spáchal sebevraždu, František Peltán unikl do Plzně,“ píše o tomto úniku Karel Ludvík.
Členové plzeňského Ústředního vedení odboje domácího pak přepravili nezdolného bojovníka do Prahy v typicky plzeňském stylu: tedy ukrytého v pivním sudu. Pak už ale radiotelegrafistu opustilo štěstí.
V podvečer 11. července 1942 se Peltán vydal v doprovodu Rudolfa Mareše, s nímž se v Praze opět spojil, do Kinského sadů, kde se měli oba setkat s dalším odbojářem Václavem Rusým. Ten však byl už 3. července zatčen a gestapo z něj podrobnosti o schůzce nejspíše vymlátilo. Kinského sady tak byly obklíčeny a Peltán s Marešem vstoupilli rovnou do pasti.
Znovu se odmítli vzdát a začali střílet. Jenže útočníků bylo tentokrát příliš mnoho a všechny únikové cesty byly uzavřené. V následné přestřelce utrpěl Peltán průstřel hlavy a Mareš břicha. Oba ještě dýchali, takže je gestapo rychle převezlo do SS lazaretu v Podolí. Tam se Mareš pokusil o sebevraždu, ale oslabený zraněním nedokázal rozkousnout ampuli s jedem a gestapáci ho přemohli. V následujících týdnech a měsících byl mučen, vězněn na Pankráci a v Malé pevnosti Terezín a nakonec v roce 1944 popraven.
Pamětní deska na rodném domě Františka Peltána, nacházejícím se v Jindřichově Hradci na adrese 9. května 223/II
František Peltán už nenabyl v lazaretu vědomí a 20. července 1942 podlehl následkům zranění. „Nesporně prokázal své vlastenectví, vysoké odborné schopnosti a statečnost v nelehkých podmínkách domácího protinacistického odboje,“ napsal o něm Karel Ludvík.
V roce 2013 byl někdejší radiotelegrafista jmenován za své zásluhy do hodnosti kapitána in memoriam.
12
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
