Glosa

Aspoň tak se dá vyložit verdikt Evropské komise, která nám za nadbytečné zásoby dala pokutu necelých 350 milionů korun.

S pokutami se ostatně tento týden roztrhl pytel.

Zpráva o dva dny starší říká, že má Česko – tentokrát za diskriminační přidělování kvót na výrobu cukru – zaplatit dvakrát tolik francouzské společnosti Eastern Sugar. Někdo by řekl, že v přepočtu na obyvatele – v prvním případě třicet, v druhém šedesát korun na hlavu – je to pakatel. Jenže jak praví staré úsloví: Z kapek moře, z haléřů tisícovky. A také jde o princip.

Pokuta za cukr je zasloužená. Stát, aby řešil jeho nadvýrobu, tak jednotlivým výrobcům určoval, kolik smějí vyrobit. Může za to částečně zvrácený systém: Cukrovka se u nás pěstuje jen kvůli ochranářské politice unie – vyrábíme ji třikrát dráž než tropické země. Tzv. cukerní kvóty sice v roce 2002 smetl Ústavní soud, ale tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl je vzápětí zavedl znovu.

Takže pokud pokutu, tak ochranářské politice Unie. A případně Fenclovi. V prvním případě by si ji především za ovoce zasloužily příroda a počasí: že dovolily, aby se tolik urodilo.