Jeho pracovitost si chválí i zdejší mistrová Renata, která tu pracuje již takřka dvacet let. Začínala jako dělnice a postupem času se vypracovala. Také ona to v životě neměla lehké. Trápí ji problémy s lymfatickým systémem a musí chodit na pravidelné kontroly a masáže. „To všechno jí umožňujeme,“ říká ředitel královéhradecké společnosti Vítězslav Elišák.

Sehraná parta

Propagační podnik Hradec Králové je na trhu pětadvacet let a posledních dvacet let tu funguje chráněná dílna. „V současnosti zaměstnáváme 54 pracovníků se zdravotním postižením, což tvoří 96 procent všech našich zaměstnanců,“ popisuje Elišák.

Kdyby podle něj vše fungovalo, jak má, mohl by podnik dát práci až stovce lidí se zdravotním postižením. Jenže zaměstnávání lidí s handicapem bylo pro většinu posledních vlád okrajovou záležitostí. „V této oblasti nebylo nikdy lehké podnikat. A nyní v době postcovidové a inflační je to ještě těžší. Sice nám místní Úřad práce vychází maximálně vstříc, ale i ten je limitován tím, co dá stát a jak on nastaví normy. Ale bohužel se tato problematika na vyšší politické úrovni probírá jen před volbami. Pak je většinou ticho po pěšině,“ dodal Elišák.

Vláda slíbila, že se na zaměstnávání zdravotně postižených lidí zaměří a chystá balíček opatření jak pro samotné hendikepované lidi, tak pro firmy, které jim dávají práci.
Postižení lidé bez práce? Jejich mzdy zaostávají, firmy zatím zůstaly bez pomoci

Stát má podle něj v podpoře lidí a firem, které zaměstnávají zdravotně postižené, chaos a některá pravidla jsou vysloveně nelogická. Jako příklad dává obyčejnou dopravu. „V zákoně je napsáno, že nám stát zaplatí náklady na dopravu zboží pro zdravotně postižené. Když budu mít svého řidiče a své auto, tak mi stát zaplatí naftu, tím to končí. Ale když zdravotně postiženého vyhodím, auto prodám a najmu si autodopravu, tak mi ji stát zaplatí celou a nemusím se o nic starat. A státu je jedno, že za to dá čtyřikrát více peněz,“ podotýká Elišák.

Touto cestou však jeho firma jít nehodlá a naopak chce co nejvíce zdravotně postiženým nabídnout uplatnění. Jenže v tomto ohledu firma naráží na strop jménem příspěvky od státu. Vláda sice přispívá 75 procenty na platy postižených, ale jen do výše 13 600 korun. S bonusem to pak dělá 14 600 korun. Zbytek musí firma doplatit z vlastní kapsy. „Stát sice přispívá, ale příspěvek není valorizovaný a nezbývají tak peníze na adekvátní péči o zaměstnance a jejich rozvoj,“ dodal Elišák.

Chce to pravidla

Na takové problémy opakovaně poukazuje i předsedkyně Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených Vilma Jurenka Baudišová. Ze zhruba 450 tisíc handicapovaných lidí žijících v Česku jich dnes pracuje jenom necelá polovina. Jako cestu ze začarovaného kruhu vidí Jurenka Baudyšová pravidelné zvyšování příspěvku na zaměstnávání zdravotně postižených při úpravách minimální mzdy.

Fialova vláda na jaře slíbila, že se na zaměstnávání zdravotně postižených lidí zaměří a chystá balíček opatření jak pro samotné handicapované, tak pro firmy, které jim dávají práci. Ministři by o balíčku z dílny ministerstva práce a sociálních věcí měli jednat na některé z následujících schůzí vlády.

Ilustrační foto
Kolikrát týdně se mohu osprchovat? Postiženým lidem chybějí peníze i asistenti

„Pomohlo by zejména pravidelné navyšování příspěvku na zaměstnávání zdravotně postižených. Naposledy se navyšoval v roce 2020. Mezitím se už dvakrát navýšila minimální mzda, ale nám nekompenzují nic. Sice nám přislíbili zvýšení o tisíc korun, ale už teď se mluví o dalším zvýšení minimální mzdy, takže vůbec nevíme, co bude,“ řekla nedávno Deníku Jurenka Baudyšová.

Připravovanou změnu vítá i Elišák. „Asociací navrhovaná úprava zamezí plýtvání prostředků a zajistí jejich lepší využití,“ myslí si šéf královéhradeckého podniku.