Když vás na frýdeckomístecké škole vítali coby vítěze soutěže Global Teacher Prize, v oslavné básni vás titulovali „Rytíř Gothaj z Kečupova“. Můžete tento titul vysvětlit?
Jednak se o mně ví, že mám rád kečup, je to moje úchylka. A na konci srpna pořádáme my učitelé s našimi studenty kemp pro žáky základních škol. Loňský ročník se nesl ve znamení cestování časem a šlo o jeden z mých středověkých titulů.

Studenti vás přihlásili do soutěže o nejlepšího učitele, jste mezi nimi velmi populární. Jak jste toho dosáhl?
Určitě nefunguje takové to: uděláme si nějaké stmelující aktivity, ať mezi sebou vybudujeme pěkný vztah, a pak se jdeme učit a už vztahy nebudujeme. Je to o každodenních maličkostech – jestli studentům naslouchám a skutečně slyším to, co mi říkají, jestli je respektuji. Doufám, že se mi to zatím daří.

Je místo dějepisáře a občankáře na průmyslovce a obchodní akademii ve Frýdku-Místku těžší startovací dráha pro zisk učitele roku, než kdybyste třeba působil na prestižním gymnáziu v Praze?
Asi ano. Ale já to beru jako příležitost. Dějepis a občanka jsou na této škole sice okrajové předměty, ale zase necítím takový tlak naučit co nejvíce věcí. Takže se snažím vychovávat ze studentů lepší lidi, pěstovat jejich kritické myšlení, ukázat jim dějepis jinak. Krásně to zapadá do konceptu naší školy, která dbá na seberozvojové projekty.

Jak vypadá ve vašem pojetí „dějepis jinak“?
Rozdám materiály, máme nějaký problém a začínáme s ním pracovat jako detektiv při vyšetřování. A také si třeba můžeme klást otázky, jak je to nyní, zda jsme stejní nebo jiní a jak bychom na danou situaci reagovali dnes.

Ve svém regionu se snažíte šířit projekt Dějepis+, jenž podává historii jinak, zábavně. Jak se vám to daří?
Je nás tady takových víc a bavíme se, co komu zafungovalo, čím kdo studenty zaujal. Někteří jedou ve starých kolejích, protože je těžké od nuly postavit badatelskou lekci. Ale když jim připravíme hotový a osvědčený produkt, spíše to zkusí.

Občanská výchova bývá považována za nudnou až zbytečnou. Ale když nyní sledujeme, jak dezinformace drolí občanskou společnost, neměl by předmět hrát naopak klíčovou roli?
Ano, občanská výchova může reagovat na věci, které zažíváme, a v tom být velmi důležitá. Ale je to náročné, protože tyto podněty se velmi rychle vyvíjejí. My občankáři se proto musíme propojovat a sdílet, co se komu osvědčilo.

Někteří rodiče nemají rádi, když se s dětmi ve školách příliš probírají současné události, demokratické hodnoty, dezinformace, ruská agrese na Ukrajině. Berou to jako indoktrinaci. Na jak tenkém ledě se pohybujete?
Já sám jsem se s podobně negativními reakcemi rodičů nesetkal, jiní učitelé ano. Za zásadní považuji, že nechci dětem přednášet, co si mají myslet. To už tady bylo. A jedou to i proruské weby: pravda je jen jedna, a to ještě skrytá. Chci, aby žáci přemýšleli, argumentovali, své názory podkládali fakty a společně jsme nad tím diskutovali.

close Ministr školství Mikuláš Bek s finalisty ceny Global Teacher Prize. info Zdroj: se svolením Alice Hrubé zoom_in Ministr školství Mikuláš Bek s finalisty ceny Global Teacher Prize.

Na škole působíte i jako výchovný poradce. Co si myslíte o nových výzkumech, které říkají, že za tzv. náročným chováním žáků jsou často psychické problémy a že se jejich duševní zdraví horší?
Výzkumy skutečně potvrzují velký nárůst problémů. Nemyslím si, že by děti byly méně odolné nebo citlivější. Navíc, my jsme vytvořili svět, v němž žijí. Takže když už, měli bychom se ptát, co jsme jim to udělali a proč v tom světě mají tolik problémů.

Jste vítěz učitelské ceny, ale přitom jste z pedagogické dráhy na dvanáct let utekl. Až před pěti lety jste se vrátil zpět za katedru. Jak k tomu došlo?
Po vysoké škole jsem zkoušel učit nejprve na univerzitě, pak pro změnu na učňáku. Myslel jsem, že mám nějaké charisma a umím zaujmout. Ale srážka s realitou nevyšla. Vzdal jsem to, pořídil si fitko a pracoval s klienty, určoval jim cíle podle jejich možností. Uvědomil jsem si, že vlastně pořád učím a že mě to baví. Ve fitku jsem se potkal s ředitelem a učiteli z mé současné školy a ti mě k sobě zlanařili. Už mě stejně přestávalo bavit cvičit a cítil jsme se vyhořelý. Podnik jsem prodal, půl roku odpočíval a pak šel znovu za katedru.

close info Zdroj: Deník zoom_in V roce 2019 vyhrál soutěž Global Teacher Prize učitel rovněž z Frýdku-Místku, letos byla druhá paní učitelka z Krnova, speciální cenu dostala pedagožka z Opavy. Co tam máte na severní Moravě za zázračnou vodu?
Máme tu méně školení, konferencí i méně zájmu médií než v Praze. Takže si možná říkáme: Hele, nemáme to úplně na podnose, musíme se víc snažit. Ale to dost zjednodušuji, je to spíše o jednotlivých učitelích než o geografické poloze.