V roce 1968 emigroval. V Německu vyvinul přístroj pro hledání ropy

Narodil se v dubnu roku 1933 v Praze, kde na Královských Vinohradech strávil první roky svého života. „Před okupací bylo mé dětství krásné. Vzpomínám si na procházky po Vinohradech s tatínkem, který byl váženým člověkem.“

Tatínek zastával na pražském magistrátu funkci ředitele pro Královské Vinohrady, maminka, narozená v Rakousku, pracovala díky výborné znalosti němčiny jako překladatelka.

Z Osvětimi do ďáblovy dílny. Byli jsme tam jako mrtví na dovolené, říká přeživší

Jiří byl velmi zvídavé dítě s nevšedním zájmem o chemii. „Od táty jsem dostal krabici od margarínu s chemikáliemi a chemickým sklem a dělal jsem všechny možné pokusy,“ vyprávěl.

Není proto divu, že první knihou, kterou přečetl, byly Zábavné pokusy mladého chemika. Fascinován světem chemických prvků oslňoval své okolí znalostí jejich značek a latinských názvů. Svou dětskou zálibu ale musel na několik let přerušit, do poklidného života rodiny Březinových vtrhla válka.

O osudu jazzového muzikanta rozhodl šílený Mengele. Na osvětimské rampě

„V době okupace jsme museli opustit Prahu, protože tatínka udal jeho ‘kamarád‘. Tatínek totiž pomáhal Židům tím, že upravoval dokumenty o jejich původu a opatřoval jim potravinové lístky.“

Jako šestiletý kluk byl v šoku, když se jeho tatínek na Mikuláše roku 1939 objevil ve dveřích se zakrváceným obličejem po výslechu na gestapu. Bylo mu jasné, že musí zmizet, a díky přátelství se známým hercem Václavem Vydrou se mu to podařilo. Přednosta pražské psychiatrické kliniky Zdeněk Mysliveček ho na přímluvu Václava Vydry hospitalizoval v ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici.

Otec přežil válku v Německém Brodu

Když po devíti měsících obsadili kliniku němečtí lékaři, předal ho docent Mysliveček kolegům v psychiatrické léčebně v Německém (dnes Havlíčkově) Brodu, kam ho Jiří s maminkou následovali. Až do konce války žili u příbuzných nedaleko ve vesnici u Chotěboře. „Táta byl blízko nás, a protože dostával z léčebny často propustky, mohl být s námi.“

Po válce se Březinovi nemohli vrátit do svého vinohradského bytu. Bydlel v něm manželský pár, který se hlásil ke komunistům, a tak se museli spokojit s bytem po domovníkovi. „Za války jsme přišli o byt, chatu, auto a věci, ale přežili jsme ,“ shrnul Jiří.

Pokusy na lidech i pochody smrti. Osvětim? Nepopsatelné peklo, říkají přeživší

Pro jeho otce už nebylo na magistrátu místo, byl národní socialista a již po válce dostávali důležité funkce sympatizanti komunistické strany. Střídal různá zaměstnání, pracoval například i jako účetní u cirkusu Kludský, s nímž cestoval po celé republice.

Nový režim po únoru 1948 zasáhl i do plánů Jiřího. Po maturitě na gymnáziu v Kodaňské ulici v roce 1951 chtěl pokračovat ve studiu chemie. V přírodních vědách byl nejlepší ve třídě, a proto ho nemile překvapilo, když mu po přijímacím řízení na vysoké škole přišel dopis, že se má věnovat hutnímu průmyslu nebo zemědělství.

Geologem proti své vůli

„Tatínek se šel zeptat, jak dopadly mé zkoušky, a bylo mu řečeno, že s takovým posudkem, který mám, mě nevezmou na žádnou vysokou školu. Přesto tatínkovi poradili, že mám jít studovat geologii. Tak jsem se stal geologem proti své vůli,“ komentoval tehdejší „katastrofu“ s úsměvem Jiří Březina.

Záhy se jako dvacetiletý mladík oženil a za rok přišla na svět dcera. Manželka se ji rozhodla svěřit do výchovy své matky v České Skalici. „Jezdili jsme za dcerou k babičce a já jsem dokázal až v jejích pěti letech poručit ženě, že chci, aby byla dcera s námi,“ popsal.

Němci postupovali s děsnou brutalitou. Zmasakrovali i školáky, viděl český pilot

Jiří pracoval v Ústředním ústavu geologickém Praha a život mu zkomplikovala návštěva americké ambasády, kam se vypravil koupit odbornou knihu o geologii. Jeho nadřízení si ho pozvali na kobereček a potrestali malým platem, který nestačil na uživení rodiny. V roce 1965 se podruhé oženil a narodila se mu druhá dcera.

V době invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se v Praze konal mezinárodní geologický kongres a Jiří měl na starosti anglicky mluvící účastníky. Dodnes neví, proč ho tehdy vyhledal agent StB a řekl mu, že se jeho jméno dostalo na černou listinu KGB. Poradil mu, aby do 48 hodin zmizel.

Britský přítel ho zavezl na hranice

Jiří varování vyslyšel, a v noci z 24. na 25. srpna vyřídil na rakouském velvyslanectví víza a poté přemluvil svého britského přítele a delegáta kongresu, aby rodinu zavezl hranice. „Geoffrey měl skvělé sportovní auto Aston Martin DB6. Bylo krásné, ale nepraktické a neumožnilo nám vzít do emigrace s sebou vůbec nic, kromě nočníku pro dceru a kávovaru.“

Pravda o prvním transportu do Osvětimi: vezl ženy ze Slovenska, vláda je prodala

Z Rakouska chtěl odjet do USA, kde měl nabídky na postgraduální studium. Nakonec se na základě přání jeho manželky usadili v Německu, kde Jiří našel uplatnění ve svém oboru. V Heidelbergu se mohl věnovat výzkumu procesu sedimentace a vývoji přístroje pro precizní analýzu písků, který umožňuje hledání ropy a zemního plynu v písečných sedimentech bez nákladného vrtání.

Učil přes 7000 studentů

Koncem roku 1972 se seznámil Dr. Johnem Brázdou, ředitelem evropské divize University of Maryland, řízené z Heidelbergu. „Když zjistil, že jsem geolog, přemluvil mě, abych jim v Německu přednášel.“ Na 60 amerických základnách v západním Německu učil přes 7000 studentů.

„Studenti mě naučili lásce k lidem. Nikdy se nepřipojím k davu, jeho fanatismu a nenávisti,“ uvedl Jiří Březina, který učil na Přírodovědecké fakultě UK i české studenty předmět planetologie. Po smrti své druhé ženy se v roce 2018 vrátil do vlasti.

Petr Weber, dítě z ghetta: Rodiče zabili, mě našli v opuštěné chatě další Židé

Vzpomínky Jiřího Březiny natočili žáci ZŠ Břečťanová v rámci projektu Příběhy našich sousedů pro sbírku Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře drobných dárců. Podpořit ji můžete i vy na www.pametnaroda.cz.