Nadiradze dlouhodobě poukazuje na politické pozadí své kauzy a ústavní soudci se jej v minulosti opakovaně zastali. Tentokrát už jeho stížnost označili za neopodstatněnou, a to například s odkazem na demokratizaci poměrů v Gruzii a záruku obnovy trestního řízení, zjistila ČTK z usnesení v soudní databázi.

"V projednávaném případě podle náhledu ÚS nejsou známy takové okolnosti, které by svědčily o tom, že v případě vydání stěžovatele do Gruzie dojde k porušení jeho základních práv a svobod," stojí v usnesení. Údajný trestný čin se odehrál v roce 1994, od té doby se výrazně personálně proměnila vládní garnitura. "O případné perz ekuci nesvědčí ani práva poskytovaná rodině stěžovatele (cestování, studium na VŠ)," napsali ústavní soudci.

Obětí vraždy v Tbilisi se v roce 1994 stal synovec inspektora městské prokuratury. Nadiradze vinu popírá, z místa prý odešel půl hodiny před činem. Domnívá se, že proces vedený v Gruzii za jeho nepřítomnosti, který vyústil v 15letý trest vězení, je politickým komplotem. Před vycestováním ze země působil jako ředitel odboru mezinárodního obchodu na ministerstvu obrany.

Hrozba vydání z Česka do vlasti se nad Gruzíncem vznáší řadu let. V roce 2010 se jej poprvé zastal ÚS, když vyjádřil pochybnost o tom, zda Nadiradzeho čeká v Gruzii spravedlivé zacházení.

V roce 2014 zasáhl ÚS znovu a zrušil rozhodnutí, jímž bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) povolil vydání Nadiradzeho do vlasti. Ministr podle ÚS musí vždy s extradicí počkat až do skončení paralelního azylového řízení včetně soudního přezkumu. Podle dalšího nálezu z roku 2014 česká justice chybovala, když ponechávala Gruzínce v časově neomezené předběžné vazbě.

V poslední ústavní stížnosti Nadiradze polemizoval s názorem vnitra a správních soudů, podle nichž se situace v Gruzii zlepšila. Podle stížnosti jde jen o krátkodobé a dílčí změny. Gruzínec argumentoval také svým zdravotním stavem, konkrétně chronickou žloutenkou.