S ustupujícím zemědělstvím se objevují stále větší problémy s "údržbou" krajiny, spásáním luk a podobně. Vědci stále více pláčou, že v evropské přírodě chybí původní velcí kopytníci. Je reálné nějak "oživit" pratura a tarpana, například z genů zachovaných v primitivních plemenech?

Je to jednoduché. V budoucnosti, možná i relativně blízké, by to snad šlo. Postup by mohl být zhruba následující. Zaprvé - kompletně přečíst geonomy pratura a tarpana, třeba pomocí pyrosekvenování. Za druhé následná rekonstrukce genomu. Za třetí klonování. Zatím to ale možné není. Například projekt na klonování vakovlka, i když je k dispozici DNA z organických zbytků v mnohem lepším stavu, než by přicházela v úvahu u pratura a tarpana, skončil podle očekávání fiaskem. Jistě by bylo možné ze současných plemen vyšlechtit zvířata podobná praturovi a tarpanovi a využít je pro "návrat kopytníků", ale geneticky by šlo o jiná zvířata, než byla ta původní. A jak by se chovala ve volné přírodě je otázka, i když asi podobně jako uvažované vyhubené formy. Rozhodně by ale jevila snahu křížit se s domácími zvířaty. Stejně jako pracně udržovaní koně Převalského vypuštění do přírody se "odvděčují" tak, že kradou Mongolům klisny a svůj po léta separovaný genom do dalších generací přenáší pomíchaný s normálním koněm.

Byla už přečtena kompletní genetická informace pratura?

Pokud je mi známo o kompletní přečtení u pratura se zatím neuvažuje, práce s historickou ancient DNA to zatím příliš neumožňuje. Ovšem už existují techniky, takzvané pyrosekvenovaní (Pyrosequencing), s kterými by to zřejmě šlo. Touto technikou byla osekvenována značná část genomu mamuta. Je otázka spíše pro zoologa, zda jde v případě tura a pratura o poddruhy nebo samostatné druhy, pokud vím spíše se mluví o poddruzích. Vzhledem a velikostí se předovýchodní tur a původní evropský pratur poněkud lišili, ale geneticky šlo o velmi blízká zvířata, která se bez problémů křížila, o čemž svědčí řada prací.

Co dosud genetický výzkum prozradil?

Zatím byla sledována hlavně mitochondriální DNA. Jaderná DNA se dosud zkoumala podstatně méně. Bylo potvrzeno, že u původních praturů z Evropy a z Předního východu se mitochondriální DNA liší a během časného neolitu se předovýchodní mitochondriální DNA šíří po Evropě. Což zřejmě znamená, že tento skot šíří rozmáhající se zemědělci. Zda byli místního původu a rekrutovali se z původních místních lovců a sběračů nebo přicházeli z Anatólie je mnohem obsáhlejší téma, ale ptal jste se na pratury. Ke křížení však docházelo, mitochondriální DNA z pratura se zřídka nachází u existujícího skotu, dokázal to početný tým univerzitě v italské Pavii.

Jak se rozdíly mezi těmito dvěmi liniemi projevily?

Je zajímavé, že existuje rozdíl u plemen původem ze severní a střední Evropy a ze Středomoří, srovnání bylo prováděno pomocí mikrosatelitních (mikrosatelitových) markerů. Na podobném principu jsou dnes založeny testy na otcovství.
Na rozdíl od některých autorů, kteří tyto rozdíly prezentují jako dvě různé cesty neolitických zemědělců se domnívám, že by v tomto případě mohlo jít o různou míru prokřížení s původním evropským praturem, které bylo výraznější ve střední a severní Evropě, než na jihu. I když na jihu Evropy ke křížení docházelo také.

Jak jste ke svému závěru došel?

Moje domněnka vychází z faktů, které byly prokázány na chromozómu Y. Haplotyp Y chromozómu z chovů ze severní Evropy je velmi podobný haplotypu evropských praturů a liší se od chovů z jižní Evropy a Předního východu. To však neodpovídá výsledkům na mitochondriální DNA. Protože chromozóm Y se dědí výlučně po samčí linii a mitochondriální DNA zas pouze po samičí mohlo by to znamenat, že býci pratura se v severní a střední Evropě pářili s domácími krávami. K takovému křížení asi docházelo častěji než na jihu Evropy, kde se tento haplotyp chromozómu Y nevyskytuje. Pak by byly vysvětleny i rozdíly zjištěné pomoci mikrosatelitů.

Měly tyto rozdíly vliv na množství genů původních praturů u domácího skotu v různých částech Evropy?

Z našich zatím velmi předběžných a dosud nejistých experimentů na základě imunitních odpovědí protilátek, což zatím nikdo nezkoušel, které byly původně vyvinuté na současné chovy, to vypadá, že na našem území se skot původem z Předního východu křížil s pratury. A zvlášť v neolitu mohl vykazovat občas některý kus domácího skotu víc z genů pratura než z předovýchodního skotu. Ale pak se situace ustálila, nicméně kříženci tura a pratura v chovech přežívali minimálně až do středověku. Z novověku jsme zatím nic nezkoušeli, ale je
pravděpodobné, že během plemenářství v osmnáctém, devatenáctém a dvacátém století byly chovy s přežívajícími geny pratura nahrazeny plemeny, nebo silně prokříženy s plemeny ze západní, případně jižní Evropy, kde byl podíl genů pratura mnohem nižší, nebo žádný. A tak v současnosti geny původního pratura v domácím skotu přežívají v poměrně malém procentu.

Výzkum v oblasti genetiky postupuje velmi rychle dopředu, nepodařilo se některému vědeckému týmu v posledních několika měsících či roce kompletní DNA pratura přečíst?

Bohužel nějak výrazný posun nenastal a pratura zatím nikdo ještě nesekvenoval. Ono lidí, co pracují s ancient DNA, zase tak moc není a na podobné projekty se těžko získávají peníze. V jednom článku z poslední doby si autorka stěžuje, že i když byl úspěšně sekvenován mamut a neandrtálec, tak DNA z turů z Předního Východu je příliš poškozená a je na tom málo výsledků.

Čtěte také:
Pratur a tarpan evropské přírodě chybí, říká biolog Robovský
Tradiční plemena vymírají, uchová je genobanka
K oživení mrtvého zvířete stačí mrazák, říká biolog Fulka