Profesor Tomáš Zíma z Ústavu klinické chemie a laboratorní diagnostiky vychází při svých odhadech z měření v USA. Tam ročně zemře na nežádoucí účinky léku přibližně 100 tisíc lidí. „Z toho dovodíme, že při počtu 2,1 milionu hospitalizovaných lidí teoreticky trpí více než 110 tisíc z nich nežádoucími účinky léků a 5000 jich v přímém nebo nepřímém důsledku zemře,“ míní Zíma.

S tím, že oficiální údaj je nízký, souhlasí i lidé z Ústavu pro kontrolu léků. „Počet hlášení výskytu nežádoucích účinků se pomalu zvyšuje,” říká třeba Veronika Petláková. Dodává, že ústav vyvíjí mezi zdravotníky osvětovou činnost, která je zaměřena na ozřejmění důležitosti hlášení nežádoucích účinků.

„Podání léku nemocnému je vždy do jisté míry experiment,“ tvrdí s nadsázkou profesor Jan Bultas z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Na výsledném terapeutickém efektu se uplatní zejména individuální vnímavost. Ta závisí na řadě faktorů, zejména na genotypu jedince,“ uvádí Bultas.

Malý rozdíl, velká změna

O co jde, vysvětluje primář oddělení klinické biochemie v Mladé Boleslavi Petr Wagner „Genetickou výbavu máme každý zcela unikátní. Pouze jednovaječná dvojčata ji mají totožnou. I malá odlišnost v genetické výbavě má za následek zcela rozdílné fungování,“ říká Wagner. Vlivem této odlišnosti může být účinek léku zcela nečekaný.

Vědním oborem, který se lékům a genům věnuje, je tzv. farmakogenetika. Díky ní už dnes můžeme zjišťovat odchylky v genetickém kódu jedince a jejich vliv na léčení.

Příkladem může být choroba nazvaná fenylketonurie. Tedy alergie na určité potraviny způsobená právě genetickou odchylkou. „Děti, které jí trpí, mají v metabolismu narušen enzym, který se jmenuje fenylalaninhydroxyláza. Pokud jsou živeny mateřským nebo jiným živočišným mlékem, mají vážné poškození. Pokud jim fenylalanin ze stravy vyřadíte, vyvíjejí se zcela normálně,” říká Wagner.

Budoucnost farmakogenetiky je zřejmě v lécích šitých na míru. Tento projekt ovšem naráží na ekonomické potíže. „Při dnešním stavu farmaceutického průmyslu a většinovém zájmu prodávat jeden lék v co největších objemech si to nedokážu příliš představit,” uzavírá Wagner.

Geny začaly měnit léčbu

PRAHA - Vědní obor farmakogenetika již dnes přináší řadu změn do vývoje léčiv i jejich podávání pacientům. Příkladem může být využití přístroje AmpliChip CYP450 testujícího odchylky v genotypu CYP 2C9 a 2D6. Už dva roky pomáhá českým lékařům a za tu dobu zachránil řadu životů.

„Přibližně jeden z 250 lidí nese dvě defektní kopie genu CYP 2C9. Tito lidé musí počítat s větší pravděpodobností nežádoucích účinků některých léků na vnitřní krvácení, budou­li užívat standardní dávku. Pokud ale lékaři vědí, jaká je jejich situace, mohou předepsat jiné léky,“ říká zpráva společnosti Roche, která přístroj dodává.

I další odchylky mohou být životu nebezpečné v kombinaci s běžnými léky. Starší pacient měl naordinovanou dávku kodeinu pro ztišení kašle. Kvůli odchylce v genu CYP 2D6 se ovšem kodein proměňoval na tišící morfium mnohem rychleji než měl a pacient upadl do kómatu.

Odchylka na stejném genu vedla k halucinacím 49letého obchodníka. Tomu předepsal kodein jeho zubař po tom, co mu vytrhl zub moudrosti. Pacient začal potom pociťovat extrémní nevolnost a zrakové halucinace.

Geny také mohly za neúčinnou léčbu depresí. V momentě, kdy pacientka vyhledala pomoc specialisty, strávila kolem deseti let snahou najít léčbu na svou depresi. Léky, které užívala, jí působily bolesti. Přitom stačilo „málo“. Jenom je vyměnit.

Biochemik: Léčba šitá na míru probíhá už dnes

Unikátnost genetické výbavy každého z nás způsobuje, že i rozdílně fungujeme, říká biochemik Petr Wagner.

Co je vlastně genetický polymorfismus, který často stojí za selháním léčby?

Můžeme si to představit jako třeba továrnu na výrobu aut. Je zde mnoho dělníků, kteří z věci A dělají věc B, nad nimi mistři a další dohled. Výsledkem je koordinovaná výroba. Tak i ze substance – léku – vznikají nejrůznější meziprodukty, některé jsou vlastní účinnou látkou, jiné se vylučují z těla ledvinami nebo se zpracovávají v játrech a vylučují žlučí. Oněm dělníkům se v těle říká enzymy. Ty vznikají na základě genetické informace. Někdo má enzymy­dělníky línější, někdo pilnější, někdo určité nemá vůbec. Pak dochází k tomu, že se určité meziprodukty hromadí, či naopak vůbec nevznikají. Účinek léku tak může být zcela nečekaný. Někdy i poškozující.

Nakolik je tento jev rozšířený v populaci?

Genetickou výbavu máme každý zcela unikátní. Pouze jednovaječná dvojčata ji mají totožnou. I malá odlišnost v genetické výbavě má za následek zcela rozdílné fungování. Navíc nelze podle současných poznatků hovořit o rovnici gen = enzym. V zakódování genetické informace jsou zakódovány i kooperativní děje, a tak vlastně pojem gen se velmi komplikuje. Zahrnuje mnoho „tradičních“ genů, mnoho regulačních oblastí, které spolu navzájem ne zcela poznaným způsobem spolupracují. Farmakologie je teprve na začátku poznávání významu těchto odlišností a praktického využití v syntéze léků. Plné možnosti genetické diagnostiky a pochopení struktury genetické informace konkrétního jedince jsme ještě velmi vzdáleni, přestože možnosti počítačové simulace nás tomuto cíli přibližují.

Podle odhadů odborníků ročně umře kolem tří až pěti tisíc lidí u nás na nežádoucí účinky léku. Lze tyto ztráty nějak minimalizovat?

Nežádoucí účinek léku je terminus technicus. Je povinně lékaři hlášen. Ta čísla jsou skutečně orientační. Zahrnují především vlastní efekty léku ale i nesprávné podání a naopak nesprávné nepodání určitého léku nezahrnují. A to jsou pravděpodobně především otázky související s genetickou výbavou. Efekty vlastní molekuly bývají odladěny již v průběhu klinických testů daného léku. Jejich minimalizace by pravděpodobně vyžadovala změnu zadání při klinickém testování.

Jak jsou čeští lékaři připraveni na léčbu s ohledem na genetické odlišnosti pacientů?

Obecně se domnívám, že čeští lékaři mají vynikající vzdělání. Některé případy podmíněné genetickou odlišností řeší již nyní. Největší úskalí při současném stavu molekulární genetiky je v informovanosti a dostatečném objemu dostupných dat. Česká společnost také prozatím nemá tak výrazné, geneticky odlišné komunity jako například je tomu v jiných zemích. Proto i naléhavost tohoto problému je u nás menší.