Kliknutím zvětšíte„Pochod smrti byl převoz vězňů v polootevřených vagonech na uhlí z koncentračního tábora v Osvětimi do Mauthausenu v lednu 1945," porovnává.
Jak tedy vypadaly opravdové pochody smrti?
Třeba při transportu z Osvětimi do Mathausenu byli na sebe vězni namačkaní, nedostali jídlo ani vodu. Měli jen chatrné šaty. Polovina při převozu umřela. Kdokoli nemohl dál, toho stráže SS zastřelily. Proto mi srovnání s odsunem opravdu vadí.
Kam šli Němci při odsunu?
Vyrazili pěšky z Brna do Rakouska přes Pohořelice a Mikulov. Právě v Pohořelicích se nakazili epidemií úplavice. Okolo dvanácti set Němců při odsunu umřelo na české straně. Masové hroby najdeme v Pohořelicích, v Mikulově a na rakouské straně v Drasenhofenu.
V některých knihách autoři uvádějí, že brněnské Němce při odsunu Češi stříleli. Bylo to tak?
Není to pravda. Většina lidí zemřela právě na úplavici. Jednoho staršího člověka zastřelil český voják. Němec si chtěl z náprsní kapsy vytáhnout peněženku, ale voják si myslel, že vytahuje pistoli. Někteří si ze zoufalství podřezávali žíly.
Němci cestou páchali sebevraždy, protože pro ně byla cesta příliš náročná?
Odsunutým Němcům řekli, že do Rakouska odjedou nákladními auty nebo povozy. Nic takového na konci května 1945 nebylo k dispozici, natož třeba benzín. Museli jít pěšky.
Proto většina měla těžké kufry? Nepočítali, že půjdou po svých?
Sbalili si do nich aspoň něco. Jedenatřicátého května bylo velké horko. Když si vezmete s sebou dva kufry, které mají patnáct kilo a ještě vezete kočárek s dítětem, je to náročné. Všechno si museli nést sami. Po deseti kilometrech často kufry zahodili.
Ubližovali dozorci Němcům při odsunu?
Jedna známá mi vypověděla, že Němce při pochodu dozorci mlátili gumovými hadicemi od plynu. Když promluvila česky, tak ji mladí kluci z Revolučních gard začali mlátit. A nadávali: Drž hubu, svině německá, co mluvíš česky, když máš mluvit německy!
Kolik lidí na pochodu zemřelo?
Celkem na české straně okolo dvanácti set lidí. Pohřebiště 629 obětí úplavice je v Pohořelicích. Existují faktury za pohřbívání a jmenné seznamy v archivu v Mikulově. Máme záznamy českých hrobníků. Jde většinou o ženy, děti a starší lidi. Nezemřeli na střelné zranění, ale na střevní epidemii úplavice.
Koho poslali Češi do Rakouska?
Dozorci shromáždili například i ty, kdo až před válkou nahlásili německou národnost. V roce 1944 žilo v Brně 58 375 Němců, což bylo přes jedenadvacet procent tehdejší veškeré brněnské populace. V dubnu 1945 zůstalo ve městě zhruba pětadvacet tisíc Němců. Mnoho lidí pocházelo ze smíšeného manželství. I když byli českoněmecká rodina, v revoluční euforii dali všechny do jednoho pytle. Stačilo, aby žena byla Češka a manžel brněnský Němec, který narukoval. Žena šla s dětmi také do transportu. Hodně lidí mělo německému občanství proto, aby získali vyšší příděly potravin.
Existovaly nějaké seznamy?
Ano, seznamy do transportu sestavili Češi podle domovních listů, které ležely jak na brněnské radnici, tak v každém domě. Dozorci mohli dohledat, v kterém patře kdo bydlí a jakou má národnost. Celkem z Brna vyrazilo dvacet tisíc lidí. Z odsunu byli vyjmutí muži ve věku čtrnáct až šedesát let, kteří museli ve městě odstraňovat válečné škody.
Kolik času měli Němci na sbalení věcí?
