Havlovický rodák se k unikátnímu výletu odhodlal před čtyřmi lety, dokončil ho letos.

„Nápad vznikl po vzoru turistických výšlapů. Řekl jsem si, že u všech šestnácti pohoří vyjedu na kole až na nejvyší vrcholek,“ vysvětluje.

Unikátní cyklistický výjezd rozdělil na tři části. Tou první v létě 2004 byly moravské vrcholky a Orlické hory, dohromady osm výšlapů a cesta dlouhá asi 790 kilometrů.

Druhou etapu tvořily v roce 2006 tři severní pohoří – Ještědský hřbet, Jizerské hory a Krkonoše (356 km).

Závěrečnou část zdolal Honzera letos v létě – jižní a západní Čechy – 5 vrcholků a 1100 kilometrů.

„Celkem jsem ujel 2250 kilometrů, zdolal za 16 dnů 16 vrcholků, absolvoval 111 hodin šlápání v sedle kola a překonal celkové převýšení (od paty kopců po jejich vršky) – zhruba 10 tisíc 360 metrů. Jako bonus jsem si letos cestou přidal ještě výjezd na bájný Blaník a Říp a průjezd geometrickým středem naší republiky v Čihošti,“ popisuje Honzera.

„Vždy jsem vyjížděl na kole přímo z Havlovic a vracel se tam zpět. Nikam jsem nepřejížděl autem, spal jsem pod širákem a pod stanem,“ říká.

Po zdolání každého vrcholu si zapsal údaje o vyjetém převýšení a pořídil fotografie.

„Šlo hlavně o to si zažít ten krásný pocit, když člověk vyšlape nahoru,“ přiznává.

Nejdelší výjezd byl na vrchol Sněžky s převýšením 1150 metrů.

„Jel jsem z polské Karpacze. Byly to dvě hodiny šlapání. Musím se pochválit, ani jednou jsem si nestoupnul, Sněžka je vyjetá poctivě. I když ta cesta nebyla pro jízdu na kole rozhodně ideální,“ tvrdí.

V sedle horského bicyklu zdolal většinu kopců.

„Absolvoval jsem je bez tlačení kola. Jen dva vršky vyjet úplně nešly. Celý ten můj výjezd nepovažuji za supervýkon. Spíš šlo o to navázat na sebe ty tisícimetrové kopce, projet naši republiku na kole. Jezdí se po ní nádherně. Když se jede autem, člověk si něčeho často ani nevšimne. Když je na kole, tak si hodně zapamatuje,“ říká.

Honzerův výlet na tisícovky ani zdaleka není jediným neobvyklým výletem.

Originální nápady měl už od studentských let. „Za svobodna jsem s kamarádem objel celé Československo podél státních hranic. Trvalo nám to jedenadvacet dní,“ připomíná.

Potom jel na Rujánu nebo Balaton, zvládl i dvoudenní přejezd republiky po šestnáctém poledníku. A také výlet na kolech po českých městech a obcích s evropskými názvy.

„Jezdím každý den na kole do práce, beru to jako relaxaci a udržování se ve fyzické kondici. Navíc pohyb mě coby profesora tělocviku živí,“ uvádí.

Takže i v rámci oddechu běhá, hraje fotbal a tenis, ale vše jen na rekreační úrovni. Hodně lidí ho však zná hlavně v sedle bicyklu. „Co na mé nápady s kolem říkají kolegové v práci? Tvrdí, že jsem pořád stejný blázen,“ dodává se smíchem.