V kalendáři bylo 5. prosince 1980 a Československá lidová armáda vyjela k našim severním hranicím. Oficiálně šlo o taktické cvičení nazvané „Krkonoše". Fakticky to však byla příprava na vpád do Polska, kde tou dobou už několik měsíců sílily protesty proti komunistickému režimu pod vedením hnutí Solidarita. Polský „osmašedesátý" se nakonec z rozhodnutí Moskvy naštěstí nekonal.

„Jako velitel OT-65 jsem dostal rozkaz, abych velel třem obrněným transportérům průzkumné čety. Za úkol jsme dostali obsadit náměstí v jednom polském městě, v názvu bylo Gora. Důstojníci již měli připravené mapy a letecké snímky," vypráví tehdejší voják základní služby a dnes učitel v autoškole Vítězslav Velc. „Když jsem se zeptal, zda máme do Poláků střílet, tak důstojníci odpověděli: ,Desátníku, když na vás budou střílet, tak se na ně budete smát, nebo co?? Na to jsem řekl: ,Já nevím, a proč by na nás měli střílet?? ,Poláci jsou bojovný národ, mají doma brokovnice. Dělejte si tam, co chcete, když vám přes tu vesnici něco projede, budete mít průšvih vy? Tak mě jako dvacetiletého kluka zamrazilo při představě, že bychom měli střílet do lidí," vzpomíná Vítězslav Velc.

Divizní taktické cvičení

V úvodní fázi, která byla naplánována na pět až šest dnů, se konalo samostatné divizní taktické cvičení na území ČSSR. Celkově se do něj zapojilo 17 309 vojáků, 541 tanků, 261 bojových vozidel pěchoty, 335 obrněných transportérů, 139 kusů dělostřelecké techniky a velké množství automobilů. Ze vzpomínek pamětníků, které vyzpovídali dokumentaristé z organizace Post Bellum v ČR a Ośrodek Pamięć i Przyszłość v Polsku, mimo jiné vyplývá, že československá armáda nebyla na skutečnou bojovou akci pořádně připravená. Ve vyprávění zaznívá líčení řady nehod tanků i dalších vozidel, některá technika kvůli poruchám nemohla pokračovat v jízdě 
a zamrzala, vázlo zásobování. Zároveň republiku sužovaly silné mrazy až minus dvacet stupňů a řada vojáků skončila s omrzlinami i amputacemi prstů, protože nebyly stany 
a byl zákaz rozdělávání ohně.

K druhé fázi, tedy vjezdu čs. armády do Polska, naštěstí nedošlo. Jednotky se mohly vrátit do kasáren. Přesto některé útvary ČSLA ještě během roku 1981 držely pohotovost.