Myslím, že nanejvýš den. Vyrozuměly je spojky, stejně jako brněnské Židy, než šli do transportu. Sbalili si jen to nejnutnější a museli jít.
Kdo po odchodu Němců získal jejich majetek?
Když odešli, Brňané jim byt zabavili. Jeden známý odešel z Brna jako čtyřleté dítě. Jeho maminka byla Češka, dokonce Sokolka. Němce seřazovali na Mendlově náměstí. Společně došli až do Mikulova, kde je poznal československý důstojník. Ten ji znal ze Sokola. Zeptal se jí, co tam dělá a ještě ten den ji dostal zpátky do Brna v nákladním autě se sovětskými vojáky. Po návratu neměli kde bydlet.
Kolik lidí z odsunutých se vrátilo zpátky do Brna?
Šlo většinou o ženy ze smíšeného manželství nebo o Židy a antifašisty. Z Pohořelic třetího června poslali dozorci zpátky dva a půl tisíce lidí, patnáctého června další dva tisíce. Skoro ve všech případech, když se ocitli znovu v Brně, neměli kde bydlet. Jejich byty jim úřady zabavily a přidělily někomu jinému. Přišli o nábytek a cennosti. Často znovu skončili v internačních táborech.
Všichni dozorci odsun schvalovali?
Jeden pamětník mi vyprávěl, že když mu bylo sedmnáct, byl v učení v brněnské Zbrojovce. Dostali od mistra příkaz i se svým kamarádem, že třicátého května budou z Brna odvádět zajaté německé vojáky. Když ráno přišli do továrny, do rukou dostali metrové gumové hadice od plynu na Němce. Doprovázeli odsunuté obyvatelstvo do Pohořelic. Nesouhlasil s odsunem, takže hned první noc i s kamarádem utekli.
Pohořelice jsou jedno z nejtragičtějších míst celého pochodu. Co se tam stalo?
Němci vypili vodu z infikované studny a vypukla epidemie úplavice. V Pohořelicích a okolí zemřelo na nemoc 629 lidí, na rakouské straně 1062, tři cestou z Brna do Pohořelic. Počty obětí udávané z české strany se různí v porovnání s údaji německé strany, která udává celkový počet na české straně hranice 4 140 a na rakouské 1066. Patrně jde o nadsazené počty. Z brněnské Nemocnice u svaté Anny přijeli zdravotní sestry a lékaři, aby nákaze čelili. Nikdo nemůže říct, že Němci zůstali úplně bez pomoci. Tábor v Pohořelicích byl zrušený v srpnu 1945.
Pečoval o odsunuté Němce ještě někdo další?
V Pohořelicích rumunská vojenská jednotka Němcům vyvařovala polévky několik dní. Nějaké potraviny poskytla Rudá armáda. Nikdo po válce neměl jídla nazbyt. Četl jsem vzpomínku jedné ženy, která šla pochod s dvěma malými dětmi. Ani v Rakousku, když žádala o mléko a o jídlo pro děti, nic nedostala. Tam lidé také nic neměli.
Najdeme u nás případ podobný odsunu Němců z Brna?
Možná v Ústí nad Labem. Vybuchla tam továrna a muniční skladiště, což lidé připisovali werwolfu (tajná německá organizace, která měla podnikat záškodnické útoky na bývalých územích Třetí říše obsazených Spojenci - pozn. red.). Německé obyvatele Češi lynčovali a házeli do řeky Labe z mostu. Přes padesát lidí zemřelo. Brno je jediný exces na jihu Moravy.
Měli Brňané strach ze sabotážních akcí z německé strany?
Byl tady velký strach z Němců a hlavně z těch, kdo byli členy záškodnické organizace werwolf. Jejich cíl byl terorizovat místní obyvatele, sabotovat osvoboditele. Byli velmi dobře vycvičení. Například v brněnských Maloměřicích měli na nádraží sklad munice. Zbraně a trhaviny ukrývali v jednom hrobě na židenickém hřbitově. Trénovali v Rajhradě v tamní zahradnické škole. Při osvobozovacích bojích zničili deset sovětských tanků.
