Diakonie je dnes celorepublikový poskytovatel mnoha druhů sociálních služeb. Ale jak to všechno začalo?
Úplně první služba začala už v roce 1987 v pražském kostele U Salvátora. Lidem v krizových situacích poskytovala odborné poradenství. V roce 1989 se zprofesionalizovala první střediska v evangelických sborech. Rozvíjeli jsme také terénní služby v domácnostech seniorů a lidí s postižením, zázemí měly na farách. A vznikaly naše první speciální školy.

Jak to máte s Charitou? Spolupracujete, konkurujete si?
Naše vedení spolupracují, společně postupujeme, když chceme probojovat nějakou sociální legislativu. Zatímco oni mají více zdravotnických služeb, my máme více pobytových zařízení pro děti i dospělé. Někde si konkurujeme, ale zdravě, ať si může klient vybrat.

Vedoucí jedné ze sociálních služeb vrchlabské Diakonie před budovou střediska Světlo
Aby syn nehladověl, sama týden nejí. Rodinám, jež padly na dno, pomáhá Diakonie

Mění se vaše služby s tím, jak se mění společnost? Protože třeba dříve nebývalo tolik lidí s diagnostikovanou demencí.
Ano, dříve byli všichni senioři v jednom domově a o části z nich se říkalo, že jsou senilní. Pak ale lékaři dokázali lépe diagnostikovat demenci coby nevratné poškození mozku, včetně toho nejčastějšího typu - Alzheimerovy choroby. Začali jsme také lépe chápat projevy a potřeby lidí s demencí a budovat pro ně speciální centra.

Jak moc jiné je starat se o tyto lidi?
Péče je o hodně náročnější na komunikaci, množství personálu i na finance. Musíte úzce spolupracovat s rodinou a zjistit od ní životní příběh klienta, co se mu líbí a nelíbí. On už vám to neřekne.

Ředitelka Diakonie Českobratrské církve evangelické Hana SklenářováŘeditelka Diakonie Českobratrské církve evangelické Hana SklenářováZdroj: Se svolením Hany Sklenářové

Přibylo také dětí s diagnostikovaným autismem. Ve speciálních školách již dokonce převažují.
Ano, autismus je pro nás velké a celkem nové téma. Stále se ještě učíme, jak k lidem s autismem co nejlépe přistupovat, sbíráme zkušenosti a sdílíme příklady dobré praxe.

Češi bývají štědří a přispívají velkými částkami do různých sbírek. Jak je to ale s jejich dobrým srdcem a pomocnou rukou?
Ve většině středisek se snažíme mít dobrovolníky. Nabízíme hlavně mladým lidem praxe a stáže, aby si zkusili i jiný způsob života, než znají. Máme jich přes tisíc. Každá ruka se hodí, ale nezavrhujeme ani peníze. Z našeho pohledu jsou Češi dobří nejen peněženkou, ale i srdcem. Zvláště v krizových chvílích, jako jsou živelné katastrofy nebo válka, se dokážou neuvěřitelně semknout a pomáhat.

Dluhy nejsou nic příjemného.
Když přišla o práci, spadla na dno. Diakonie jí pomohla, aby neskončila na ulici

Prestižní západní univerzity berou jako samozřejmost, že se jejich uchazeči prokážou hodinami dobrovolnictví. To u nás ještě tak samozřejmé není. Lepší se to?
Dobrou zkušenost máme třeba s projektem Krabice od bot. Děti se v rodinách už od malička učí s někým rozdělit, vzdát se ve prospěch někoho třeba hračky, něco pěkného neznámému dítěti koupit. Tím se učí dobročinnosti a solidaritě. Osvědčil se nám i projekt Psaní od srdce. Nabídli jsme veřejnosti, aby napsala seniorům, kteří žijí opuštění doma či v sociálních zařízeních. Nečekali jsme tak obrovskou odezvu. Dokonce se podařilo navázat i nové vztahy, jeden dopis často přerostl v dopisování.

Mění se štědrost Čechů region od regionu? V indexech světové dobročinnosti bývají nahoře často dost chudé země. Máte podobnou zkušenost i z Česka?
Ano, například Mostecko a Ústecko patří k velice štědrým regionům. Do pomoci si hodně projektujeme vlastní život. Možná se místní dokážou více vcítit do těžkých životních příběhů. Ale lidskost bývá společná pro všechny. Neštěstí nás spojuje a v takové chvíli jsme ochotni se podělit i o to málo, co máme.

Denní stacionář DiakonieDenní stacionář DiakonieZdroj: Se svolením Diakonie ČCE

Neziskovky poskytující sociální služby neustále bojují s financováním. Každý rok zažívají nejistotu. Je v dohlednu zlepšení?
Už dlouho se mluví o víceletém financování, o novele zákona o sociálních službách. Všechny změny ale většinou stačí projít do prvního či druhého čtení ve Sněmovně a pak se střídají vlády. Škrtá se nejvíce v preventivních programech a v terénních službách. Přitom státu dokážou ušetřit finance právě prevence a lidé, kteří díky takzvaným teréňákům mohou zůstat doma a neodcházet do pobytových zařízení.

Předchozí dva prezidenti neziskovky nesnášeli a první dámy nebyly příliš v sociální oblasti vidět. Naopak současná manželka prezidenta je v podpoře sociálních projektů hodně aktivní. Má to nějaký dopad na vás?
Je to obrovský rozdíl. Média se o první dámu velmi zajímají. A současná první dáma se velmi zajímá o lidi v složitých životních situacích. Díky tomu dá médiím nahlédnout do nejrůznější sociální a zdravotní problematiky. Zviditelní témata, o nichž lidé třeba nevěděli a mohou se dostat i do hledáčku donátorů. Zajímá se navíc nejen o klienty, ale i o zaměstnance sociálních služeb a jejich problémy. A toho si velmi považujeme.