Dne plného očekávání, s nímž byl vznik samostatného státu spojován a který měl řadu podob. Levicoví politici toužili po socialistickém státu, Rašín jako národní demokrat byl pro tvrdou korunu a vyrovnaný rozpočet. Jakou republiku chtěl budovat Masaryk?
Masaryk nemohl udávat hlavní tón ve všech směrech, protože nebyl diktátor. Třebaže se soudilo, že se jako diktátor v čele legionářských vojsk vrátí. Doba totiž byla neklidná a očekávalo se, že budování státu nebude jednoduché. Nakonec bylo ještě obtížnější, než Masaryk myslel. V korespondenci s přáteli konstatoval, že začleňování Slovenska do nového státu je těžším aktem, než se domníval. Navíc tu byl německý problém, který vyvřel velmi záhy. Vypadal jako konflikt výlučně národnostní, ale toto označení postihuje podstatu německé revolty jen zčásti. Od roku 1848 jde v pohraničí o geopolitický problém, o otázku, kam budou Němci patřit, jak bude vypadat sjednocené Německo. Část nacionalistických německých politiků v pohraničních oblastech šilhala po Berlínu, zatímco Vídeň je tolik netáhla. Jedna z koncepcí hovořila o vytvoření velkého Německa uprostřed Evropy, což by byl největší paradox z pohledu jím prohrané války. Mitteleuropa by vyplňovala prostor mezi Ukrajinou a Belgií, kde by bylo dominantní Německo.

KDO JE PROFESOR ROBERT KVAČEK
* Narodil se 5. července 1932 ve Dvorcích u Jičína.
* Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, již během studií působil v Husově Ústavu československých dějin, v roce 1967 byl jmenován docentem moderních československých dějin, profesuru mohl získat až po roce 1989.
* Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami, v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Je autorem mnoha odborných i populárně naučných knih.
Kromě Univerzity Karlovy přednášel i na FAMU, DAMU a Technické univerzitě v Liberci.
* Je členem Česko-slovenské komise historiků.
* Robert Kvaček často přednáší pro veřejnost, podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, je několikanásobným držitelem Ceny Egona Erwina Kische za literaturu faktu.

A tomu chtěli Masaryk s Benešem koncepcí Nové Evropy a československého politického národa zabránit?
Na ní mimo jiné založili svoji propagandu za války. Prosadit československou státní myšlenku vůbec nebylo jednoduché. Nemalá část jejich textů obsahuje pojem český stát, Čechy. I když po roce 1916 tento termín rozšířili na Československo, na Západě stále používali La Republique de Bohême, Česká republika, protože tam o Češích věděli málo, ale o Slovácích vůbec nic. Nejprve to museli prosadit a pak etablovat.

To samozřejmě nebylo snadné, vždyť americký prezident Woodrow Wilson ještě ve svých lednových 14 podmínkách uvažoval pro národy v rámci Rakouska-Uherska o pouhé autonomii. Vývoj šel ovšem jinudy.
Byla to především Benešova zásluha. Byl v tom neúnavný a sám tvrdil, že když nepochodil a vyhodili ho dveřmi, vlezl tam oknem. Byl schopen přemluvit lidi, kteří o tom rozhodovali a měli reálný vliv. Jeho pracovní výkonnost byla mimořádná a přesvědčení, že prosazuje správnou věc, nezlomné.

V tu dobu se povedlo to, o čem hovořil Masaryk s Čapkem, tedy udělat z české otázky otázku světovou. O to se zasloužili svým diplomatickým úsilím především Masaryk, Beneš a Štefánik. Jak si rozdělili úlohy s domácím odbojem soustředěným kolem Rašína a Kramáře?
Konečný efekt, tedy československý úspěch, závisel na obecném vývoji, především válečném. Nezapomínejme, že ještě v létě 1918 stály německé jednotky před Paříží, měly za sebou novou ofenzívu a jejich generálové věřili, že válka skončí vítězně pro Německo a mocnosti. Bylo také třeba, aby se státy Dohody zřekly Rakouska, což se podařilo až na jaře 1918 po Sixtově aféře, kdy se jednalo o separátním míru a prokázalo se, že Rakousko-Uhersko je příliš závislé na Německu, než aby se podařilo jeho odtržení. Chtěly proto oslabit Německo tím, že nebude mít Rakousko po svém boku, byť už šlo o kulhající monarchii a Německo bylo hladové. Vhodně do toho včlenit československou ideu bylo úkolem pro Masaryka, Beneše a Štefánika. To se jim podařilo, protože nabídli řešení poválečného světa. Masaryk koncipuje spis Nová Evropa, kde hovoří o tom, že je nutné nejen vyhrát válku, ale také zbudovat nový svět. Navíc souhra zahraničního a domácího odboje byla zřetelná a jednoznačná. Zatímco jiná antirakouská opoziční hnutí byla rozvlněná a hádavá, u nás nic takového nebylo. Pro kypření mezinárodní půdy to bylo conditio sine qua non (nezbytná podmínka). Maffie (vznikla v roce 1915 jako hlavní orgán domácího odboje, v jeho předsednictvu zasedali Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner a Přemysl Šámal – pozn. red.) svými akty od poloviny roku 1917 úspěšně zpracovávala domácí veřejnost ve prospěch československé státní ideje. Připomínám, že to byla idea naprosto nová, do války o Československu vůbec nikdo neuvažoval. O československém národě se sice hovořilo, ale nikoli ve státotvorném smyslu.