Kdo dal pokyn k odsunu?
Petici předložili dělníci ze Zbrojovky a devětadvacátého května ji rada Zemského národního výboru přijala. Prezident Edvard Beneš ve svém projevu z května 1945 v Brně údajně mluvil o likvidaci německého obyvatelstva. Rada města si projev vyložila po svém jako podnět. Myšlenky využili národní socialisté a dělníci ze Zbrojovky, kteří měli máslo na hlavě, protože do posledních dnů okupace továrna pracovala pro nacisty. Tito dělníci zajišťovali ozbrojený doprovod transportů s Němci.
Kdo o odsunu Němců opravdu rozhodl?
Dohodly ho vítězné mocnosti v Postupimi, tedy představitelé Sovětského svazu, Spojených států amerických a Spojeného království. Z Československa měli být hromadně vystěhovaní všichni Němci. Šlo o dva miliony šest set lidí. Čtvrt milionu mohlo zůstat s omezenými občanskými právy. V Evropě kromě České republiky vysídlili Němce i z Polska, Maďarska nebo Rumunska.
Bylo tehdy jiné řešení?
Byla to bohužel reakce na květnové události, kdy lidé odhalili závažné německé válečné zločiny. Všichni jednali unáhleně. Existovaly plány na postupný odsun od roku 1945 až 1946. Nesmíme ale zapomínat, že první odsun se odehrál už na podzim 1938. Tehdy české obyvatelstvo muselo opustit Sudety. Když vás šest let sužují němečtí vojáci, popraví vám příbuzné a sousedy, těžko po nich můžeme chtít smír. Nikdo si tehdy nepodal ruce. Všude v Evropě Němce lynčovali.
Je dobře, že se k odsunu Němců vracíme a mluvíme o něm?
Nevím, proč jsme jako masochisté a pořád si ho připomínáme. Němci se také neustále neomlouvají za vyhlazení Lidic a Ležáků. Německý prezident se poklonil obětem a tím to končí. Všechno vždycky odnesou nevinní.
Jak vlastně dopadli hlavní nacističtí zločinci z Brna?
Tehdejší německé vedení radnice z Brna před koncem války uteklo. V půlce května přišli zpět, protože doufali, že vše skončí jako v roce 1918 smírem. Některé zatkli a odsoudili na doživotí. Jiní dostali trest smrti.
Měla by česká strana ještě něco udělat, abychom se lépe vyrovnali s odsunem?
Masový hrob v Pohořelicích je teď označený křížem. Měl by tam být jmenný seznam obětí. Aby mrtví nebyli bezejmenní. To je věc, kterou bychom ještě ve vztahu k odsunutým měli napravit.
Co si myslíte o pietních pochodech z Brna do Pohořelic?
Je nutné vzpomínat na tragické události. Na seřadišti na Mendlově náměstí je pamětní kámen. Faráři slouží bohoslužby za zemřelé. Ať lidé cestu pochodu poznají. Navrhuji ale také, aby vyrazili v lednu 1945 v otevřeném vagonu na uhlí bez jídla jako tehdejší vězni z koncentračních táborů. Pochopili by, co je to opravdový pochod smrti.
Prošel jste si trasu Brno-Pohořelice někdy?
Nešel jsem ji v kuse. Celou trasu znám ale velmi podrobně. Sám jsem potkal pamětníky tehdejších událostí. Pochod podstoupil bratr mé babičky, německý voják. Děda z otcovy strany zase zažil transport vlaku z Osvětimi do Mauthausenu.
O odsunu Němců se za minulého režimu nesmělo moc mluvit. Proč?
Bylo to citlivé téma. Komunisté měli strach, že by je to mohlo poškodit. Všechno bylo tendenční. O odsunu Židů mlčeli také. Mluvili jen o tom, že Brno osvobodila pouze Rudá armáda. O rumunské armádě, která osvobodila okolí Brna, nikdo nepsal.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
