„Ještě týden před návštěvou Zürcher Kantonalbank jsem pana Ransdorfa neznal," řekl. Dodal, že Huněk ho v září 2014 vybavil plnou mocí k navázání kontaktu s bankou. Sám Guzmický prý byl v bance několikrát a pokračoval by v nastaveném tempu, kdyby se Vladimír Huněk nepokusil 
o sebevraždu. Právě tento moment byl podnětem k oslovení Miloslava Ransdorfa.

Guzmický sice před novináři mával kopiemi soudních verdiktů, ale neumožnil jim do nich nahlédnout. „Nemám pověření ostatních osob, které 
v případu figurují," zdůvodnil to Guzmický. Podle jednacího čísla soudního spisu, jež prozradily hledáčky fotoaparátů, Guzmický ovšem operoval dokumentem z jiné Huňkovy pře. Přesto uvedl: „Paní Huněk – Husáková byla občankou České republiky a Švýcarské konfederace, ale o platnosti závěti rozhodoval český soud. Dne 18. února 2007 konstatoval, že všechny předchozí závěti jsou neplatné a Vladimír Huněk je právoplatným dědicem."

Guzmický si podle svých slov spis prostudoval a o jeho závěrech nemá pochyby. Dřívější Huňkovo odsouzení za podvodné jednání s touto kauzou nemá nic společného.
Oba muži byli obezřetní ve výrocích o konání švýcarské strany. Nemají prý kapacity na to, aby zkoumali pravost razítek tamní pošty nebo notariátu. Guzmický i Ransdorf mnohokrát podtrhli, že se 
k nim ve švýcarské vazbě chovali slušně.

Na dotaz Deníku, odkud pochází Huňkovo pohádkové dědictví, když v tisku se přítelkyně a příbuzní paní Huněk-Husákové vyjadřovali v tom smyslu, že nebyla majetná. „Nebudu se vyjadřovat k nějaké tetičce, která údajně paní Huněk-Husákovou znala. Kdybych se vyjádřil k objemu dědictví, prozradil bych to, co je předmětem vyšetřování. Závěť se týká nejen rodiny, ale českých, německých a švýcarských institucí, proto nejsem oprávněn o tom říkat podrobnosti. Podstatné je, že datum rozhodnutí soudu o závěti a vzniku účtu v bance jsou totožné," sdělil Guzmický.

Překážka v podobě privátního účtu

Miloslav Ransdorf doplnil, že mnohaleté úsilí Vladimíra Huňka a jeho advokátů dostat se ke zděděným penězům naráželo na překážku v podobě privátního účtu.
„Mezi bankou a klientem banky je ve Švýcarsku osobní bankéř a již za života majitele účtu musí být stanoven disponent. Pokud se tak nestane, jako v tomto případě, vznikají problémy. Běžně se také používají bezpečnostní tokeny čili poznávací znamení disponenta. Ani to tady nebylo určeno. Banka tak s majitelem účtu komunikovala velmi omezeně, vlastně jen prostřednictvím výpisů z účtů. Sám jsem viděl asi deset z nich," konstatoval Miloslav Ransdorf.

Poté připustil, že sice nepotvrdí výši zděděné sumy 352 milionů eur, o níž spekuloval tisk, ale nebude ji ani rozporovat. Částka je podle některých zdrojů podílem z měsíčního výnosu renty z potravinářského gigantu Nestlé.