Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Herečka Frantová: Donášet na Wericha? V životě jsem ho neviděla

Praha /ROZHOVOR/ – Z Itálie, kde žije od své emigrace v roce 1968, přicestovala v pondělí navečer nejen proto, aby převzala v médiích hodně diskutované státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. V sobotu navíc herečka Jitka Frantová uvede na komorní scéně Národního divadla představení La Mia Primavera di Praga aneb Moje Pražské jaro. „Že budu mezi oceněnými, jsem se od pana prezidenta dozvěděla začátkem října při uvedení knihy o mém manželovi Jiřím Pelikánovi v kapli Italského kulturního institutu v Praze. Bylo to pro mě velké překvapení – věděla jsem, že se něco chystá, ale myslela jsem si, že bude in memoriam oceněný můj manžel, stejně jako dr. František Kriegel, protože to byli lidé, kteří byli představiteli Pražského jara," říká Frantová. „Velice si tohoto vyznamenání vážím, je snad největší, jaké může česká herečka dostat. V minulosti jsem měla tu čest převzít vysoký řád Commendatore od prezidenta Italské republiky Giorgia Napolitana právě za zmiňované představení Moje Pražské jaro, byla jsem oceněna ministerstvem zahraničí a českým parlamentem, ale státní cena je pro mě pocta naprosto výjimečná."

29.10.2015 104
SDÍLEJ:

Herečka Jitka Frantová - PelikánováFoto: Deník/Martin Divíšek

Máte u takovýchto příležitostí tendenci bilancovat?
Nemám ráda bilancování, nikdy jsem to nedělala. Zajímavé pro mě je, že jsem odehrála spoustu rolí, které byly ceněné publikem, pak ale přejdou a jako kdyby vůbec nebyly. A najednou se zrodí představení Moje Pražské jaro, které je uznáváno na nejvyšší úrovni, dokonce ve dvou státech – a už před tím na mnoha festivalech –, a člověk si říká, proč.

Jak si to tedy vysvětlujete?
Mám pocit, že si lidé díky němu uvědomují, co se tady málo připomíná, totiž že Pražské jaro mělo velký význam nejen pro Československo, ale i celý svět, protože předznamenalo začátek rozkladu do té doby jednolitého komunistického hnutí. V Římě jsem to představení uváděla najednou pro pět set studentů – všichni mě předtím varovali: „To si teda užiješ, je jim mezi čtrnácti a osmnácti lety, nebude je to zajímat…" Ale naprosto se spletli, protože vnímavější publikum jsem snad ještě nezažila. Všichni byli potichu, člověk by mohl slyšet padnout vlas na zem, v závěru brečeli a říkali, že jsou to věci, o kterých dosud neslyšeli. Profesoři z dalších italských škol mě pak prosili, abych o tomto zásadním úseku české historie přišla podiskutovat i s jejich studenty, což jsem taky činila. Sledovat jejich reakce bylo i pro mě samotnou ohromně zajímavé.

Herečka Jitka Frantová - Pelikánová

Zásadních momentů, než jen Pražské jaro, jste zažila víc.
Ten nejtěžší byl, když jsme s manželem emigrovali do Itálie – byla jsem bez peněz, bez práce, z italštiny jsem neznala ani slovo. Měla jsem ale štěstí, že jsem mluvila dost dobře německy. Díky tomu jsem dostala nabídku pracovat v německé televizi, kam jsem (a postupně i na italská, německá a rakouská jeviště) přiváděla česká témata a české autory. Dělala jsem tam i Tonku Šibenici od Egona Erwina Kische, která se poprvé uváděla v Rokoku s Xenou Longenovou v hlavní roli. Od té doby jsem si ji chtěla velice zahrát. „Kdo k ní ale napíše televizní scénář?" ptali se mě. Říkám, máte tady Aškenazyho. „No a kdo to zrežíruje?" Slovenský režisér Barabáš, ten teď vyhrál první cenu za film Něžná, odpovídám… Barabáš byl nabídkou nadšený, ale pak povídá řediteli oné bavorské televize: „To je ale tak role pro Brigitte Bardot!" A ředitel mu sdělil: „Jestli je toto váš názor, tak se s vámi rozloučíme, protože ta role je pro paní Frantovou." A na to konto oslovil velice významného rakouského režiséra Michaela Kehlmanna, který byl tehdy hvězda na filmovém nebi. Řekl mu: „Prosím tě, přečti si to, tu herečku já znám, ručím ti za to, že to je kůň, který dojede do cíle buď první, druhý, maximálně třetí, ale ne čtvrtý." Kehlmann na mě vsadil a já jsem měla štěstí pracovat s velkým režisérem, který mě potom obsazoval do dalších inscenací. Takže u mě to bylo tak, že mi práce přinesla práci. Myslím, že za to můžu poděkovat své píli, protože jsem na sobě tvrdě pracovala. Někteří mi říkali – to je ti hej, když umíš čtyři jazyky, to se pak možnosti nabízejí. Jenže ony se mi ty jazyky do hlavy samy nenasypaly, učila jsem se každou volnou chvíli.

