Ti dílo, jež by se podle Rathových představ mělo do budoucna stát významným turistickým lákadlem – podle hejtmanových slov „jakousi Monou Lisou Kutné Hory – přepravili do prostor Národní knihovny ČR v pražském Klementinu. Tam zůstane až do neděle, kdy se poprvé představit zájemcům v refektáři Jezuitské koleje v Kutné Hoře.
Další osud díla bude určen až po výzkumu
Pak se vrátí zpět do Klementina, kde bude bezpečně uloženo v temném trezoru s pečlivě hlídanou atmosférou – a současně se stane předmětem zkoumání kunsthistoriků a restaurátorů. Teprve po vyhodnocení jejich poznatků bude možno říci, jaký bude další osud díla: zda budou potřebné zásahy restaurátorů, jak často a za jakých podmínek je bude možno vystavovat…
Už nyní je ale jisté, že nemá-li být unikátní originál poškozen, nemůže zůstat dlouhodobě vystaven účinkům světla. Středočeská galerie proto plánuje vytvoření věrné kopie pro svou chystanou stálou expozici – a Národní knihovna ČR pořídí kopii elektronickou. Tu chce zájemcům zpřístupnit v rámci sbírky digitalizovaných rukopisů.
Opozice kritizuje plývání penězi
Účast zástupců kraje na londýnské dražbě vzedmula mezi středočeskými zastupiteli vlnu emocí. K hlasitým kritikům patří zejména občanští demokraté, kteří podobný nákup v době krize vidí jako plýtvání. „Ty peníze budou c rozpočtu chybět,“ míní místopředseda ODS a Rathův předchůdce na hejtmanském postu Petr Bendl. Rovněž komunisté, kteří obyčejně kroky sociálně demokratického vedení kraje podporují, netají své rozpaky. Pokud je to skutečně takový unikát, měla jej prý pro Českou republikou koupit Národní knihovna. Její generální ředitel Pavel Hazuka připouští, že i jeho tým na koupi pomýšlel. Byl tu ale zásadní problém: nebylo kam sáhnout pro peníze.
Ze vyjádření odborníků ovšem vyplývá, že nákup, jenž byl reakcí na příležitost, jaká se podle Milady Studničkové z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR může naskytnout jednou za několik desetiletí, je na místě pozorovat z pohledu budoucnosti – ne na něj pohlížet optikou současné situace a aktuálních politických půtek. Zaplacená částka prý odpovídá reálné hodnotě gotického skvostu. O tom je přesvědčen i ředitel Galerie Středočeského kraje Jan Třeštík“ „Hodnota toho díla bude jen stoupat. Kdyby se ho jednou kraj rozhodl prodat, určitě získá více, než zaplatil.“
Konkurenti džentlmensky odstoupili
Ředitel Třeštík také odmítá námitky, že Rathova administrativa pochybila, jestliže záměr dílo koupit odhalila ještě před cestou do Londýna. Cenu malby, jejíž hodnotu odborníci aukční síně odhalovali na částku odpovídající sumě kolem šesti až osmi milionů českých korun, totiž podle kritiků právě tento krok zbytečně vyšrouboval nahoru. Třeštík ale upozornil, že je naivní domnívat se, že by skupina zájemců o gotické umění, kteří se sjeli z celého světa, především ze zámoří, mohla být ovlivněna články z českých novin. Ostatní dražitelé, kteří se jakožto specializování sběratelé mezi sebou vesměs znají a přátelí se, nicméně se zájmem pokukovali, copak je to za partu, jež se mezi ně v aukční síni přimíchala – a zvedá dražební „plácačku“ i ve chvíli, když odpadli obchodníci a utkávali se již jen přímí zájemci o koupi. A když se v průběhu dražby dověděli, že se jedná o zástupce veřejné správy, kteří chtějí jedinečnou iluminaci získat zpět pro Českou republiku, odstoupil z dražby i nejbojovnější protivník. Jinak by se prý cena vyšplhala ještě podstatně výš.
Už takto se ovšem výsledná částka ocitla na hraně možností středočeské delegace, která odlétala do Londýna s představou finančního stropu kolem 15 milionů korun. „Na místě jsem se radil s ředitelem galerie, jenž byl tím, kdo skutečně dražil, a na telefonu jsem měl radního Václava Beneše, který má na starosti oblast kultury a památkové péče. Třikrát jsme se rozhodovali, jestli pokračovat,“ přiblížil hejtman Rath, jak se v Londýně rodil tolik proklínaný i velebený nákup.
Už se ozvali první sponzoři
S koupí jedinečné iluminace, jejíž pořízení odborníci významem přirovnávají k vydražení fragmentu Dalimilovy kroniky, budou zřejmě spojeny i další výdaje. A nepůjde jen o náklady na uložení díla, jeho zabezpečení, restaurátorský průzkum a případné zásahy. Něco bude stát také transport, pojištění o vlastní vystavení. A také plánované zhotovení repliky… „Předpokládám, že nějakou částku získáme z dobrovolných příspěvků při představení 27. prosince,“ věří Třeštík. Na otázku Deníku dále odpověděl, že se nabízejí i sponzorské příspěvky spojené s vystavením díla či jeho pojištěním – zájemci se tuto formu spolupráce se prý už ozývají.
Jedinečnou příležitost zdarma spatřit originál zakoupené knižní miniatury (toto označení ovšem není odvozeno od rozměrů díla, jehož velikost je 645 krát 443 mm, ale od použití červené barvy) budou mít zájemci v neděli 27. prosince v Jezuitské koleji. Oficiálně je doba prezentace stanovena na 11. až 16. hodinu – vzhledem k předpokládanému velkému zájmu se ale otevírací hodiny mohou prodloužit. „Ale ne déle než do 19. či 20. hodiny,“ upozorňuje ředitel Galerie Středočeského kraje Jan Třeštík, že limit není neomezený.
Pokud do Jezuitské koleje přijde bezmála šest tisíc návštěvníků jako při květnové prezentaci repliky císařské koruny, kdy se tvořily dlouhé fronty, dal by se předpokládat i podobný návštěvnický režim: do místnosti bude moci vstoupit maximálně 20 návštěvníků, kteří se budou moci kochat 5 – 7 minut – a pak budou muset odejít, aby udělali místo dalším.
I tak se prý ale návštěva vyplatí. Před provedením restaurátorských průzkumů totiž nikdo nedokáže říci, kdy znovu bude moci být vystaveno unikátní dílo, jehož černobílá reprodukce (barevný originál nebyl známý od posledního výskytu v soukromé sbírce ve Vídni ve 20. letech 20. století) je součástí četných knih o historii hornictví a metalurgie.