To všechno je minulost, ale co budoucnost? Máte před sebou ještě nějaký umělecký sen?
Mám jich moc. Soustředit bych se chtěla na film, který chystám s Pavlem Kohoutem, v jehož hrách jsem účinkovala. Napsal pro mě scénář podle knihy Tango mortale. Doufám, že seženeme peníze, aby se ten film mohl uskutečnit. Zatím to ale odkládám, protože se věnuju ještě dalšímu představení Sto let tanga – příběh velké lásky, které praktikuju už dvanáct let.

Vracíte se sem ráda?
Kdo by se nerad vracel do Prahy? Stále říkám, že je to jedno z nekrásnějších měst vůbec.

Musíte ale čelit nařčení novinářů o vaší spolupráci s StB. To vám musí nadšení ze státního ocenění kazit.
Už jsem se k tomu jasně vyjádřila, nemám k tomu co dodat. Musím ale přiznat, že mě to hodně překvapilo, zvlášť když se celá ta léta snažím českou kulturu prosazovat v zahraničí. Pokládám to za důležité, protože si jí velice vážím. A slyšet takovou věc, že jsem donášela na Wericha, tak to si připadám, jako bych spadla z nebe, protože jsem ho v životě neviděla. To nařčení obsahuje několik trapných záležitostí, ale jak už jsem řekla, nechci se k tomu vracet.

Vůbec? Nebudete se bránit formou žaloby?
Teď se musím absolutně soustředit na sobotní představení. Přece jenom jsem ho dva roky nehrála – trvá půl druhé hodiny a je v italštině, takže to není jednoduché. Všechno ostatní jde stranou.

Stín minulostiŽe se v archivu dochovala část operativního svazku, z něhož vyplývá, že Jitka Frantová v roce 1961 souhlasila s nabídkou spolupráce se Státní bezpečností, potvrdil pro Hospodářské noviny, které se serverem Aktuálně.cz s informací přišly, historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Frantová to odmítá. „Mám pocit, že v tomto případě jde o něco jiného. Vydavatelství, jemuž patří noviny a internetový server, které se mě snaží dehonestovat, před dvěma roky bez sebemenšího zdání vyváženosti podporovalo v prezidentské volbě Karla Schwarzenberga proti vítěznému Miloši Zemanovi, kterého jsem tehdy veřejně podpořila," uvedla pro deník Právo. Z důvodů morálních pochybností souvisejících s oceněním herečky odmítl včera pozvání na Hrad politik Jiří Pospíšil (nestr. za TOP 09). „Její minulost vyvolává důvodné otazníky, neboť dle dochovaných informací pocházejících z archivu bezpečnostních složek měla aktivně spolupracovat s StB a donášet informace např. i na Jana Wericha. Účast jsem odmítl nejen jako zástupce ČR v Evropském parlamentu, ale též jako zástupce Nadace Jana a Medy Mládkových, která chce v příštím roce zřídit ve Werichově vile museum Jana Wericha a vzdát mu tak hold."

Autor: Gabriela Kováříková

29.10.2015 VSTUP DO DISKUSE 104
SDÍLEJ:
Radek Vondráček poskytl 15. listopadu v Praze rozhovor Deníku.
2 33

Dnešní úkol pro Sněmovnu: zvolit Vondráčka z ANO na post předsedy

Francisco Franco a budoucí král Juan Carlos I. (rok 1966)
DOTYK.CZ
5

Před 42 lety ve Španělsku padla diktatura, svobodu zaštítil král

SLEDUJEME ON-LINE

Co se podařilo, a co ne? Deník pořádá debatu s pražskou primátorkou

Doprava v Praze, kompetence magistrátu a městských částí a celkové plnění programu pražské koalice. To vše a další problémy, které trápí Pražany, bude Deník řešit od devíti hodin ráno v diskuzi s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou, ředitelem Institutu plánování a rozvoje Prahy Ondřejem Boháčem a šéfem Dopravního podniku hlavního města Prahy Martinem Gillarem. Debatu sledujeme online.  

Obce bojují se suchem. Vysazují třešně či hrušně

Švestková, hrušková i třešňová alej vyroste na území Velkých Bílovic. Pracovníci města v listopadu vysadili v tamním katastru dohromady sto ovocných stromů.

Režisér Jiří Menzel prodělal prý náročnou operaci. Leží v umělém spánku

Oscarový režisér Jiří Menzel byl převezen do pražských Střešovic a je v umělém spánku. Uvedla to televize Nova. Jeho zdravotní stav se dramaticky změnil po návratu z dovolené. Měl by mít za sebou náročnou mnohahodinovou operaci. Rodina, i mluvčí Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích, odmítli Menzelův zdravotní stav komentovat.  

Arabista Petr Pelikán: Volili jsme mezi spojeneckými zájmy a životy Čechů

Při vyjednávání o výměně pětice Čechů za Libanonce Alího Fajáda, jehož vydání žádaly Spojené státy, byly prioritou životy českých občanů. "Priorita byla, aby se čeští občané vrátili živí a v celku do vlasti," řekl arabista Petr Pelikán, který před téměř dvěma lety výměnu vyjednal. Skutečnost, že Česko nemohlo Fajáda vydat Američanům, vnímá jako důstojnou prohru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT